„Řekli nám: ‚Nemáte právo jít do naší země. Zašpiníte ji,‘“ vypráví sedmatřicetiletý irácký Kurd Hadžár. Než ho běloruští pohraničníci strčili na litevskou stranu hranice, praštili jej do hlavy. Bití pokračovalo i v sousední zemi.
Ať není válka, modlí se Poláci u hranic. Kvůli migrantům nechávají děti doma |
Litevské ozbrojené komando Hadžára a jeho přátele odtáhlo stranou a začalo je mlátit klacky a kabely. Běženci dostali také několik šoků paralyzérem. Modřiny a rány uprchlík ukazuje přes videohovor redaktorům deníku The New York Times.
Říká, že se zoufale snaží dostat do Evropské unie, zatím však trčí v minském hostelu, kam utekl poté, co se přechod do Litvy nepovedl. Za pokoj každou noc platí sto dolarů (2 180 korun) výměnou za to, že majitel zařízení nenahlásí úřadům, že už Hadžárovi propadlo vízum.
Za cestu do Evropy přes Turecko už dal muž celkem šest tisíc dolarů (131 tisíc korun) a neví, jestli to nakonec k něčemu bude. Do Iráku se však vrátit nemůže. Podle svých slov utekl před klanovým násilím a kdyby se znovu objevil doma, nejspíš by přišel o život.
Na hranicích Litevci migrantům podle něj hrozili, že si je natočili na video a že dostanou ještě větší nakládačku, pokud znovu přijdou. „Chci přejít hranici, i kdybych měl při tom přijít o život,“ popisuje Hadžár. Jeho snem je dostat se do Velké Británie a vydělané peníze posílat domů synovi a nemocné matce. Netuší, jestli se mu to podaří.
Na Blízký východ se z Běloruska nakonec vrátil třeba devětadvacetiletý novinář Reben Sirwan. Úřady jej minulý týden deportovaly, ovšem ne zpět do Iráku, ale do Sýrie. Odtamtud ho vyprovodila syrská policie. Po čtyřech dnech u výslechu.
Doma kvůli své práci dostával výhrůžky a z obavy o svůj život chtěl v Bělorusku požádat o azyl. Brutalita tamních policistů ho však šokovala. „Bělorusko, Polsko a Litva si s lidmi jen hrají. Přesouvají je tam a zpět, doprava a doleva. Ubližují jim, bijí je, berou jim telefony a kradou peníze,“ uzavírá.
Bělorusové rozdávají štípací kleště
V tíživé životní situaci jsou na bělorusko-litevských a bělorusko-polských hranicích tisíce lidí. Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko jim začal vydávat víza a pomáhat s cestou do Minsku poté, co na něj Západ uvalil sankce za brutální potlačení demokratických protestů po zmanipulovaných prezidentských volbách.
Nyní jeho lidé asistují i při nelegálním přecházení hranic do Evropské unie. Litevská pohraniční stráž ve čtvrtek oznámila, že v noci přechodu hranic zabránila skupině asi pětatřiceti migrantů. Náčelník stráže Rustamas Liubajevas řekl, že poblíž hranice zaznamenali dvě skupiny migrantů čítající několik desítek lidí a že přinejmenším jednu z těchto skupin provázeli běloruští pohraničníci.
„Prohlédnou si hranici, a pokud tam nikdo není, dají jim štípací kleště a nutí je přestřihnout plot z žiletkového drátu,“ popisuje anonymně také Afghánec, kterému se podařilo dostat do bezpečí v EU. Podle Saira Razka ze syrského Homsu běloruská stráž někdy sama prostříhává díry do hraničního oplocení.
Litevský ministr obrany Arvydas Anušauskas odhadl, že u bělorusko-litevské hranice je nyní soustředěno okolo tisícovky migrantů. Celkem letos litevské hranice překročilo více než 4 200 migrantů, dalších asi šest tisíc běženců litevští pohraničníci do země nepustili. Pobaltská země kvůli migrační krizi vyhlásila tento týden v pětikilometrovém pásmu u hranic s Běloruskem výjimečný stav, stejně jako dříve Polsko.
Zastavíme tranzit plynu, jestli uvalíte další sankce, hrozí Lukašenko EU |
Běženci, kteří vidině lepšího života podlehli, však nyní na území nikoho mrznou v chladném listopadovém počasí bez odpovídajícího oblečení a mnohdy i bez bot. V provizorních stanech s minimem jídla živoří muži, ženy i děti. Pomoci se jim snaží alespoň dobrovolníci.
Organizace Grupa Granica vyráží za Iráčany, kteří po překonání hranic bloudí polským lesem, a snaží se je najít dřív než policie. Ta by je totiž bez milosti vrátila zpět. „Migranti se často ptají po jídle, vodě, lékaři nebo páru bot. Potkala jsem tu syrskou rodinu, které byla úplně bosá,“ líčí dobrovolnice Anna Albothová pro list The Guardian.
Ráno na bělorusko-polské hranici:
Přímo na místě však aktivisté pomáhat nemohou. „Nesmíme vstoupit do bezpečné zóny,“ potvrzuje Anna Chmielewská z varšavského Centra pomoci cizincům. Odkazuje tak na oblast kolem hranic hlídanou polskými vojáky. Z té ostatně pocházejí videa, která se nyní šíří na sociálních sítích, mimo dobrovolníky se tam však nedostanou ani téměř žádní novináři.
„Tam mohou pomáhat jen místní. My se můžeme zapojit až ve chvíli, kdy se lidem podaří dostat ven ze zóny a sejít se s námi. Některým se to nepovede. Zima se blíží a lidé nejsou vybavení na to, aby trávili den za dnem v chladu. Bojíme se, že špatné počasí přinese ještě více úmrtí,“ varuje.
Dosud na hranicích zemřelo nejméně osm lidí. „Pohraniční stráž umí být velmi agresivní. Neděláme nic nezákonného, ale oni v nás vyvolávají dojem, že děláme. Pomáhat lidem by mělo být naprosto normální. Ale v této situaci se to stává nějakou tajnou aktivitou. Mám pocit, že to, co je legální, je tady na tomto kousku hranice strašně daleko od toho, co je morální,“ dodává Chmielewská.
„Běloruský voják mě kopl do obličeje, takže jsem na několik minut omdlel. Zlomil mi nos a čelist, otekly mi oči,“ popisuje syrský uprchlík násilí na hranicích: