Sto třicet pět metrů čtverečních v historické kupoli tradičního městského domu šlo uchopit nejrůznějšími způsoby. Mladá madridská architektka Idoia Oteguiová se rozhodla se svými kolegy pro cestu hravého bydlení, kde kombinuje na míru vyrobené nábytkářské detaily s historizujícími vzory dlažeb i moderními, všudypřítomnými industriálními schodišti a žebříky – vertikála udávala projektu kurz.
 |
Deset metrů vysoká kupole se symetricky umístěnými terasami umožnila rozvrhnout prostor dle klasického modelu. Na kuchyňský kout a jídelnu navazuje obývací pokoj, nechybí velkorysá šatna s možností pro přespání hostů. V patře je ložnice, ze které lze vystoupat po žebříku až do nejvyššího patra kupole, kde je volný prostor pro koníčky majitelů.
Oteguiovou a její architektonický ateliér si mladý pár nevybral náhodou. Sama pracuje v kanceláři v dvanáctém patře věžáku v centru města a na denní dění shlíží z ptačí perspektivy. Výška jí dodává i tvůrčí nadhled a hravost, která je pro její realizace charakteristická.
V interiéru jsou poctivé podlahy z masivního dřeva, syté odstíny tyrkysové a žluté, výrazné tapety s čínskými květinovými motivy, selské stoly a sesle, staromódní potahy na čalouněném nábytku nebo koberce z hexagonové dlažby, jejichž barevné kombinace strhávají veškerou pozornost, terakotové květináče, lesklé mozaiky v koupelně a všudypřítomné polštáře s florálními motivy nebo střešní fontána s venkovní sprchou, kterou majitelé s chutí využívají od února do října.
Celý prostor dobře zabydleného bytu v kupoli je manifestem, který vyhlašuje válku strohému minimalismu. Přesto byt působí přehledně a jednoduše. Bydlení se závanem eklektismu dokončil tvůrčí tým loni v létě a kompletní rekonstrukce včetně vybavení vyšla v přepočtu na tři a půl milionu korun.
Většina velkých kusů nábytku, jako je kuchyň nebo šatní skříně, byla vyrobena na míru, architekti ale dokázali nákladnější kusy doplnit vybavením, svítidly a dekoracemi z běžných kamenných i online obchodů.
Celek působí luxusním dojmem nejen díky netradičnímu a velkorysému členění prostoru, ale právě i díky pečlivě sladěným barevným a materiálovým kombinacím. Podle Oteguiové je tak dlouho protežovaný minimalismus přežitek a naopak se potřebujeme obklopovat krásnými věcmi, které máme rádi a na které nás těší se dívat.
