Saňák šéfoval mládeži Mladé Boleslavi, dorostence Olomouce dovedl k titulu. S legendárním německým trenérem Winfriedem Schäferem působil v íránském Esteghlalu, kde si užíval stotisícové návštěvy na stadionu.
Z volejenový podcast iDNES.cz |
Pomáhal také současnému reprezentačnímu kouči národního týmu Jaroslavu Šilhavému nebo Martinu Svědíkovi a především Václavu Jílkovi, dlouholetému parťákovi, se kterým nyní působí v Sigmě.
Ve Spartě trénovali i největší současný talent českého fotbalu - devatenáctiletého útočníka Adama Hložka. Nyní v Olomouci se zase podílí na vývoji žádaného osmnáctiletého záložníka Kryštofa Daňka.
„Adam je jiný typ hráče než Kryštof. Už jako sedmnáctiletý před dvěma lety vypadal nabušeně, přírodní úkaz. Silou na balonu je ale hodně podobný Kryštofovi,“ porovnával Saňák v podcastu Z voleje domácí fotbalové diamanty.
Trenér Jiří Saňák během natáčení podcastu Z voleje
Dozrál u Hložka už čas pro přestup do zahraničí? „Když řeknu ano i ne, budu v pohodě. Důležité je, aby ho chtěl trenér. Ve Spartě má dobré postavení, trenér ho staví. To je pro mladého kluka výborné, Adam hraje ve velkoklubu. Neměl by přestupovat, jen aby přestoupil,“ zdůraznil Saňák.
Adam Hložek
Vyjádřil se také k ideální pozici univerzála Hložka: „Měl by nahradit Firmina v Liverpoolu. To je falešná devítka. Není to vyloženě hroťák, není to desítka, není to křídlo. Klopp to hraje v Liverpoolu tak, že devítka není nejvytíženější hráč v napadání. To je Adamova pozice, čistě podle mého pocitu.“
Daněk se jen tak z něčeho nepokákne
Také v Daňkovi, kolem kterého lítají padesátimilionové cenovky, spatřuje pro český fotbal mimořádný potenciál. „Je to výborný hráč. Cesta je ale ještě dlouhá. Hlavně, aby byl šťastný, aby ho to bavilo, a ta jeho cena ho nezblbla, aby si udržel lásku k fotbalu, protože to je klíč ke všemu, co člověk dělá. Pro peníze to jde jen nějakou dobu.“
Olomoucký kouč Václav Jílek a záložník Kryštof Daněk.
O Daňka však obavu nemá. „Vyčnívá i mentalitou, je stabilní, jen tak se z něčeho nepokákne. Má něco víc,“ řekl Saňák.
„Ale také jako trenér vidím spoustu věcí, na kterých musí zapracovat - spolupráce s ostatními hráči, vnímání prostoru, organizace hry, ještě je však dorostenec. Má dva tři roky, aby to doladil.“
Můžeme vychovat technické hráče jako ve Španělsku?
V čem vidí největší problém ve výchově fotbalistů v Česku? „Práce s mladými je nedoceněná, státní instituce by se na to měly zaměřit celkově, nejen ve fotbale,“ tvrdí. „Pro trenéry by mělo být více peněz, ale je to také o motivaci. Zaplatit si všechny licence je náročné.“
Z VOLEJE: Zlámal v novém podcastu o rasismu, potyčce v Bari i životě po fotbale |
Posun však pozoruje i díky regionálním akademiím. „V akademiích se zaměřují i na stravu hráčů a je vidět, že kluci jsou teď silovější. Když jsem dřív přijel na reprezentaci, ten rozdíl byl jako dorostenci s chlapama. Ve fyzické připravenosti, v somatotypu jsme pokročili,“ těší Saňáka, který pořádá už dvacátý ročník fotbalového kempu.
Rezervy ve vnímání prostoru a přečíslení
V olomouckém Divadle na cucky dostal také otázku, zda si myslí, že je v českých podmínkách možné vychovávat technicky vyspělé fotbalisty jako například ve Španělsku.
„Já ten sen žiju,“ usmál se. „Není nás tolik, ale talenty máme. Když budu trochu provokovat trenérské řemeslo, měli bychom se více zaměřit na čtení a vnímání prostoru. Měli bychom hráče naučit vnímat přečíslení, ne jen že uděláme cvičení z bodu A do bodu B. Někdy je to velká bojovnost, šermování, kluci jezdí jako pily, ale mnohdy nevědí, proč co dělají. V tom máme rezervu, i já se chci v tom posunout. Je tam velký prostor na zlepšení.“
Nesouhlasí s názorem, že čeští trenéři upozaďují technické hráče na úkor defenzivních povinností. „My jako trenéři klukům odpustíme spoustu věcí, když se je mají naučit. V žácích a dorostu rozhoduje zápasy, jenže pak ten talentovaný hráč přijde do mužské kategorie, kde je konkurence obrovská, a najednou se má učit to, co se mu dřív odpouštělo. Třeba zapojení do defenzivy, aby dokázal presovat. To není nic špatného. Byla doba, že kdo řekl, že bráníme, tak je to sprosté,“ vykládal Saňák.
 |
„Dost často na to všichni hřeší: Aha, on dal tři góly, je talentovaný. Ano, je fakt talentovaný, ale zapomíná se na komplexnost a pak s tím mají kluci problém. Přijdou mezi muže: Aha, tak já se budu muset víc zapojit. Celková vzdělanost hráčů a trenérů by měla být na větší úrovni, aby hráč věděl, co ho čeká. Že na balonu bude třeba dvě minuty za zápas a 88 minut asi bude muset běhat ve správných prostorech, aby se k míči dostal. A to jsou ty dvě minuty ještě nadsazené.“
Třiačtyřicetiletý trenér má za sebou silný životní příběh. Z voleje mluvil otevřeně také o rakovině, alkoholismu táty nebo lásce k paní učitelce, kterou si vzal a s níž se raduje ze tří děti.
Fotbal je pro něj vášní. „Trenérská práce je úžasná. Člověk se ocitne na minutu v zápase, jak já říkám v trenérském orgasmu, ale 89 minut přemýšlí, jak to, že to kluci nevydrží hrát celý zápas. Nebo aspoň patnáct minut.“
Příběh trenéra Saňáka: rok života, táta alkoholik a láska k fotbalu i paní učitelce |
Za největší problém ve výchově fotbalistů v tuzemsku nepovažuje špatně ohodnocené trenéry, ambiciózní rodiče ani pofidérní hráčské agenty. „Problém je strach, který trápí české prostředí, které je tlakové. Rodiče se bojí, aby nepropásli pravou chvíli, chtějí pro dítě udělat víc, než je zdrávo, tlačí na trenéra. Ale oni za to v podstatě nemůžou, protože je ovládá strach. Trenéři se zase bojí s rodiči normálně mluvit, agenti, to je to samé, novináři... Je to zbytečný strach,“ zdůraznil Saňák.
„Každý se přitom snažíme to dělat nejlíp, jak dovedeme. Chtěl bych do českého fotbalu dostat více respektu - naučit se respektovat a být respektován. To je pro mě velké téma, které jsem poprvé začal vnímat s Winniem Schäferem. To u nás nefunguje.“
