Přírodní mramor působí v interiéru velmi efektním a luxusním dojmem.

Přírodní mramor působí v interiéru velmi efektním a luxusním dojmem. | foto: Archiv soutěže Interiér roku

Z žalostného bytu v kubistickém domě se vyloupl luxusní interiér

V roce 1919 se začal stavět kubistický dům podle návrhu architekta Otakara Novotného na rozhraní pražského Starého Města a Josefova. Přesně o sto let později vstoupila do jednoho z bytů v domě architektka Veronika Pánková, aby mu vrátila původní noblesu. Byl totiž v žalostném stavu.

„Záměrem návrhu interiéru nebylo vrátit se o sto let zpátky, ale stejně jako v době první republiky pracovat řemeslně s každým detailem, pečlivě volit materiály, tvary i dekory. Vytvořit prostor, který by bez sentimentu reflektoval styl domu, jeho vnitřní charakter, ale nabízel všechny atributy současného standardu bydlení,“ vysvětluje architektka Veronika Pánková.

Přírodní mramor byl použitý i do zimní zahrady. Tam je na podlaze velmi praktický, při zalévání může nějaká kapka vody spadnout klidně i vedle.

Rekonstrukce bytu s plochou 108 m2 vyžadovala zejména úpravu dispozice. Byt obsahoval malé průchozí místnosti, nevhodné hygienické zázemí, kuchyň byla oddělena vstupní chodbou od jídelny i obytného prostoru, tak jak tomu v ještě nedávné minulosti bývalo zvykem.

Projekt nového interiéru přihlásil developer do soutěže Interiér roku 2020 v kategorii Soukromý interiér – rekonstrukce. Do šestého ročníku této soutěže mohou architekti a interiéroví designéři z ČR a SR hlásit realizace vzniklé v tomto roce od 1. 11. 2020. Uzávěrka přihlášek je už 28. 2. 2021.

Vítězové budou vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX, a to v úterý 18. 5. 2021.

Změna začíná u dispozice

Šetrnými zásahy do nenosných konstrukcí se podařilo získat hlavní otevřený obytný prostor, zachovat prostornou vstupní halu se zimní zahradou a vytvořit dvě ložnice.

Hlavní ložnice má k dispozici samostatnou toaletu včetně vany v prostoru i šatnu. Za skrytými dveřmi v rámci šatny je nezbytná technická komora, kam se podařilo dostat vše, co má zůstat skryté.

„Zadáním byly přírodní materiály v zemitých a tlumených tónech. Celým interiérem se tak prolínají plochy velkoformátového přírodního mramoru. Objevuje se na obkladech ve sprše, za vanou, na toaletách, za kuchyní, ale i na podlaze zimní zahrady či tvoří desku odkládacího stolku u sedačky,“ popisuje architektka Pánková.

Zadáním pro architektku byl interiér, kde budou převažovat přírodní tlumené zemité tóny.

Většinu ploch se podařilo osadit v jednom formátu, bez nutnosti dělení na menší části. Desek bylo omezené množství a poskládat obklady tak, aby se musely co nejméně dělit, měly únosnou hmotnost a pokryly všechny preferované plochy, bylo sice logisticky dost složité, ale o to lepší je výsledný dojem.

V bytě najdete opakovaně také kouřový dub. Je na podlaze i nábytku, někdy kombinovaný s dubem mořeným černým olejem, aby vynikla přírodní kresba dřeva.

„Tónování podlahy i nábytku probíhalo odděleně, aby byl výsledný dojem co nejpřesnější, na oba prvky jsme použili stejné oleje i techniku takzvaného vytírání,“ objasňuje Veronika Pánková.

Důraz na detail

Dalším výrazným materiálem je v interiéru mosaz. Stálo nemalé úsilí sladit všechny prvky do jedné barvy kovu, ať už jde o vypínače a zásuvky, svítidla, kovové úchytky na nábytku či baterie v koupelnách a toaletách.

Přírodní mramor působí v interiéru velmi luxusním dojmem, zejména tam, kde je i nasvětlený. V kombinaci s měděnými doplňky je výsledný dojem opravdu efektní.

„Jedno ze svítidel se stále nedařilo najít v požadovaném tvaru, povrchu, únosné cenové hladině, tak jsme si museli pomoci i přelakováním a zapojit tři lokální firmy, než dostalo svítidlo požadovaný vzhled.

I vnitřky šatních skříní drží jednotnou linii, šatní tyče jsou rovněž z mosazi, panty skříní naopak v černém titanu, aby nerušily. Mosaz pro nás byla výchozím bodem mnohého,“ popisuje autorka projektu nelehkou cestu k dokonalému provedení všech detailů.

Jediné zachované detaily představuje kování na původních oknech a vstupních dveřích, ty jsou repasované. Původní mosazné kličky oken i vstupní kliku nechala autorka znovu odlít podle dochovaného vzoru.

Na míru odlévané jsou i mosazné úchytky na některých skříních, drží tvarový rukopis kliček oken. V pojetí stěn se architektka nechala inspirovat fasádou domu a detaily zábradlí vnitřního schodiště.

Zajímavá závěsná svítidla v ložnici zaujmou na první pohled.

Ostré linie se objevují na detailech čalouněných obkladů za postelemi, na dřevěné stěně ve vstupní chodbě, která obsahuje dveře do ložnic i na samostatnou toaletu. Motiv se dále prolíná do polepu skel zimní zahrady, ale i do výběru látky na závěsy.

„Interiér měl svým pojetím vytvořit prostor, který by člověka vytrhl z každodenní všednosti. Měl nabídnout už pouhým pojetím stěn, kombinací materiálů, barev, citlivým řešením umělého osvětlení a uspořádáním nábytku scény, které by samy o sobě byly obrazy a nevyžadovaly další dekorování. Stačí přirozená kresba kamene, dřeva, látky a kovu,“ dodává na závěr architektka Veronika Pánková.