Bezpečnostní opatření vzniklé ve snaze zastavit šíření koronaviru omezily dopravu téměř po celém světe. Zrušené lety, autobusové i vlakové spoje, omezené přechody státních hranic.
Své o tom vědí i sportovci.
Povídat by mohli třeba američtí biatlonisté, kteří poté, co prezident Donald Trump ohlásil třicetidenní zákaz cest z Evropské unie do USA, rychle pospíchali na letadlo, aby se vrátili domů.
Američanka Susan Dunkleeová
Ve finském Kontiolhati, kde právě probíhala poslední zastávka Světového poháru, ve čtyři hodiny v noci hekticky balili věci a předčasně mířili zpět do vlasti.
Že je ve Finsku měly ještě čekat sprint a stíhačka? To bylo v tu chvíli druhotné.
„Byl to náhlý a nečekaný konec sezony. Teď nás ale ještě čeká jeden poslední závod, a to dostat se domů,“ napsala Susan Dunkleeová a přidala fotku z finského letiště.
Biatlonový Světový pohár znovu ovládli Johannes Bö a Wiererová |
Nakonec se v pořádku a ve zdraví vrátili. Stejně tak i polští skokani na lyžích, pro které musel do norského Trondheimu vyrazit vládní speciál.
Na letadlo by jinak čekali marně.
„Trvalo to asi šest hodin, než jsme dostali svolení a vládní letadlo mohlo opustit Krakov,“ vykládal manažer týmu a někdejší úspěšný skokan Adam Malysz. „Prezident Andrzej Duda mi zavolal a osobně se o to postaral. Nemohl ale o takovém letu rozhodnout sám, musela se spojit celá vláda,“ dodal.
Rychlý plán B
Podobným problémům s cestováním čelili i čeští biatlonisté.
„Vůbec netušíme, jak to bude s naším návratem probíhat,“ vykládala Markéta Davidová v Kontiolahti.
Zpáteční cestu jim komplikovala nejasná situace kolem Světového poháru. Podle původního harmonogramu se mělo ve Finsku končit v neděli, rychle se šířící se koronavirus však vyvolal řadu otázek.
„Nevěděli jsme, kdy přesně závody skončí: jestli to bude v pátek, nebo až v neděli,“ vysvětloval trenér Zdeněk Vítek. „Nakonec se rozhodlo, že v sobotu. Tak jsme řešili, jak to celé zorganizovat.“
Biatlonový tým se rozdělil na tři části: sportovci odlétali v neděli, část trenérského týmu o den později. A Vítek společně se servismanem Šimonem Kubinou převáželi vybavení v autech.
Zatímco biatlonisté cestovali vcelku bez obtíží, pondělní let přinesl komplikace.
Inspiroval i rozděloval. Jak odcházel Martin Fourcade, velekrál biatlonu |
„Báli jsme se, že se něco změní. A samozřejmě se změnilo – zrušili nám letadlo,“ líčil kouč Jiří Holubec.
Museli řešit plán B: rychle vyhledat jiný let.
„Naštěstí se nám to podařilo,“ oddechl si Holubec. Z Helsinek tak trenérský štáb zamířil do lotyšské Rigy, kde přesedl na letadlo do Prahy.
„Byla to velká úleva, když jsme dorazili do Česka,“ říkal Holubec. „Dopravy bývají občas složitější, ale něco podobného jsem ještě nezažil. Člověk byl neustále v nejistotě, že pokud nám nevyjde jeden let, tak budeme muset někde tábořit,“ smál se.
Zažili už horší
Navzdory velkým obavám biatlonová automobilová posádka do Česka dorazila v pořádku. „Říkali jsme si, jak to bude vypadat, když jsme viděli, jak se to přiostřuje – karantény, uzavírky…,“ říkal Vítek.
Namísto trasy přes Baltské země zvolili raději dlouhou cestu trajektem z Helsinek až do německého Travemünde. „Přišlo nám lepší, jet přes dvoje hranice, než jich objíždět více,“ vysvětlil.
Jejich úsudek se ukázal jako správný.
Trenér Zdeněk Vítek
„Německé hranice byly bez problémů, tam si nás ani nikdo moc nevšímal. Čekali jsme, co bude u nás. Studovali jsme, které přechody jsou otevřené. Byly tam různé červené vykřičníky, informace, jak dlouho se kde stojí, ale když jsme tam přijeli ve tři hodiny ráno, nikde ani noha,“ vyprávěl trenér.
„Akorát nás zastavili policisté. Když viděli biatlonové auto, tak se ptali: To jste vy, kdo jezdí bez těch diváků? Pak nám řekli, ať jedeme. Takže naše cesta, byť z ní bylo hodně strachu, byla úplně v pohodě,“ dodal Vítek.
Má s čím porovnávat.
Ve své závodní a později trenérské kariéře už zažil mnohé.
Třeba nekonečná martyria s vyřizováním letištních povolení pro cestu se zbraněmi. Nebo když se při cestě z letošního mistrovství světa v Anterselvě potýkali se silným větrem, který jim málem strhl auto.
„Takže cesty máme veselé,“ uzavřel Vítek.
