Při návrhu aeromobilních (výsadkových) obrněných vozidel se musí konstruktéři vypořádat se zásadními omezeními, kterými jsou limitované rozměry a hmotnost těchto prostředků z důvodu zabezpečení jejich letecké přepravy do bojového prostoru. Německý Bundeswehr již nějaký čas používá malé a lehké výsadkové obrněnce Wiesel a Mungo.
Vyloženě bojové Wiesely s pásovým podvozkem začaly vstupovat do výzbroje na přelomu 80. a 90. let. Dvoumístný Wiesel MK20 je vyzbrojen rychlopalným 20mm kanonem a třímístný Wiesel TOW nese odpalovací zařízení s protitankovými řízenými střelami BGM-71 TOW/TOW-2. Vozidlům Wiesel se věnuje článek Tančík pro vnuka poručíka Grubera. Němci ho nasadili i proti Tálibánu.
O poznání později se objevil neméně důležitý kolový obrněnec Mungo vyvíjený primárně pro dopravu pěchotního družstva. Mungo našlo uplatnění i v dalších rolích, pro které vzniklo i ve specializovaných verzích.
Jména obou vozidel nejsou náhodná. Lasička (Wiesel) a mangusta (Mungo) jsou malé šelmy, mnohem menší než například takový leopard.
 |
Lehké taktické výsadkové vozidlo Mungo
Vozidla Mungo dodala Bundeswehru zbrojovka Krauss-Maffei Wegmann (KMW). Jejich podvozky pochází z komunálních vozidel Multicar typové řady M30/FUMO, dodavatelem podvozků byl koncern HAKO, který už předtím firmu Multicar pohltil. Generální zhotovitel KMW vyráběl pancéřovou nástavbu a použil jiné motory, pancéřování se objevilo i na podvozku.
Není bez zajímavosti, že první „pokusy“ se komunálním multikárám do velké míry podobaly. Na první pohled poznáme, že jako platforma u nich posloužila ještě předchozí typová řada Multicar M26. Takové vozidlo se však nesetkalo u budoucího uživatele s kladnou odezvou, a tak zbrojovka KMW zainteresovala do vývoje tým specialistů z target-DESIGN.
První návrhy od KMW se vzhledově od multikár příliš nelišily. Především však jejich užitnou hodnotu neshledal budoucí uživatel dostatečnou.
Finální podoba výsadkového vozidla Mungo v základní verzi určené k dopravě pěchotního družstva
Díky od píky přepracovanému projektu porazilo Mungo od KMW konkurenční vozidlo Wolf od Rheinmetallu využívající platformu terénního Mercedesu třídy G.
Šestice nových prototypů vozidel Mungo putovala hned v roce 2003 k ostrému otestování na misi do Afghánistánu. Následovala objednávka na 388 sériových kusů.
Dnes disponuje Bundeswehr více než čtyřmi stovkami vozidel Mungo, v menších množstvích byly doobjednávány verze odvozené ze základního typu, a to verze čisté nákladní a verze se skříňovou nástavbou.
Mungo v Afghánistánu
Přestože po zkouškách prototypů v Afghánistánu v roce 2003 neměl uživatel žádných námitek proti vystavení objednávky na sériové vozy, vyskytly se u nich o několik málo let později jisté problémy. Ty se týkaly podvozku, který narazil na své limity při jízdě v těžkém terénu Hindúkuše. V německém tisku se dokonce objevila slova jako „totální fiasko“ a podobně, ale nikdo přece nemůže očekávat od multikáry žádné zázraky.
V běžném terénu je však pohyblivost slušná. Napomáhá tomu malý rozvor náprav a speiciální široké pneumatiky. Snad jen ten malý průměr kol zděděný po multikárách (byl zděděn průměr, ne kolo jako takové) může přinášet jistý diskomfort osazenstvu při rychlé jízdě po nerovnostech.
Základní verze je vybavena dieselovým čtyřválcem Iveco 8140.43B (zdvihový objem 2,8 l, výkon 78kW). Poháněny jsou obě nápravy, pohon přední nápravy je vypínatelný. Maximální rychlost se uvádí 90 km/h a dojezd větší než 500 km.
Možnosti letecké přepravy vozidel Mungo jsou následující. V případě potřeby rychlé reakce nezávislé na letišti se vždy použijí těžké transportní vrtulníky CH-47 Chinook nebo CH-53 Stallion, alternativně je mohou nést i v podvěsu (tuto možnost výrobce neuvádí u skříňových verzí) . Počty jsou jednoduché, jeden vrtulník - jedno vozidlo . Jinak je možné použít letouny C-130 Hercules, C-160 nebo A400M Atlas, každý s kapacitou až tří vozidel. Je logické, že diskvalifikováno není žádné nákladní letadlo k tomu vhodné, tu čest už dostal i An-124 Ruslan. Ve vrtulnících nebo letounech se samozřejmě zároveň přepravuje i celé a plně vybavené osazenstvo vozidel.
Mungo 1 pro dopravu pěchotního družstva
Základní verze bývá někdy označována Mungo 1, výrobce ji na svém webu prezentuje jako Mungo Gruppenfahrzeug. Osádka je desetičlenná – dva sedí v kabině řidiče a spolujezdce, osmičlenné družstvo je situováno ve třech řadách v pancéřové korbě v horní partii otevřené. Horní partii tvoří nosníková konstrukce, kterou lze zakrýt plachtou. Tento rám chrání také osazenstvo před fatálními zdravotními následky při převrácení vozidla.
Německé lehké taktické vozidlo Mungo
Otevřená horní partie sice odhaluje hlavy, ramena a přilehlé části vezených účinkům střepin a lehkých ručních zbraní, na druhou stranu umožňuje všem vezeným z vozu za jízdy střílet ze svých zbraní. Na rámu navíc může být instalován otočný držák pro lafetaci různých zbraní: kulometu Rheinmetall MG3, kulometu Heckler & Koch MG4, velkorážné pušky Barrett G82 nebo 40mm granátometu Heckler & Koch GMW.
Mungo 1 lze jednoduchou demontáží sedadel upravit k převozu až tří raněných na nosítkách.
Nákladní verze Mungo 2
Základní verzi Munga, tedy Mungo 1, lze díky rychle demontovatelným sedačkám přepravovaného mužstva použít k dopravě různého nákladu. Pro řadu případů je však vyloženě vhodná čistě nákladní verze Mungo 2, kterou výrobce označuje Mungo Mehrzweck.
Mungo 2 je vybaveno hydraulicky ovládaným dvouramenným řetězovým nosičem pro nakládání a vykládání. Hydraulický okruh je převzat z klasické multikáry, není tedy problém namontovat třeba přední radlici, což se ostatně týká všech verzí Munga.
Nákladní Mungo 2
Mungo 2 uveze náklad až do hmotnosti 1,5 tuny. Navíc lze za něj zapřáhnout i speciální jednoosý nákladní přívěs. Kromě přepravy „obyčejných“ nákladů lze Mungo 2 použít jako muniční vozidlo, např. pro zásobování municí 120mm minometů lePzMrs (Wiesel 2 Leichter Panzermörser).
Osádka vozidla Mungo 2 je dvoučlenná. Na střeše kabiny může být (uvádí výrobce Munga) umístěna malá dálkově ovládaná zbraňová stanice Heckler & Koch FLW 100 s kulometem MG3 nebo MG4.
Skříňové Mungo 3
Mungo 3
Varianta Mungo 3, výrobcem uváděná jako Mungo Grossraum, se vyznačuje skříňovou pancéřovou nástavbou za kabinou řidiče a spolujezdce. Interiér vozidla tedy poskytuje díky kompletnímu uzavření lepší ochranu, i když balistická odolnost je obecně u všech těchto vozidel nízká.
Mungo 3 má různé využití a podle toho se liší vnitřní vybavení skříňové nástavby. Snad každého napadne varianta velitelského vozu nebo ambulance.
Také u skříňové verze se nabízí možnost instalace zbraňová stanice FLW 100, samozřejmě s výjimkou ambulance.
Ze skříňového provedení vychází snad i nejzajímavější verze Mungo A/C-Aufklärung, která je, jak již název napovídá, určena pro jaderný a chemický průzkum.
Mungo A/C-Aufklärung
