Belgická, německá a nizozemská policie doufají, že se to změní díky operaci Identify Me (Identifikuj mě), kterou ve středu zahájily společně s Interpolem. Kdyby se k ženám podařilo přiřadit s pomocí veřejnosti jména, policie by je nemusela přinejmenším dále identifikovat podle jejich charakteristických rysů nebo oblečení – tedy například jako „žena s květinovým tetováním“ či „žena s umělými nehty“.
Nejstarší z odložených případů, „dívka na parkovišti“, pochází z roku 1976. Její tělo se našlo u dálnice A12 v Nizozemsku. Předpokládá se, že v době smrti jí bylo mezi třinácti a dvaceti lety. Interpol na svých stránkách zveřejnil černobílé rekonstrukce obličejů některých obětí. Ta od „dívky na parkovišti“ ukazuje mladou ženu s dlouhými tmavými vlasy a světlýma očima.
V prohlášení Interpol uvedl, že některé z žen pravděpodobně pocházely z východní Evropy a že jejich těla byla možná ponechána v Belgii, Nizozemsku a Německu, aby zmátla vyšetřování. Většina obětí byla ve věku od patnácti do třiceti let.
Rozsekaná, ušlapaná, uškrcená. Brutálně zabitých žen rok od roku přibývá |
„Většina z dvaadvaceti obětí zemřela násilnou smrtí a některé byly před smrtí také týrány nebo hladověly,“ uvedla nizozemská policie. Doufá, že zjištění jejich jmen by mohlo přinést i důkazy o možných pachatelích. Mohla by také zjistit, zda spolu některé z případů souvisejí.
Belgie předložila sedm případů, Německo šest a Nizozemsko devět. „Při podobných vyšetřováních vedlo zjištění totožnosti oběti nakonec k zatčení podezřelého,“ uvedla Anja Allendorfová z německé policie.
Interpol zveřejňuje podrobnosti o jednotlivých případech na svých internetových stránkách. Kromě rekonstrukcí obličejů některých žen jsou zde také obrázky šperků a dalších předmětů nalezených u jejich ostatků a kontaktní formuláře pro lidi, kteří by mohli mít o případech nějaké informace.
Pět mladíků znásilnilo na hřbitově školačku, fotky dali na sítě. Dívka se zabila |
Identifikace žen by také mohla pomoci uzavřít případy jejich rodinným příslušníkům, uvedla Susan Hitchinová, jež koordinuje oddělení DNA Interpolu. „Je strašné žít celé ty roky a nemít žádné zprávy a nevědět, co se stalo. A jakkoli může být hrozné získat jistotu, že jejich milovaná osoba zemřela, je to součást důležitého procesu, aby mohli truchlit a posunout se dál,“ řekla.
„Doufejme, že veřejnost bude schopna přinést nějaké nové prvky, které policie může použít a které nakonec poskytnou totožnost těchto obětí a v ideálním případě pomohou vést k pachateli, pokud nějaký existuje,“ dodala.
