„Spolupráce funguje dobře. Haruka je přátelská holka. A sportovní výkon se za ten rok posunul úplně do jiné hladiny, než jsme předpokládali,“ chválí Sekerák, který je i vedoucí trenér sekce hodu oštěpem Sportovního centra mládeže.
Poznali se v listopadu 2018 na oštěpařském semináři ve finském Kuortane. Slovo dalo slovo, hned za dva měsíce Kitagučiová přiletěla do Čech, od té doby trénují převážně v Domažlicích, občas v Plzni.
Jak spolu vůbec komunikujete?
Japonsky už zvládnu tak třicet slov. Haruka zná pro změnu spoustu českých. Třeba číslovky velice dobře. Když jí řeknu, že poběžíme šedesátku, má jasno. Jinak je to lámaná angličtina, používáme i překladač. A hodně se u toho zasmějeme...
I do Plzně se dostanete často?
Převážně jsme v Domažlicích, do Plzně jezdíme jednou, dvakrát v týdnu. Podle toho, jak potřebujeme házet. To jsme chtěli i teď ve středu, ale kvůli zimě a dešti jsme nakonec trénink museli změnit. V Japonsku jsme spolu byli na dva týdny v Tokiu, znovu tam poletíme v květnu, to už na první závody.
Česky? Znám svíčkovou, směje se KitagučiováPředstoupila před novináře a nejradši by mluvila v rodné japonštině, jenže... S tou v Česku Haruka Kitagučiová moc nepochodí. A tak začala oštěpařka tahat slovíčka. „Svíčková, limonáda, pravá, levá, nahoru... Hodně špatný,“ řekla česky a popadl ji záchvat smíchu. Pak raději pokračovala v angličtině, byť ukázala, že se během tréninku už naučila i něco mimo brány atletiky. |
Vše směřujete k úspěchu na letní olympiádě v Japonsku. Je to pro ni velká motivace?
Obrovská. I zájem okolo ní narůstá. Pokud projdeme kvalifikací, bude to pak už jen na Haruce. Diváci jí určitě poženou, věřím, že to psychicky zvládne. Nedovedu si představit, že by to bylo jako na mistrovství světa v Dauhá, kam přišlo na kvalifikaci 150 lidí...
A k postupu do finále tam Kitagučiové scházelo pouhých sedm centimetrů. Neprošla i na úkor dvou Češek.
To nebylo kvůli Češkám, tam jsme si to pokazili sami. To už se nesmí opakovat. Limit na olympiádu máme splněný, můžeme se připravovat v klidu. Do Tokia poletíme na dva mítinky, vyzkoušíme si prostředí, osaháme stadion. Doufám, že na olympiádě ji kvalifikace vyjde a ve finále se třeba budou dít divy.
Kde má své limity?
Loni jsme hodili rovných 66 metrů, což je i japonský národní rekord. Myslím, že to bude těžké zopakovat, to se povede jednou dvakrát za sezonu. Naším cílem je stabilizovat výkon okolo 63 metrů, abychom na závodech byli pravidelně úspěšní. A dali jsme si cíl, že do dvou let hodí 68 metrů. Haruka se lepší úplně ve všem. Skočnost, běhy, rychlost, v tom se markantně posunula.
Co vy? Jak prožíváte svůj olympijský sen v roli kouče?
Je to překvapení. Já se tam jako aktivní atlet nikdy nedostal, hodil jsem nejvíc necelých 75 metrů. A teď si najednou olympijský sen plním s někým jiným. Budu u toho. A určitě to bude moc hezké.
