„Když se ponoříte do zvuků světa velryb a zaposloucháte se, jak mezi sebou komunikují, nutí vás to zastavit se. Zvuk jde přímo do hloubi vás samotných a naskakuje vám z toho husí kůže,“ popisuje svá setkávání s ohroženými velrybami keporkaky kanadská výzkumnice Jackie Hilderingová.
Ochranou a zkoumáním těchto patnáctimetrových obrů se v rámci Institutu pro výzkum mořského života v kanadské provincii Britská Kolumbie zabývá už několik desítek let. Přesto, jak říká, je pro ni každý výjezd na moře jedinečným zážitkem. A poslední dva roky se k němu přidává i radost z toho, že keporkakové se do kanadských pobřežních vod vracejí ve stále větším počtu.
Jak se baví keporkaci. Nejlepší melodie remixují a šíří napříč oceány |
Velrybám pomohla i pandemie covidu
Loni vědci z Pacifické asociace pro pozorování velryb zaznamenali do té doby nevídaný přírůstek mláďat: u pobřeží Vancouveru jich napočítali rekordních 21.
V Britské Kolumbii na západním pobřeží Kanady poslední půl století platí zákaz lovu velryb, podíl na tom, že se jim opět začíná dařit, mají však i další faktory. Jedním z nich je podle vědců i klidnější období, které velrybám nastalo během pandemie covidu.
Poslední čtyři roky také platí nová pravidla pro turistické výlety za pozorováním velryb. Lodě se smí přiblížit nejvýš na sto metrů, je zakázáno se velryb dotýkat, krmit je nebo s nimi plavat. Zároveň mají lodě povinnost hlásit, pokud by viděly zvíře zamotané do rybářské sítě nebo v jiných potížích. Na druhé straně ovšem tato turistika i podle odborníků přispívá k širšímu povědomí o mořském životě a jeho ochraně.
„Vídám jich až dvacet denně“
Podle zvláštního zástupce OSN pro lidská práva a životní prostředí ve Vancouveru Davida Boyda je populace velryb důležitým ukazatelem stavu oceánů: „V posledních letech jsme byli svědky neuvěřitelného oživení populace keporkaků na západním pobřeží Kanady. Tento druh byl loven téměř do vyhubení. Nyní se populace keporkaků opět vrátila na úroveň před komerčním lovem velryb,“ říká Boyd.
Podmořská zkušebna: vědci zjistili, kde se plejtváci učí nové písně |
Jen v kanadském Tichomoří už bylo napočítáno 27 000 keporkaků. „Ještě před deseti lety jsme tady nedaleko Vancouveru, kde žiji, neviděli jediného. Muselo se za nimi jezdit daleko na moře. Před pěti lety se jich několik objevilo. A dnes jich v létě a na podzim jich vídám kolem dvaceti denně,“ říká odborník na velryby z kanadské vládní agentury pro rybolov a oceány Thomas Doniol-Valcroze.
Posledních tři sta velryb černých
Ostatní druhy ale takové štěstí nemají, například populace plejtváků se obnovují výrazně pomaleji. A další jsou na pokraji vyhynutí. Například velryby černé, které již jsou komerčním lovem téměř vyhubeny: na světě jich zbývá posledních 336.
Navzdory desítkám let ochrany tento druh velryb trpí i lidským vlivem na oceány. „Všichni si mysleli, že populace velryb černých se pomalu zotavuje. A až do roku 2010 se jim skutečně dařilo stále lépe, bylo jich téměř pět set. Ale pak se velryby černé dostaly do skutečné krize. Na vině jsou podle Doniol-Valcroze klimatické změny, znečištění moří, všudypřítomné plasty, rybolov a lodní doprava.
Populace keporkaka se v současnosti odhaduje na 60 000 kusů.
„Navzdory všem dobrým zprávám je svět pro velryby stále daleko od šťastného konce,“ říká vyslanec OSN Boyd. Nejen on proto doufá, že probíhající konference o ochraně biodiverzity v Montrealu přinese konkrétní opatření, jak život v mořích lépe chránit.
Tím by měl být v ideálním případě cíl, který by podle mnoha států včetně například Německa měl být ve společné závěrečné deklaraci: do roku 2030 přeměnit 30 procent světové pevniny a moří na chráněné přírodní rezervace.
V tlamě velryby. Keporkak pozřel potápěče, po chvíli ho zase vyplivl |
Konference OSN o biodiverzitě se koná v Montrealu od 7. do 19. prosince. Účastní se jí 196 zemí, s výjimkou Spojených států.
