Usadil se v křesle k odpočinku, do každé ruky si vzal míček. Když se užuž začal hroužit do spánku, balónek se z ochabujícího sevření dlaně vymanil, spadl na podlahu… a onen zvuk Thomase Alvu Edisona probudil. Vynálezce měl tedy šanci využít brzkého probuzení z počáteční fáze spánku a lapnout myšlenky, které mu při klimbání běžely hlavou a které by jinak zapadly v nevědomí. Právě z nich čerpal inspiraci, právě ty později rozváděl pod naprosto exaktní taktovkou rozumu.
A Edison nebyl sám, kdo oné šlofíkové techniky naprosto metodicky, systematicky využíval.
Spánkový trik
Sázel na ni i umělec Salvador Dalí, v jeho podání však byla samozřejmě surrealisticky sofistikovanější. I on seděl v křesle, v ruce přehozené přes opěradlo však měl kovový předmět. A pod dlaní na podlaze kovový talíř. Když začal upadat do spánku, předmět spadl a talíř zazvonil. Mechanismus však byl tentýž jako Edisonův, malíř vyskočil a bez sebemenší prodlevy zaznamenával nápady, podněty, které mu klimbání přineslo, na plátno.
O záměrné manipulaci těchto dvou osobností se spánkem máme jasná svědectví, podle některých zdrojů se však téhož triku dopouštěly další význačné postavy. „Edisonovu techniku měl využívat i Alexandr Veliký a Albert Einstein, alespoň podle legend,“ říká Delphine Oudiette, neurovědkyně z Pařížského institutu mozku. Ve stavu polospánku měl odhalit cyklickou strukturu benzenu chemik August Kekulé, dodává magazín The Smithsonian.
Se svými kolegy se Oudiette pokusila zjistit, zda onen letmý stav mezi pádem do spánku a bdělostí opravdu může produkovat myšlenky, nápady, inspirace. A přiznává, že jí k tomu přiměly nejen šlofíkové historky slavných, ale i její vlastní zkušenosti. „Vždy jsem měla spoustu hypnotických, snových zážitků, které mě fascinovaly. A byla jsem moc překvapená, že onu spánkovou fázi nestudoval po poslední dvě desetiletí téměř žádný vědec,“ poznamenala Oudiette pro magazín Scientific American.
Okamžik kreativity. Sladký, ale krátký
Podnikla proto pokus s celkem 103 dobrovolníky a dobrovolnicemi. Její tým jim zadal matematický úkol, poté jim nařídil dvacetiminutovou přestávku, strávili ji v tmavé místnosti v křesle, kde si mohli dopřát relaxace spánkem. Z experimentu bylo předtím vyloučeno šestnáct procent účastníků a účastnic, kteří úlohu vyluštili ještě předtím.
Šlofík není lenošení. Dopřávejte si ho, pomáhá rozhodování Není to lenost, není to pohodlnost. Schrupnout si po obědě je velmi racionální, zdravé, pragmatické rozhodnutí. Šlofík totiž zlepší výkon vašeho mozku, tvrdí výzkum. |
Vědci přitom následovali Edisonovu metodu, muži a ženy drželi v ruce sklenici, aby se díky jejímu případnému pádu probudili v příhodný okamžik, v době nástupu hlubokého spánku. A aby vědci stav, v němž se respondenti nalézali, stopovali se vší exaktností, vybavili je elektrodami, které jim to umožnily. Po dvaceti minutách nebo po probuzení cinknutím sklenice se dobrovolníci k matematické výzvě vrátili.
Vědce samozřejmě zajímalo, jak si povedou s ohledem na to, co jim pauza dopřála. Nejzvědavěji sledovali skupinu čtyřiadvaceti lidí, kteří zažili přinejmenším třicetisekundovou epizodu N1, tedy hypnotickou fázi, která přináší živé sny, na které však zapomeneme, pokud z ní přejdeme do fáze hlubokého spánku N2. Z těch, kteří se do hypnotického stavu N1 dopracovali, ovšem nepopošli dál, matematický úkol vyřešilo 83 procent, píše server New Scientist. Z respondentů, kteří se nezastavili včas a upadli do hlubokého spánku, to bylo pouze 14 procent, úspěšnost skupiny, která neusnula vůbec, byla jednatřicetiprocentní.
Vědce překvapil propastný rozdíl mezi výkony těch, kteří se dotkli pouze fáze N1, a těch, kdo prošli hlubokým spánkem N2. Rozhodovaly přitom sekundy. „Rozdíl mezi oněmi skupinami byla jedna minuta,“ cituje Oudiette server Live Science. Pokud člověk oněch šedesát sekund promeškal a nestihl se probudit, efekt kreativity se nedostavil.
Autoři studie, která vyšla v magazínu Science Advances, proto označují klíčovou chvíli za „sladký okamžik kreativity“, který představuje velmi úzkou hranici mezi hypnotickým klimbáním a tvrdým usnutím. Podle Oudiette nám může poskytnout kreativní vhledy do řešených úkolů, do výzev, s nimiž si lámeme hlavu, právě proto, že je mezi stavem bdělosti a nevědomím. Oddáváme se hypnotickému zkoumání, výletům, asociacím, pořád ještě při tom dokážeme identifikovat vzorce, které pro nás mohou být užitečné. „Je to okamžik rovnováhy,“ líčí Oudiette.
Psycholog Jonathan Schooler z Kalifornské univerzity, který se na studii nepodílel, souhlasí. „Zjištění naznačují, že existuje spánkový sladký okamžik kreativity, během něhož jedinec spí dost na to, aby měl přístup k jinak nedostupným prvkům, ale nezajde tak daleko, aby onen materiál ztratil,“ cituje jej server The Smithsonian. „Když se vám v hlavě vylíhne myšlenka, jste pořád schopni ji zachytit,“ doplňuje Oudiette.
Vyzkoušejte sami
Navzdory své reputaci je spánek neuvěřitelně aktivním procesem. Rozhodně neznamená, že mozek „vypne“. Jeho buňky srší aktivitou, pomáhají reaktivovat a ukládat vzpomínky a nejspíš nám též dovolují vytvářet spojení, nápady.
Co vlastně účastníci a účastnice francouzského pokusu o své fázi N1 vypovídali? „V jednu chvíli jsem viděl v nemocnici koně. Taky tam byl člověk, podstupoval stejný experiment jako já, byl mnohem starší než já, na hlavě měl umělohmotnou helmu,“ vypověděl jeden z nich. Další respondenti viděli geometrické tvary a barvy. Jedna třetina z myšlenek, které se dotyčným honily hlavou při klimbání, souvisela s matematickým úkolem, který měli respondenti řešit, nebyli ovšem schopní identifikovat souvislost mezi oněmi mentálními zážitky a tím, jak konkrétně se jim po krátkém spánku zvýšila schopnost vhledu do řešené matematické výzvy.
Podle Roberta Stickgolda z Harvardské lékařské školy výzkum doložil, jaký význam má povětšinou opomíjená hypnotická fáze spánku, která může výrazně zvýšit vhled do úkolu, který člověk řešil předtím. K tomu, aby se vyjasnila role snů, je však podle něj třeba dalších studií.
Adam Haar Horowitz z Massachusettského technologického institutu poznamenává, že je to však něco, co si každý může vyzkoušet sám doma. „Vezměte si do ruky kovový předmět, lehněte si, soustřeďte se na nějaký obtížný úkol a uvidíte, s čím se potkáte, jaký moment ve stylu ’heuréka’ si vás najde,“ líčí. Oudiette přitakává: „Zkoumali jsme běžné lidi, žádné Edisony nebo Dalí. A měli jsme k ruce předměty za tři aura.“
Sama vědkyně však chce věc prozkoumat s použitím pokročilejších technologií, které by umožnily ztotožnit vzorce mozkových vln, které jsou spojeny se začátkem spánku. A které by tak umožnily najít přesný moment, kdy by usínající měli být vzbuzeni. „Dokonce bychom mohli lidi naučit, jak onoho tvůrčího stavu dosáhnout úmyslně, na přání. Představte si, že bychom lidem při dosahování toho správného stavu pouštěli jeden zvuk – a když by příliš upadali do spánku, tak jiný zvuk. Tako bychom je mohli naučit, jak kreativní fázi poznat a jak jí dosáhnout,“ domnívá se.
