Už si svléknul rozlišovák. Pak ho zase obléknul. A znovu svléknul. A obléknul. Marek Heinz byl nažhavený. Jako šelma, co se chce utrhnout ze řetězů, aby ulovila kořist. Leč nakonec ofenzivního bohéma s kouzelnou levačkou trenér fotbalové reprezentace Karel Brückner do osudného semifinále mistrovství Evropy v roce 2004 proti Řecku neposlal.
Podcast Z volejeposlechněte si všechny díly |
Heinz tak jen pozoroval, jak ve 105. minutě prodloužení hlavičkou po rohovém kopu obránce Dellas zasadil českému fotbalu jednu z nejbolestivějších ran. Sen o zlatu pro výjimečnou generaci hráčů, která předváděla v Portugalsku úžasnou hru, byl pryč.
„Byli jsme daleko lepší tým, chtěli jsme hrát, oni hráli celý turnaj destruktivní fotbal o defenzivě a góly dávali jen ze standardky, což se jim povedlo taky proti nám. Kdyby padl jeden gól z našich šancí, tak bychom vyhráli větším rozdílem,“ povídá 44letý Heinz v podcastu iDNES.cz Z voleje.
Pocity zklamání se tehdy u něj střídaly s naštváním. Jako když svlékal a oblékal rožlišovák pro náhradníky. Byl v životní formě. „Je pravda, že tam mě ten fotbal neskutečně bavil. Nejen v zápase, ale i v tréninku, když přijeli fanoušci,“ ohlíží se.
Česku pomohl v základní skupině důležitou brankou k vítězství nad Lotyšskem, proti Německu přidal spektakulární trefu z přímého kopu. A přestože proti Řekům musel Pavel Nedvěd střídat kvůli zranění už před poločasem, na Heinze kouč Brückner neukázal.
Marek Heinz slaví gól proti Německu na Euru 2004.
Překvapivě to však vyčítal asistentovi Miroslavu Beránkovi. „Nemyslím si, že za to může trenér Brückner, ale že mu s tím radil trenér Beránek. Dvakrát jsem se vysvlékl z rozlišky, měl jsem tam jít dvakrát, ale na hřiště jsem se vůbec nepodíval,“ lituje i po sedmnácti letech v olomouckém Divadle na cucky. „Naštvaný jsem byl, protože si myslím, že jsem v zápasech i na trénincích předváděl, že na to mám. Všichni, kdo se kolem nás pohybovali, to prostě věděli a viděli.“
A upřímný paličák Heinz to v sobě nedusil. „Trenérovi Beránkovi jsem pak řekl, že jestli mně nevěří, tak ať mě tam už nikdy nezve,“ prozradil. „Nejsem diplomat. V kariéře mi to škodilo, to není dobrá vlastnost. Šel jsem hlavou proti zdi, ale zase bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla, kdybych mu to neřekl. Nejsem takový, že bych přitakával. Dneska už bych se choval jinak,“ říká s nadhledem.
Devatenácti góly dotáhl ostravský Baník jako nejlepší střelec ligy k titulu. Přesto byl rád, že se do nominace Brücknera vůbec dostal. „Karel Brückner byl neskutečná autorita, fotbalový odborník, který tomu dával všechno,“ říká uznale.
Roli žolíka plnil známému trenérovi, jenž byl u jeho rozjezdu kariéry v rodné Olomouci, náramně. „Ale hráče, který nehraje, to bude vždycky mrzet. Udělal jsem pro to maximum,“ líčí upřímně. „Náš kádr byl našlapaný velkými jmény a já byl rád, že jsem se tam vůbec dostal z české ligy a že jsem mohl součástí něčeho perfektního, co jsme tam předváděli. Hráli jsme jeden z nejhezčích fotbalů a měli jsme obrovskou sílu, nejen když hrála první jedenáctka, ale také když nastoupil někdo jiný.“
 |
Což se potvrdilo ve skupině proti Německu. Brückner postavil náhradníky v čele s Heinzem, neboť postup už měl tým jistý, a přesto reprezentace vyhrála 2:1. I díky památné trefě Heinze z přímého kopu, po které se ikonický brankář Bayernu Oliver Kahn natahoval marně.
„To bylo asi tím Roteirem. Pro gólmany strašně nepříjemný míč. Měl takovou kovovou barvu a nebyl moc dobře vidět. Hráč nemusel vyvíjet moc velkou energii, stačilo ho lehce trefit na střed a balon zaplaval. Gólmani to měli opravdu těžké,“ říká Heinz empaticky. „Ale ten gól nebyl nějak extra důležitý, důležitější byl první proti Lotyšsku.“
Ovšem nezapírá, že po odchodu z Hamburku měl proti Němcům o motivaci postaráno. „Chtěl jsem se ukázat - že udělali chybu, když mě z bundesligy poslali pryč.“
Marek Heinz během natáčení podcastu Z voleje
Jako střídající hráč přispěl také k památnému obratu z 0:2 na 3:2 proti Nizozemsku. Do jednoho z nejkrásnějších fotbalových zápasů všech dob nastoupil v 62. minutě za Galáska. A 88. minutě jeho střelu zpoza vápna brankář van der Sar s námahou vyrazil jen k Poborskému, který připravil rozhodující zásah Šmicerovi. „Škoda, že tam byl van der Sar, neskutečný gólman. Šel do protipohybu, tohle by normálně gólman asi neměl, ale on se natáhl, nevím jak. Pak to Poborák vymyslel dobře,“ vypráví Heinz.
„Nevím, jestli si hráči úplně uvědomovali, co předvádí na hřišti, protože to byl opravdu fotbal nahoru dolů. Z taktického hlediska to asi nebylo pro trenéry moc dobré, ale pro fanoušky to byl obrovský zážitek. Zápas mohl klidně skončit 7:7, to byla šance za šancí. Všechno si sedlo, výborná parta. Portugalsko je fotbalová země, krásné podnebí, krásný zážitek, ale s hořkou pilulkou.“
