Krátkodobým vlivem hluku na stromy, třeba problémem snížení výskytu hmyzích opylovačů v hlučném prostředí, se už dříve některé studie zabývaly. Dlouhodobým dopadům se ale dosud tolik pozornosti nevěnovalo.
Američtí vědci patnáct let zkoumali jalovce a borovice jedlé vystavené vysoké míře umělého hluku ve státě Nové Mexiko. U borovic v hlučných zónách konstatovali 75procentní pokles počtu semenáčků oproti klidnějším místům.
Posléze se zaměřili na oblasti, kde hlukové znečištění přestalo být problémem, aby zjistili, jaká je reakce stromů. Vycházeli přitom z hypotézy, že populace stromů se rychle obnoví, jakmile se do ztichlé zóny vrátí sojky, které trousily v oblasti semínka.
Hypotéza se však nepotvrdila a badatelé naopak pozorovali dlouhodobý úbytek semenáčků, protože se ptáci na místo nevraceli. „Hlukové znečištění způsobené člověkem proniká do struktur lesních ekosystémů,“ uvedl jeden ze spoluautorů studie a biolog z Kalifornské polytechnické státní univerzity Clinton Francis.
Stromy spolu mluví. Dokonce se navzájem varují před nebezpečím, říká kybernetik |
„Konstatovali jsme, že odstranění hluku nemusí nutně znamenat obnovení ekologických funkcí,“ upozornil.
Další spoluautorka studie Jennifer Phillipsová vysvětlila, že zvířata jako sojky západní jsou na hluk citlivá a mohou se naučit hlučným oblastem vyhýbat. „Může trvat, než živočichové znovu objeví tyto dříve hlučné oblasti, a nevíme, jak dlouho,“ zdůraznila.
Podle Phillipsové by se měl škodlivý vliv hluku brát v potaz při vyhodnocování dopadů urbanizace na přírodu. „Opravdu si myslím, že hlukové znečištění i další typy znečištění působících na smysly, jako jsou například světelné, se neberou dostatečně v potaz,“ uvedla Phillipsová.
Hlukové znečištění způsobené lidskou aktivitou od poloviny minulého století výrazně narostlo, připomněla agentura AFP.
