Přesto se mnohé změnilo, a nejen kvůli covidu, kdy lidé začali trávit mnohem více času doma. Pojmy jako moderní technologie, udržitelnost a inovace se v hodnocení jednotlivých expozic opakovaly nejčastěji. A těch nebylo málo, na veletrhu se totiž představilo 2 175 značek, z toho 27 procent ze zahraničí. Že se však svět italského designu mění, dokázalo nejlépe i to, že z původních účastníků veletrhu před šedesáti lety zůstalo jen 12 značek…
Posuvné systémy italských výrobců jsou v hledáčku designérů z celého světa.
„Investovali jsme do kvality a ukázali jsme naši touhu jít vždy o krok dál, pokračovat v produkci inovací a vyprávět příběhy našich společností a našich výrobků. Doufáme, že tento ročník dal nový impuls odvětví a Milánu, ale především, že všichni vnímali naše nadšení, naši touhu nabídnout globální zážitek, v němž jsou důležité myšlenky a kulturní výměny,“ zhodnotila veletrh Maria Porro, prezidentka Salone del Mobile.
Není bez zajímavosti, že se organizátoři veletrhu netajili s potěšením tím, že jen minimum návštěvníků bylo z Ruska a Číny, kteří v roce 2019 představovali více než 42 000 přítomných.
Ve jménu skla a pohodlí
Co přinesl veletrh nového pro zákazníky? Při pohledu do expozic bylo zřejmých hned několik věcí: barevnost se většinou pohybovala v příjemných a klidných tlumených tónech od šedé a pískové až po hnědou a antracitovou. Mnohým se určitě vybavila barevnost padesátých let. Bílého nábytku bylo minimum, a to i v kuchyních. Vládly také nadčasové tvary.
Návratu „starých časů“ napomáhaly i různě prosklené skřínky, nejčastěji s kouřovým sklem. Tento materiál se však prosadil i jinde, i když na první pohled připomínal úplně jiný materiál. Kdo jiný než italští výrobci však dokáže tak skvěle napodobit mramor a přírodní kámen!
 |
Desky stolků i stolů se předháněly v dekorech evokujících mramor, přitom šlo „jen“ o sklo. A ještě jedna drobnost ke stolkům, tady jasně vítězil kruhový tvar nebo oválný, často spojený hned v několik prvků. Třeba italská značka Sicis, kterou známe i z koupelen, předvedla dokonalé variace na mramor.
Oblé tvary byly ostatně typické i pro další typy nábytku. Důraz na řemeslný detail a precizní nadčasové provedení dávaly vyniknout umění čalouníků i truhlářů. Tento přístup lze však „číst“ i jinak: nábytek není zboží krátkodobé spotřeby, má sloužit desítky let, stačí jen několik solitérů, není třeba zahlcovat prostor spoustou nábytku.
A pokud po letech čalounění začne nést případné stopy užívání, nesmí být problém s jeho výměnou, což zažil mnohý zákazník, který si pořídil třeba pohovku v řetězci s levným nábytkem. Mimochodem také výrazně ubylo plastového nábytku, dokonce i Kartell přinesl místo plastu hodně čalouněného nábytku.
Centrum domova
Dřezy a pracovní desky z přírodního kamene jsou pro italské kuchyně typické.
Přírodní kámen nemohl ovšem chybět v kuchyních, ať už na pracovních deskách nebo na dřezech (nerezové byste tu téměř hledali marně). Právě vzhled kuchyní nejvíc změnil covid.
Kuchyně se proměnily v univerzální prostor, kde se vařilo, stolovalo, děti se zde učily a rodiny zde trávily společně mnohem více času. Proto se vzhled kuchyňského nábytku i výběr materiálů ještě více propojil s obývacím pokojem.
I kuchyně podlehly tmavším hnědým odstínům, ale ne vždy: třeba v expozici Samsungu se nebáli sáhnout po výrazných barvách, které byly použité i na spotřebičích. A co víc, tyto barvy si může každý zákazník vyskládat podle svého přání. A dokonce je klidně po pár letech změnit, stačí vyměnit dvířka.
Pohodlí a klid, tak působí současné italské interiéry.
Čalouněný nábytek přímo vybízel k odpočinku, přibylo však i obrovské množství menších „klubovek“ s oblými tvary, které lze snadno přemístit a zároveň v nich máte pocit bezpečného objetí. Tomu napomáhá i čalounění v měkkých tvídech i sametech a přírodních materiálech vůbec.
