Vůbec nemá cenu porovnávat domácí nejvyšší soutěž s nedosažitelnou špičkou: kluby z Anglie, Německa, Španělska, Itálie či Francie díky štědrým odměnám od vysílatelů rok co rok inkasují gigantické sumy. Zvlášť v Anglii jsou to sumy, které jsou až mimo chápání.
V Česku si týmy z první a druhé ligy na základě smlouvy s firmou Pragosport ročně rozdělují 150 milionů korun. Tedy zlomek částky, na kterou si přijdou i kluby ze zemí, se kterými se Česko může (a mělo by) fotbalově rovnat.
Poslední šance! Fotbalový zájezd se Slavií do Severního Irska, nebo na Gibraltar zdarma |
Pro představu: švýcarská nejvyšší soutěž obchoduje práva za více než trojnásobek.
Polská za více než osminásobek.
Dánsko? Sedminásobek.
Rumunsko? Pětinásobek.
Švédsko? Násobte číslem 8,5.
Odmítáme na fotbale účelově prodělávat. Slavia bojuje o svá práva |
Chorvatská liga v Indonésii
Z širšího evropského nadprůměru na tom byli - jako jedni z mála - hůř třeba Chorvaté. Ale i ti už dokázali práva zobchodovat za 230 milionů korun.
Nový tamní držitel práv, společnost Endorphin Magine, navíc rychle uzavřela smlouvu s asijskou Mola TV, což znamená, že se bude chorvatská nejvyšší soutěž od letoška vysílat i v Indonésii, Malajsii a Singapuru, čímž podle odhadů získá přibližně 300 milionů nových sledujících.
Moderně se tomu říká win-win situace: kluby vydělají výrazně víc a ještě si udělají reklamu v regionu, kde se zájem o fotbal rok co rok prudce zvedá a kde fanoušci světový sport číslo jedna hltají téměř v jakékoli podobě.
V Česku se o podobnou šanci před šesti lety hlásila Slavia. V nepříliš známém dodatku smlouvy s Pragosportem si prosadila, že může prodávat přenosy z české ligy na čínský trh. Jenže zatím z téhle možnosti klubu nic moc nekáplo. Se vším respektem, kdo by se v Číně zajímal třeba o zápasy Zlína, Českých Budějovic nebo Hradce?
A tak je kolem práv čím dál větší dusno. Současná smlouva platí ještě dva roky, před jejím vypršením s velkou pravděpodobností dojde k vypsání tendru, který rozhodne o příštím majiteli televizních a marketingových práv.
Tipsport se diví: Proč fotbal tlačí nižší nabídku? U ligy chce nahradit Fortunu |
Slavia hlasitě upozorňuje, že je cena podhodnocená, a útočí na Spartu, jejíž šéf Křetínský patří mezi ty, kdo si práva kupují.
Z Letné zní rázný protinázor: „Slavia sleduje jen vlastní zájmy a dělá vše pro to, aby cenu práv zničila.“
Aspoň dvojnásobek!
Tolik k válce nejmocnějších, ale co kluby, které se neřadí do české špičky? Právě pro ně mohou být peníze z prodeje práv významnou složkou rozpočtu.
A řada z nich si zvlášť v současné nejisté době umí představit, že „televizní“ injekce bude mít ještě o dost výraznější efekt.
Tak třeba Teplice, ústy ředitele Rudolfa Řepky, tvrdí: „Současná suma tvoří přibližně deset procent našeho rozpočtu, což je i v porovnání s okolními státy samozřejmě málo. Představovali bychom si vyšší částku. Našemu rozpočtu by prospěl alespoň dvojnásobek.“
Téměř stejně mluví František Jura, šéf druholigového Prostějova: „Také u nás příjem z televizních a marketingových práv pokrývá zhruba desetinu rozpočtu. Pomohlo by, kdyby se minimálně zdvojnásobil.“
Miliarda do fotbalu! České profesionální kluby dostaly extrémní nabídku |
Druhým dechem ovšem Jura dodá: „O částce, za kterou se práva prodávají, můžeme diskutovat, ale dokud nebude vypsaný nový tendr, nemáme srovnání. Až pak se uvidí. Pokud někdo opravdu nabídne 300 milionů, bude to samozřejmě úžasné. Ale třeba nakonec takový zájem nebude a ukáže se, že současných 150 je výborných.“
I to se může stát, protože cenu práv určuje trh, v poslední době výrazně oslabený nejistou hospodářskou situací. Ta nechá přežít jen nejsilnější hráče, jiné donutí šetřit. Platí to třeba pro Českou televizi, odkud se zápasy první ligy už před časem přesunuly na placený kanál O2 TV.
Teď se ve vysílání chystají další škrty, dotýkají se třeba mistrovství světa v Kataru: ČT sice drží práva, ale část už v rámci úsporných opatření nabídla ke koupi právě O2 TV.
I to vystihuje současnou situaci: zatímco jinde je o práva rvačka, v Česku se spíš řeší, jestli se vůbec najde dost zájemců k vypsání soutěže. Když se smlouva s Pragosportem před čtyřmi lety prodlužovala, konkurent se nepřihlásil.
Jak se rozděluje balík
„Když mluvíme o televizních právech, nesmí se jednat způsobem: Nikdo vám nedá tolik, co vám já slíbím,“ tvrdí Jaroslav Vacek, jenž už řadu let Pragosportu velí: „Když se smlouva prodlužovala naposledy, Slavia přišla s tím, že má nabídku z TV Barrandov. Výsledek? Nic, nula.“
Trefa, či vlastní gól? Debata o prodeji televizních práv napříč českými fotbalovými kluby je stále ostřejší. Kupříkladu Teplice prozradily, že podíl z příjmů za prodaná práva tvoří desetinu jejich rozpočtu a navýšení tohoto čísla by se do budoucna rozhodně nebránily. A nejsou samy
Teď se Slavia a spol. snaží vyvolat větší poptávku. Ať už uspějí, nebo ne, bude na Ligové fotbalové asociaci, která profesionální soutěže řídí, aby balík peněz podle vlastního klíče opět přerozdělila mezi první a druhou ligu.
V rámci soutěže se příjmy z práv nedělí úplně rovným dílem, zohledňuje se dosažené umístění. Výrazné rozdíly ale v odměnách pro kluby nenajdete, jistě ne takové jako třeba v Anglii, kde je smlouva nastavena podle atraktivity klubů a utkání odvysílaných v nejsledovanějším čase.
Proto když před šesti lety ligu senzačně ovládl Leicester, dostal méně peněz než Arsenal, Tottenham i oba kluby z Manchesteru, které měly zvlášť v první polovině sezony výraznější televizní záběr.
V Česku jsou si kluby rovnější, což znamená, že zvlášť pro ty, které se nervou o titul a nesáhnou si na peníze z pohárů, mají zisky z prodeje televizních práv velký význam. Ale pořád to není dost.
