Je trochu překvapivé, že Palác Archa nese jméno podle divadla, které vzniklo v roce 1994 v podzemí novější budovy sesterské Legiobanky, a ne podle svého původního účelu.
Legiobanka byla v roce 1945 znárodněna, o tři roky později sloučena se Zemědělskou bankou a pak se Živnostenskou bankou, ze které se po sametové revoluci stala UniCredit Bank.
V roce 1990 zakoupila komplex budov Československá obchodní banka, zrekonstruovala je a začala využívat pro své účely, kanceláře pronajala jiným firmám a do bývalého Divadla E. F. Buriana v suterénu se nastěhovalo Divadlo Archa.
 |
Rekonstrukci provedla velmi citlivě a i díky konstantnímu používání budovy zde zůstala zachována většina původních prvků i vybavení včetně dvou pater bankovních trezorů. Dnes budova patří CPI Property Group, která ji pronajímá.
Dějiny Paláce Archa jsou mnohem starší než základní kámen z roku 1921. Postavila jej Banka československých legií, Legiobanka, která vznikla 18. listopadu 1918 v ruském Irkutsku s cílem zajišťovat finanční transakce československých legionářů v Rusku a správu přidělených ruských surovinových zdrojů.
Mimo jiné zařídila i převoz legionářů zpět do vlasti. V rakousko-uherské armádě bojovalo za první světové války asi 1,4 milionu Čechů, legionáři se stalo asi 140 tisíc vojáků. Hrdinství legionářů umocnil jejich přínos pro vznik samostatného státu, o kterém před válkou nesnili ani největší optimisté.
V říjnu 1918 se stal realitou a lidé vznik Československa euforicky oslavovali a s nadšením se vrhli do jeho budování. Zatímco vojáci se postupně vraceli z front a lazaretů a zapojovali se do běžného života, návrat legionářů se protáhl až do roku 1920.
Trezory místo sudů
V polovině roku 1920 se do Prahy přesunula i Legiobanka. Od počátku fungovala jako akciová společnost pouze pro legionáře a jejich rodinné příslušníky, kteří v ní také pracovali. Tím si získala důvěryhodnost a její obliba rychle rostla, po úřední registraci na českém trhu v červenci 1921 patřila mezi středně velké bankovní domy.
Ačkoliv se objevila obvinění, že za jejím úspěchem stojí zmizelý ruský zlatý poklad, z účetnictví banky vyplývá, že peníze získávala z obchodů, z přejatých vkladů Vojenské spořitelny československých legií na Rusi a z prodeje vojenských zásob.
Nejprve se usídlila ve Štefánikových kasárnách na Smíchově a posléze v Hotelu de Saxe v Hybernské, ale bylo jasné, že prostory nevyhovují zaměstnancům, zákazníkům ani bezpečnostním nárokům.
Místopředseda správní rady, pražský advokát Augustin Straka nalezl vhodné místo mezi ulicemi Na Florenci a Na Poříčí. Stálo tam pět starších domů na téměř čtvercovém půdorysu.
Návrat legionářů. Sochař Otto Gutfreund ztvárnil na pískovcovém vlysu návrat legionářů domů – ve středu je vítá Vlast s Mírem a Prací, výjevy ze života doplňují další postavy až po oplakání a loučení s mrtvými na krajích vlysu. Čtyři mohutné figurální hlavice od Jana Štursy, který zažil haličskou frontu, znázorňují vítězné bitvy legionářů v různých koutech Evropy.
Zpráva o novostavbě Legiobanky z 31. března 1939 dokonce uvádí: „Správní rada Banky československých legií se rozhodla pro vybudování svého paláce na místě bývalého Pivovaru U Bucků na Poříčí č. 22 dle návrhu architekta Gočára a skonsumovala k tomuto účelu polovinu hloubky celého staveniště.“
Pivovar měl dlouhou tradici, od 14. století zde byla sladovna, název U Bucků získal podle majitele Josefa Bucka v roce 1759, pochází odtud i karetní výraz „U Bucků zhasli“. Později se k němu připojil pivovar U Rozvařilů, naproti fungoval pivovar U Bílé labutě. Hlavní veřejná cesta do Prahy slibovala vysokou návštěvnost.
Ačkoliv banka zakoupila všech pět domů, nejprve zbourala jen Pivovar U Bucků a na jeho místě postavila šestipatrovou budovu Legiobanky. Vedle nízkých stavení působí na dobových fotografiích jako mrakodrap. Kabaret a pivovar U Rozvařilů ustoupil rozšíření budovy v roce 1937, pivovar U Bílé labutě skončil výstavbou moderního obchodního domu Bílá labuť.
Styl první republiky
Soutěž na budovu Legiobanky vyhrál mladý architekt Josef Gočár. Pro novou republiku se rozhodl vytvořit unikátní architektonický styl, který by vycházel ze slovanské ornamentálnosti, lyričnosti a zároveň moderního kubismu.
Zkušenosti měl již z realizací Domu U Černé Matky Boží v Praze (1912), lázeňského domu v Lázních Bohdaneč (1913) či ještě dříve Wenkeova obchodního domu v Jaroměři (1911). Zhodnotil je při návrhu paláce, který měl symbolizovat úspěch a bohatství, ale i význam legií pro československý stát.
Výtah. Původní zdviž nahradily moderní výtahy, v přízemí dveře zakrývá zachovaná kovaná mříž.
Nad robustním přízemím pokračují čtyři patra a podkrovní prostor se symetrickou řadou pěti oken. Oddělují je mohutné polosloupy a okenní parapety, zdobí geometrické obrazce – kruhy, čtverce, válce a oblouky typické pro rondokubismus.
Legiobanka se stala natolik ikonickou stavbou své doby, že se tento architektonický styl nazýval podle ní, případně i národní dekorativismus či popřevratový sloh. Samozřejmě se ozývaly i kritické hlasy, zejména z mladší generace tvůrců, ale po téměř sto letech od výstavby je jasné, že podoba Legiobanky je unikátní a svou výjimečnost manifestuje i použitím rondokubistických prvků i v interiéru a ve vybavení, které Josef Gočár také navrhl.
Oblé linie kruhů, válců a půlkruhů se střídají s ostrými hranami čtverců, ať už se podíváte na dlažbu, kovové zábradlí, ostění z umělého kamene, nebo intarzované dveře. Obdivovat je lze ve vstupní chodbě a foyer paláce v čísle 24, ve kterém sídlí pobočka ČSOB.
V původní bankovní hale se dodnes nacházejí přepážky. Od sebe je oddělují mohutné sloupy, které nesou neobvyklý prosklený strop ze tří půlválců v čele zdobený barevnými lunetami.
Pouze na skle doplňuje červenobílou kombinaci i žlutá a zelená a vzbuzuje dojem radosti a hravosti. Legionářské barvy – červená a bílá – se opakují v celé budově.
Ředitel měl kancelář o patro výše pod zdobenou kupolí lemovanou malovanými květinovými girlandami v tzv. kolumbáriu. Památce legionářů tu je věnována plaketa s helmou, trikolorou a květinami vedle krbu s nápisem: Budiž vám příkladem, ne výčitkou!
