Nakonec z původního šestiletého trestu nekopal do meruny „jen“ tři roky. „Já bych to nechtěl komentovat. Už je to dlouho a napsáno o tom bylo taky dost,“ ohlíží se.
Končíte až po čtyřicítce. Nahrazoval jste si roky, co jste hrát nemohl?
Upřímně, taky jsem o tom tak přemýšlel. Určitě v tom, že jsem hrál tak dlouho, má nějakou roli fakt, že jsem z fotbalu na tři roky vypadl.
Až teď kyčel řekla dost.
Konec sezony už jsem neodehrál vůbec. Měl jsem zdravotní problémy, které teď vyvrcholily operací kyčle. Uvidím, jak teď budu vypadat a jestli se třeba uchytím v nějaké nižší soutěži. S fotbalem bych přestat nechtěl, ale s profesionální kariérou končím.
Je to smutné loučení?
To rozhodně. Když jsem nastoupil, tak jsem vždy stíhal. O to je to horší, takhle končit kvůli zdraví. Myslel jsem si, že pokud skončím kvůli nějakému zranění, bude to koleno. A nakonec je to úplně něco jiného. Kdybych musel končit kvůli výkonnosti, bral bych to jinak. Ale myslím si, že jsem na to pořád měl.
Teď si odpočinete, a pak?
Teď se musím dát do kupy. Vše se bude odvíjet od rekonvalescence. Vůbec ještě nevím, jak dlouhá bude. Samozřejmě musím hledat i nějakou práci. Už jsem rozvěsil sítě. Mám na to nějaké dva měsíce.
Za svoji kariéru jste toho stihl hodně. Co vás těší nejvíc?
Toho je víc, ale rád vzpomínám na začátek. Byl jsem rád, že jsem v Brně mohl začít s ligovým fotbalem. Ještě předtím jsem byl na hostování v Prostějově, tam to celé začalo. Posléze jsem byl i v reprezentační jedenadvacítce, a byť jsme se nedostali na žádný šampionát, bylo to dobré období. Poznali jsme kus světa. Ale dobrý byl i sklonek mé kariéry. Po konci ve Zbrojovce jsem čekal, že budu v Prostějově dva roky. Nakonec jich bylo pět. To mám v nejčerstvější paměti.
V Prostějově z toho bylo 146 zápasů a postup do druhé ligy.
Přišel jsem do Prostějova po prvním postupu do druhé ligy. Jenže sezona se nám nevydařila a spadli jsme. Ale hned další rok jsme znovu v MSFL zvítězili a už jsme věděli, do čeho jdeme. Posílili jsme a stali jsme se rovnocennými soupeři.
Letos jste mohli dlouho pomýšlet i na baráž o první ligu.
První půlrok to tak vypadalo. Měli jsme plány, že bychom se do baráže skutečně chtěli podívat. Ale jaro se nevydařilo a nakonec jsme se o pár bodů zachránili. Takže průměrná sezona. Dalo se vytěžit víc, když jsme měli tak dobře našlápnuto.
Co se stalo po zimě?
Odešli někteří hráči. Nechci říct, že se posílilo špatně, ale přišli hráči, kteří nebyli typologicky nachystaní na ty posty, na které jsme je potřebovali. Filda Žák hodně chyběl. Byl soubojový. Mohli jsme se o něj vepředu opřít dlouhým balonem. To nám chybělo. Hráli jsme sice na vícero variant, ale klasický bijec vepředu chyběl. S jarní částí nemůžeme být spokojení. Škoda, že jsme o baráž nevydrželi bojovat déle.
Po tříleté stopce jste zamířil do bosenského Gradačace. Co vás zavedlo na Balkán?
V Brně jsem potkal svého tehdejšího manažera, který byl z Balkánu. A on mi po té pauze sehnal tady to angažmá. V Bosně jsem byl první Čech. Vyzkoušel jsem si to s týmem v Turecku na testech, pak se akorát otočil domů pro věci a hned se stěhoval na jih.
V Česku pro vás byla fotbalová místa po kauze zavřená?
To nevím. Ale tenkrát jiná varianta nebyla. Agent mi na začátku restartu sehnal toto a já kývnul.
Z Bosny jste přesídlil do Moldávie, kde vás místo fotbalových radostí přivítaly finanční potíže.
Byl jsem nejprve v Zimbru Kišiněv, který vlastnil stejný majitel, co měl i tým Dacia Kišiněv, takže si mě tam přetáhl. Měl jsem smlouvu na tři roky. Ale poslední rok už to vypadalo špatně. Nakonec jsem šest měsíců nedostal výplatu, tak jsem to ukončil o půl roku dřív. A pak se hned ozvalo Brno. Moc jsem to nečekal, ale byly z toho další tři pěkné roky. A po Zbrojovce Prostějov.
Jaký je balkánský fotbal?
Byly tam velké rozdíly. Ale myslím si, že první tři čtyři mužstva by se v české lize neztratila. Asi by ovšem hrála spodek tabulky.
Zajímavá zkušenost?
To ano, ale už jsem se nacestoval dost. Teď bych se chtěl uchytit někde v okolí Brna. Kdyby mi vyšla nižší soutěž, bylo by to s prací navíc. Nechci mít fotbal v jednom místě a práci na druhém. Ale všechno je to ještě čerstvé. Čas ukáže.
