Kreslíř a ilustrátor s vytříbeným smyslem pro humor a také bývalý sáňkař a reprezentant Československa na zimních olympijských hrách v roce 1992 v Albertville má své domácí i pracovní zázemí ve Smržovce na Jablonecku.
„Máme doloženo, že naše rodina žije ve Smržovce od roku 1720,“ prozradil Petr Urban. Rodina jeho manželky Inky se usadila ve stejné obci v roce 1850. „Přišli o sto třicet let později, takže mě musí poslouchat,“ zavtipkoval kreslíř.
 |
Do tohoto domu nás zavedl osud. V téhle ulici bydleli v několika domech naši předci. Jsme totiž z poloviny Němci a těch tady bylo hodně. I když nás nevyhnali, tak nám aspoň vzali barák. Fungoval tady sklářský průmysl a byly tady krásné vily. Ty si zabrali ti, kteří měli po válce kontakty. Bylo tady třináct tisíc lidí a zbyly tady tři. Když projdu naší ulicí, přesně vím, kde se narodila babička, kde potom bydlela, kam se přestěhovala...“ rozpovídal se Petr o historii rodiny ve Smržovce.
Dům, který si Urbanovi zrekonstruovali k obrazu svému, pořídili koncem devadesátých let. „Bydleli jsme ve Smržovce v bytě 3+1 v družstevním domě. Byl hezký, ale já jsem pořád kreslil doma a nemohl jsem vyjít ven. Inka jednou přinesla noviny a v nich byl inzerát, že se prodává tento dům,“ prozradil Petr Urban, který byl na pozemku patřícím k domu na prvním rande s Inkou.
„Okamžitě jsme cítili, že to je to pravé místo, a okamžitě jsem to zaplatil. Koupě domu byla otázkou půl hodiny,“ překvapil svou spontánností čerstvý šedesátník. „Náhoda byla, že jsem tenkrát koupila právě ty noviny, které jsem nikdy předtím nekupovala,“ přidala k tehdejší souhře okolností Inka Urbanová, která má kořeny nejen ve stejné obci, ale i ve stejné ulici.
Urbanovi se jako starousedlíci zapojili i do rozvoje obce, jejíž zajímavostí je křížová cesta. O její ztvárnění se postaral právě Petr Urban a v polovině září bude otevřena také nová kaplička jako ukončení zmíněné křížové cesty.
V obývacím pokoji nechybí prostorná pohovka, která přímo vybízí k lenošení u televize.
Bazén jako rehabilitace
Ačkoliv byl současný dům Urbanových tím pravým místem pro život, opravy a rekonstrukce ho neminuly. „Dalo se tu bydlet, ale Petr chtěl bazén, aby mohl plavat,“ odkryla Inka tehdejší manželovo přání.
Petrovi nezbývá příliš volného času, a tak vybudovali bazén v suterénu domu. „Je to pro mě rehabilitace. Mám tam protiproud a už ani neplavu, už se jen masíruju. Využívají ho ale vnoučata, která už od tří let umějí plavat,“ svěřil se dvojnásobný dědeček.
Při rekonstrukci Petr Urban nezkoušel svou zručnost a práci přenechal odborníkům. „Stálo to spoustu peněz, trámy byly prolezlé červotočem, a Němci navíc všechno rádi natírali zelenou barvou, takže se to muselo opálit, oškrabat a namořit. Dělalo se falešné trámování, zateplovalo se, udělali jsme novou střechu a koupelnu se záchodem. V podstatě zůstal jen půdorys domu,“ vzpomíná Urban na víc než dvacetiletou historii.
Ateliér, který byl dříve stodolou, je místem, kde přichází k Petru Urbanovi zatím ještě dostatek inspirace. „Až to tady všechno ‚vykreslím‘ a nebudou nápady, tak budu muset zase něco přistavět. Rozhodl jsem se, že si tady udělám takovou rozhlednu, ale musím na to mít peníze,“ uvažuje o dalším ateliéru autor kreslených vtipů, kterého múza líbá opravdu velmi často a zodpovědně.
Při pohledu na zákoutí s kachlovými kamny se člověk lehce nechá unést dojmem, že se ocitl v pohádce.
„Já si tady sednu, chvilku čekám a najednou to přijde. Jde to samo a ani nevím, že uběhly čtyři hodiny. Jedu v kuse a ani nestíhám zapisovat. Kolikrát kreslím vtip a při tom mě napadne jiný, tak si to musím poznamenat,“ prozradil o své práci Petr Urban, který tímto způsobem zvládne nakreslit i čtyřicet vtipů denně. Avšak za každým úspěšným mužem stojí milující žena! Zatímco Petr tvoří, Inka Urbanová zvládá sama se starat o dům, v němž Urbanovi bydlí, a o další tři, které vlastní.
Letošek je pro Petra plný oslav. Ačkoliv jeho postavě Rudy Pivrnce je neustále padesát, Petr Urban už ho věkem předehnal. Nedávno oslavil šedesáté narozeniny, přesně třicet pět let uplynulo od vydání jeho první kresby a před třiceti lety začal kreslit na volné noze. Takové příležitosti chce Petr Urban využít.
„Chystám knížku, před Vánocemi by měla vyjít,“ nastínil plány šedesátník, který je dokonce rekordmanem. Od roku 1993 vydává každý rok kalendář a vedle toho je autorem nejdelšího kresleného vtipu beze slov, který má sto padesát metrů. „Dostal jsem certifikát od muzea rekordů,“ pochlubil se kreslíř. Postavu Rudy Pivrnce spojil i s podnikáním v jiném oboru – v Praze v Maiselově ulici a na Hradčanech provozuje restaurace U Pivrnce, o které se stará jeho syn.
