„V časech krize lidé potřebují pochopitelně i zábavu, při níž, lidově řečeno, vypustí páru. V dobách ekonomických krizí se většinou dařilo biografům, knížkám, divadlu. Věřím, že diváci ocení, že letošní repertoár nabízí silnou linku komedií. Kultura snad nebude to, co si budou lidé odpírat hned jako první,“ doufá Glaser.
Hodně premiér buď reflektuje současné dění, nebo jde o komedie. Které zrcadlí současnost?
Rozhodně první premiéra v Redutě – Gorkého Na dně. Řada z nás si uvědomuje, jak křehká je současná situace, a možná má i hodně lidí obavy, že by se ze středu společnosti mohli kvůli ekonomické krizi dostat na její kraj. To je jeden z důvodů, proč jsme tento titul zařadili. Současnou náladu ve společnosti bude reflektovat i zahajovací představení festivalu Janáček Brno Z mrtvého domu, které však uvedeme ve spojení s dílem plným naděje – Glagolskou mší. To bude velmi unikátní projekt.
Pro Mahenovo divadlo jsme začali zkoušet současnou německou hru Zlatý drak, která je mimo jiné i o ztrátě a touze po domově. Takové téma bylo před třemi lety abstraktní, ale po covidové a válečné zkušenosti vnímají lidé význam domova mnohem citlivěji.
Chci, aby brněnská kultura byla dostupná všem věkovým a sociálním skupinám. Úkolem kultury je i pomáhat tlumit narůstající napětí.
Martin Glaserředitel Národního divadla Brno
A u kterých se naopak zasmějí?
Pevně věřím, že u komedie Bez roucha nebo operetní Veselé vdovy, a po přečtení textů napsaných na objednávku činoherního souboru myslím, že se zasmějí i u retrokomedie Starý dobrý Nový (Oldřich) nebo u hry Feminista, která tematizuje proudy v dnešní společnosti a reaguje na hnutí MeToo a loňskou aféru studentů uměleckých škol Ne!musíš to vydržet, je však napsaná zábavnou formou, takže kromě toho, že vyvolá diskusi, bude diváky i bavit.
Zmínili jsme činohru i operu. Co chystá balet?
Soubor se vypracoval na takovou úroveň, že nám Balanchinova nadace dala svolení uvést celovečerní komponovaný program choreografií George Balanchina, jenž zůstává choreografickým fenoménem 20. století. To není samozřejmost a svolení získají jen dostatečně technicky a umělecky zdatné soubory.
K jakým opatřením musíte přistoupit ve třech divadelních budovách kvůli zdražování energií?
Vedení Brna k tomu přistupuje zodpovědně, při tvorbě rozpočtu vytvořilo rezervy, takže zvýšené náklady nám jako své příspěvkové organizaci pokryje. Na nás samozřejmě je, abychom hledali možnosti, kde šetřit. I my budeme velmi pečlivě zvažovat, ve kterých prostorech a kdy budeme topit, na jakou snesitelnou teplotu můžeme stáhnout vytápění. Asi můžeme snížit teplotu ve foyeru Janáčkova divadla, ale těžko si představit, že by někdo vydržel dvě tři hodiny sedět v nevytopeném hledišti, zároveň musíme dbát na elementární tepelný komfort účinkujících, navíc u tanečníků by při přílišném snížení teploty hrozilo riziko úrazů. Začali jsme se bavit i o tom, které žárovky kde vymontujeme, zkrátka to tuto sezonu nebude tak slavnostní, ale všichni se musíme zamyslet, kde ušetřit.
Nemusejí si tedy diváci přichystat slavnostní svetry?
Asi teď budou mít výhodu spíš pánové, kteří do divadla většinou chodí v obleku, a dámy si vezmou nějaký pléd nebo efektní šál a věřím, že i tak si to užijeme.
Jak se s rostoucími cenami nejen energií divadlu zvedly náklady?
Náklady na energie nám stouply v desítkách procent, na výrobu nových inscenací, tedy nákupu materiálů na dekorace a kostýmy, jsme na dvojnásobku až trojnásobku původních cen. To nás trápí nejvíc. Zdražily se služby, od září se o deset procent zvedají platy – ty tvoří 62 procent našeho rozpočtu. Jsem rád, že město k tomu opět přistupuje zodpovědně a náklady na navýšení platů by mělo dokrýt. To je v našem případě 2,5 milionu měsíčně.
Připouštíte si i variantu, že by zimní večery nešlo trávit v divadle, protože třeba bude nedostatek plynu na vytápění, nebudou peníze na ufinancování provozu?
Po třech sezonách ztížených covidem si bohužel dokážeme představit už úplně všechno. Jsme napojeni na centrální vytápění, větší problém je ale s náklady na elektřinu. Uvidíme, co přijde na podzim a v zimě. V hlavách máme různé scénáře, včetně toho, že budeme muset provoz omezit, kdyby se ukázalo, že je neekonomické otevřít. Na druhou stranu myslím, že po covidových lockdownech je naším hlavním úkolem přesvědčit diváky, aby opět vyrazili za kulturou.
Musíte však reagovat na změnu jejich chování a nákup na poslední chvíli...
Dříve jsme skutečně většinu prodali s dvouměsíčním předstihem, ale dnes se prodeje zvedají tři týdny před představením. Někdy si přijde na večerní pokladnu koupit lístek několik desítek diváků, jako když jdou do kina, to se děje v celé Evropě a neumíme na to úplně reagovat. Musíme se naučit, jak sály naplnit, i když diváci vyčkávají do poslední chvíle. Nečekají nás lehké časy, ale věřím, že se ukáže, jak je pro společnost kultura důležitá. Divadlo je místem, kde je možné společně na chvíli vydechnout a reflektovat, co se děje.
Národní divadlo v Praze oznámilo zdražení vstupenek o patnáct procent. Budete taky zdražovat?
Ne. Chci, aby brněnská kultura byla dostupná všem věkovým a sociálním skupinám, což teď nezní jako klišé. Úkolem kultury je zachovat sociální soudržnost společnosti a pomáhat tlumit narůstající napětí.
A chystáte škrty mezi plánovanými premiérami?
Oproti loňsku jsme naplánovali méně nových her. Nechci škrtat ohlášené premiéry, protože by to znamenalo, že nepříznivé okolnosti dopadnou na naše spolupracovníky na volné noze – režiséry, scénografy, řadu herců, kteří byli velmi razantně postiženi při covidových lockdownech. Kdyby se tento křehký ekosystém rozpadl, za pár let by se ukázalo, že divadlo nemá kdo dělat.
Čekají vás teď nějaké neodkladné opravy a investice?
Na konci srpna jsme po generální rekonstrukci jevištních technologií převzali Redutu, investovalo se do ní přes šedesát milionů. Oprava byla na poslední chvíli, protože v posledních letech už poruchovost byla značná. Nekonečným procesem je obnova jevištních technologií jak v Janáčkově, tak Mahenově divadle. Vedeme teď intenzivní jednání s vedením města o přehodnocení přístupu k poskytování peněz na investice, protože každý rok je vyjednáváme ad hoc na konkrétní potřeby. Hospodárnější by však bylo, kdybychom částku přibližně 25 milionů ročně dostali rovnou a mohli opravy pečlivě plánovat a nerozhodovat o nich na poslední chvíli.
V listopadu Brno čeká festival Janáček Brno. Co budou jeho největší taháky?
Nadšeně jsem četl recenze na debut dirigenta Jakuba Hrůši na festivalu v Salcburku, kde dirigoval Káťu Kabanovou. To, že v našem divadle provede Janáčkovu operu Z mrtvého domu ve spojení s Glagolskou mší, bude jednoznačně největší událostí operního podzimu. Specialitou festivalu Janáček Brno jsou kompletní hostování zahraničních operních souborů, málokterý festival zve inscenaci ze zahraničí včetně celého orchestru a sboru. Je velkým úspěchem, že letos přivítáme kolegy ze Švýcarska a Velké Británie. Navíc každý soubor připraví i velký symfonický koncert.
Jak se zatím daří prodávat vstupenky a co zájem ze zahraničí?
Bohužel i tady platí, co jsem říkal o nákupu vstupenek na poslední chvíli. Při minulých ročnících jsme touto dobou mívali prodáno 70 procent vstupenek a velké kontingenty objednávek ze zahraničí. Přestože všichni doufáme, že covid už si svou daň na našich životech vybral, myslím, že poslední slovo ještě neřekl. Renomé festivalu je za hranicemi velké a pro nás je zahraniční klientela důležitá, protože návštěva Brna se městu a regionu bohatě vrátí na službách, které tady konzumují.
Skoro rok má divadlo nového ředitele pro zahraničí Radima Dolanského. Jak hodnotíte jeho působení?
Domlouvání zahraničních hostování je běh na dlouhou trať a angažování Radima Dolanského do týmu byla správná volba. Během několika měsíců jeho působení se podařilo domluvit pozvání činoherního souboru na prestižní shakespearovský festival v Gdaňsku. Obstáli jsme tam v kontextu špičkových evropských divadel a otevírá nám to další možnosti. Už teď máme potvrzeno, že k nám přijedou zástupci předních zahraničních festivalů. Na podzim pojede opera hostovat do Dublinu a máme rozjednáno několik dalších hostování pro všechny tři soubory na příští dva nebo tři roky. Kdyby z toho vyšla aspoň polovina, byl by to pro naše divadlo na tomto poli obrovský pokrok.
