„Jsou úžasné. Nejen v tom, jak dobré jsou na hřišti, ale že se pořád chovají jako úplně obyčejní lidé. I proto věřím, že můžou odehrát ještě spoustu zápasů,“ poklonila se Pia Sundhageová, legendární Švédka, která už dva roky vede brazilskou reprezentaci.
Formiga, vlastním jménem Miraildes Maciel Mota, 43 let. Startuje na sedmých olympijských hrách, pořád v základní sestavě.
Marta, vlastním jménem Marta Vieira da Silva, 35 let. Zřejmě nejslavnější fotbalistka všech dob, střelkyně. Během prvních dvou zápasů dala tři góly a těšila se na večerní (13:30 českého času) souboj se Zambií, který měl stvrdit postup Brazílie do čtvrtfinále.
Brazilka Marta oslavuje gól Brazílie.
„Je skvělé, že můžu hrát tu nejkrásnější hru na světě. Nechce se mi končit. Nemám důvod,“ říká Marta, šestinásobná nejlepší fotbalistka planety. Od ní ta slova vyznívají pochopitelně, ovšem Formiga, která nastupuje coby defenzivní štít, už chtěla být ve sportovním důchodu: „Kdyby mě reprezentace nepotřebovala, nejsem tady. Na mojí pozici není konkurence.“
Kde bere Formiga motivaci? A sílu, aby v záložní řadě honila soupeřky, které jsou třeba o pětadvacet let mladší? Co je ženský fotbal na olympiádě, čili od Atlanty 1996, je Formiga součástí turnajů. Jenže zlato si ještě neodvezla. Dvakrát padla ve finále.
„Pořád mám sen,“ zdůrazní a nemusí dodávat, co přesně má na mysli. Největšími favoritkami ovšem Brazilky nejsou. Víc se věří Američankám, Švédkám, Nizozemkám, Angličankám... I tak Formiga s Martou věří, že se dočkají a potvrdí sportovní poučku, že věk je pouze číslo.
Dědečkové a babičky na olympiádě
Víte, který olympionik byl v historii nejstarší?
Švédský střelec Oscar Swahn měl skoro třiasedmdesát, když získal stříbro v Antverpách 1920. Pokud tedy nepočítáme umělecké disciplíny, které bývaly součástí olympijského programu dřív. Pak by tím nejstarším byl John Copley (tehdy 73 let), Angličan, jenž si odvezl stříbrnou medaili za malbu a gravírování za Londýna 1948.
Všechny mohl trumfnout osmdesátiletý Hiroši Hoketsu, který je fenoménem jezdecké disciplíny zvané drezura. Závodil už v Tokiu 1964, bohužel pro druhé Tokio se do japonského týmu nevešel.
Možná jste pochopili, že ani sedm olympijských účastí brazilské fotbalistky Formigy není nejvyšší počet, který kroniky nabízejí. Hned čtrnáct sportovců prožilo ještě víc olympijských příběhů. Rekord s číslem deset drží Ian Millar, kanadský reprezentant v jezdeckém parkuru. Divíte se snad, že se mu přezdívalo Captain Canada?
Oksana Čusovitinová na gymnastickém mistrovství světa v Kataru
A ještě jedna drobnost z horkého Tokia. V kvalifikaci na přeskoku se představila Oksana Čusovitinová z Uzbekistánu, nestárnoucí gymnastická babička, která měla olympijskou premiéru v Barceloně 1992. Její syn má jedenadvacet, čili je starší než většina maminčiných soupeřek.
Čusovitinová se na olympiádě představila poosmé a když se jí reportéři z agentury AP ptali, co bude dál, usmála se: „Možná vynechám Paříž 2024 a vrátím se v Los Angeles 2028.“
