WHO minulý čtvrtek večer vyhlásila takzvaný globální stav nouze. Co to znamená?
Světová zdravotnická organizace se tím snaží dát najevo, že se opravdu jedná o ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu, jak se i tento stav oficiálně nazývá. Jde o situaci, která může ohrozit nejen zdraví občanů té dané země, ale také přestoupit hranice. V případech, kdy takové opatření WHO vyhlásí, se může jednat o hrozbu infekčního charakteru. Ale může to být například i únik chemických látek a další hrozby. Vyzývá tím k přijetí opatření, která vyžadují mezinárodní koordinaci.
Navíc stát, v němž je ohnisko nákazy, získává najednou silný politický mandát k tomu, aby mohl přistoupit k opatřením, která by v běžnější krizové situaci vůbec nemohl nastavit. Jde například o využití policejní a vojenské síly k tomu, aby se dodržovala doporučení, která jsou navržena jako efektivní. Často totiž nejsou mezi lidmi populární, přestože jsou z pohledu kontroly nad infekcí žádoucí. Většinou se doporučení týká pohybu osob, dodávek základních potřeb jako je jídlo a voda, zdravotnického materiálu a podobně.
Druhý pohled je veden do mezinárodního prostředí. Jednotlivé státy musejí vědět, že se jedná o něco mimořádného, co ohrožuje jejich občany, a musí mít nastaven systém, jak to zvládnout. Také se však musí postiženým zemím pomoci. WHO apeluje na vzájemnou solidaritu a mobilizaci zahraniční pomoci. Zejména slabší státy nejsou schopné se plně chránit a ohrožuje to pak nejen je, ale i ostatní.
Zároveň tato situace vydává pokyn k tomu, aby se farmaceutické firmy a výzkumné ústavy vrhly na vývoj účinných látek, které mohou šíření nemoci zastavit. Protože zejména u virových onemocnění jsme bezbranní. A v případě tohoto koronaviru ještě více, protože nefungují ani antivirotika, která jsme užívali na epidemie chřipky či eboly v minulosti.
Takže takovýto pokyn může i urychlit vývoj léku?
Ano. Normálně vývoj vakcín trvá i desetiletí – aby dostala licenci a mohla být používána. Klinické studie jsou strašně zdlouhavý proces. Impuls vyhlášení tu proceduru zrychluje. Tady najednou chceme mít nějaký lék k dispozici během roku či méně. Vyhlášení globálního stavu nouze umožňuje zvážení dopadu i bez naplnění procedury. Je nezbytné, aby etický panel rozhodl, jestli je v tuto chvíli důležitější ochránit před úmrtími, nebo rizika dopadu, kdyby se lék použil.
Podle čeho WHO vyhodnocuje, zda globální stav nouze vyhlásí?
Je to dáno epidemiologickou situací. Přenos z člověka na člověka je jednoznačným hlediskem, kdy už nemůže nikdo říct, že to ovlivňuje jen uvedenou oblast výskytu. Dalším kritériem je masovost toho děje a připravenost systémů.
O samotném vyhlášení stavu rozhoduje tým odborníků, kteří dané aspekty zvažují. Současná situace mě udivuje svou masovostí a rychlou reakcí jednotlivých států, kdy je najednou zdraví přikládána velká priorita – příkladem může být i přerušení letů mezi Čínou a některými zeměmi. To je skutečně silný pokyn. Čína se tak dostává do určité izolace, kdy to místy začíná mít až stigmatizační charakter. I ekonomické dopady jsou brány v úvahu, než země vydají určitá ochranná opatření. WHO však apeluje na spolupráci mezi státy a nedává striktně nařízení k zákazu letů. Toto je na reakci daných států, aby se zachovaly adekvátně k závažnosti celé situace.
Je podle vás na místě, že WHO stav vyhlásilo?
Myslím, že je dobře, že stav vyhlásilo a že to je na místě. Je to i ukázka toho, že svět je v takové aktivitě a mobilizaci, že by se neměl naplnit pesimistický scénář. Akceschopnost dnešního světa už je na úplně jiné úrovni, než bývávala. Dnes jsou státy daleko lépe připraveny a rychleji reagují. A to je dáno i zkušeností z minulých krizových situací, ať již u eboly, viru zika, SARS, MERS a dalších onemocnění.
Vždy je to o tom vzbudit obezřetnost, ale nevytvářet paniku. Ano, lidé mají být informováni. Ale nemá to být o tom, aby se vzedmula vlna hysterie. Učíme se také, díky získaným zkušenostem, jak tyto situace komunikovat s veřejností.
Jaká další opatření může WHO přijmout v případě, že se epidemie dále rozšíří?
V tuto chvíli se opatření týkají především letecké dopravy. Kdyby se situace zhoršila, dají se například zostřovat opatření vyhledávání lidí přímo na palubě letadel, zkoumat epidemiologická anamnéza každého pasažéra a podobně.
Také se mohou zavést omezení i v jiném prostoru. Víme, že jsou i jiné vstupy do zemí a ne všichni nakažení jen přiletí. Další možnost by mohla být vlaková a silniční doprava. Také by to mohlo znamenat zamezení obchodování, zákaz sdružování, uzavření škol a další omezení. Ta v tuto chvíli v České republice zatím nejsou na místě. Ale může se to samozřejmě ještě změnit.
Ruku v ruce – nejprve musíme získat znalosti o původci. Zatím nemoc vnímáme jako nebezpečnou spíše pro starší generaci. Případně by se tedy opatření mohla cílit na rizikové skupiny.
Myslíte, že se koronavirus dostane i do Česka?
Pravděpodobně ano. Zavlečení případů se nedá zabránit.
A jsme na to dostatečně připraveni?
Myslím si, že v danou chvíli určitě jsme. V Evropě jsou natolik silné zdravotnické systémy, že by to měly zvládnout. Koronavirus se tu opravdu může rozšířit, ale ta masovost by neměla být tak velká.
I u nás probíhají jednotlivá cvičení, jak pracovat s takovým pacientem, jak ho chránit a jak chránit i zdravotníky, kteří jsou s ním v úzkém kontaktu. To jsou všechno nacvičené procesy. A výskyt prvního pozitivního pacienta ukáže, zda to máme nacvičené dobře.
