„Celkově za rok uděláme perníčků tak šest tisíc,“ prozrazuje Lucie Fabišiková.
Úkol je pro obě dámy o to složitější, že se mu mohou věnovat až po příchodu ze zaměstnání. „Je fakt, že docela komplikované to je. V práci jsem osm hodin, pak přijdu domů, rychle rodině něco uvařím, a pak třeba v osm sednu k perníčkům. Končím tak kolem jedenácté nebo půlnoci. Většinou nazdobíme tak sto perníčků za den,“ říká Lucie.
Přes velkou náročnost svého počínání by na perníčky nikdy nezanevřela. „Baví mě to moc. I Barču. Kdyby to tak nebylo, asi bychom něco podobného vůbec dělat nemohly. Perníčky jsou prostě vášeň,“ podotýká s úsměvem žena, která se perníkářství začala věnovat zhruba před třinácti lety.
„Začalo to tím, že za mnou jednou přišla dcera, abych jí upekla perníkovou chaloupku. Povedla se a pak to šlo ráz na ráz,“ vypráví. Protože práce bylo hodně, přibrala před několika lety do týmu švagrovou Barboru. Obě teď pečou pod značkou Na Plech.
Její vznik Barbora vysvětluje takto: „Chtěli jsme vymyslet něco zajímavého. A tento název nám přišel vtipný. Perníčky se pečou na plechu...“ A Lucie k tomu se smíchem dodává: „A my jsme někdy z toho pečení, hlavně před Vánoci, na plech.“
Vůně a chuť perníčků podle nich k Vánocům jednoznačně patří. Pod rukama perníkářek tak vznikají chaloupky, svícny, kapři nebo stromečky. Ale největší zájem je prý stejně jako po celý rok o srdíčka. „Ta jdou na odbyt i o Vánocích. Je to hezký motiv,“ doplňuje Barbora.
Spousta lidí si perníčky o svátcích nekupuje jako pochoutku, ale používá je na ozdobení stromku. „My většinou perníčky na stromečku máme. Řekla bych, že se tento zvyk obecně vrací. Už ne všichni tam mají pověšené barevné kuličky a čokolády ve staniolu,“ konstatuje Lucie. A Barbora ji doplňuje: „Jedna paní si u nás koupila perníčky s tím, že vždy v rodině soutěží o to, kdo má lépe nazdobený stromek. Řekla nám, že s těmito perníčky to určitě vyhraje. To bylo milé.“
Mnohdy jsou sladkosti pro lidi především dekorací. „Na okrasu si je lidé berou hodně. Často posloucháme větu, že je škoda je sníst. To mě trošku mrzí, protože jsou výborné. Naší chaloupku má jedna paní už třetím rokem, vždycky o Vánocích ji vytáhne ze skříně. Perník vydrží léta. Je trvanlivý, není v něm nic, co by se mohlo zkazit. Jediný problém je ten, že buď saje vlhkost, nebo se vysouší. Reaguje na prostředí, které máte doma. Když budete mít doma teplo, bude tvrdý, suchý jak troud, když vlhko, může se stát, že se rozpadne na stole,“ informuje Lucie.
Práci mají obě ženy rozdělenou. „Já zadělám těsto, Barča upeče. Pak perníčky vybarví. Vrátí mi je a já udělám detaily. Na zdobení je důležité mít jistou roku a dobře umíchanou polevu. Každý má svůj způsob. Já zdobím obyčejným svačinovým sáčkem. Vyhovuje mi to nejvíce,“ sděluje Lucie.
Na zdobení musí být jistá ruka a dobře umíchaná poleva
Podle ní udělat správnou polevu není nic jednoduchého. „On si každý myslí, že dá jeden bílek a do toho nasype deset deka cukru a bude mít krásnou polevu. To ne. Padne na ni někdy i čtvrt kila cukru,“ míní perníkářka.
„A hlavně nešlehat mixérem. Jen umíchat lžicí nebo metličkou. A ještě k tomu musím říct, že Lucka používá na kontury tužší polevu, já na malování řidší,“ dodává Barbora.
Z perníku lze prý udělat v podstatě vše. Od klasických srdíček a chaloupek, přes telefon až po traktor. „Jednou za námi přišel frontman kapely Krucipüsk Tomáš Hájíček, že by chtěl perníček. No ale všechny mu přišly tvarově moc sladké. Řekl si tedy o jedovatou houbičku. A tak jsme mu udělaly perníkovou muchomůrku,“ vypráví s úsměvem Lucie.
Peče podle receptu, který používá už třináct let
Na těsto má svou recepturu. „Já dělám jedno těsto, které jsem si za třináct let postupně vypiplala, aby mi vyhovovalo. Začínala jsem podle receptu paní Řezníčkové, což je jedna z našich nejlepších perníkářek. Postupně jsem si jej upravila podle svého. Hodně věcí ubrala, něco přidala. Teď už můžu zodpovědně říct, že je to moje těsto,“ potvrzuje.
Zadělat kvalitní těsto dá ale zabrat. „Je to hodně o zkušenosti. Podívám-li se na perníčky, které jsem dělala před třinácti lety a teď, je to ohromný rozdíl. V kvalitě, v linkách. Jednoduché správně upéct perník není. Pokud ho upečete moc, je tvrdý a nedá se jíst. Když ho upečete málo, celý se propadne,“ vysvětluje.
I jí a její kolegyni se někdy stane, že se várka nepovede. Ale jen málokdy. „Nakonec to ani není na škodu, protože naše rodina, hlavně děti, perníčky milují. Takže v žádném případě se nevyhodí, vždycky se sní,“ říká Lucie.
Důležité jsou i ingredience. „Musíme vědět, co do perníčků dáváme. Máme včelaře, od kterého bereme med, i dodavatele koření,“ podotýká Barbora.
Obě ženy často objíždějí trhy. „Je to pro nás příjemné. To, že někdo naše perníčky ocení, je odměna za naši práci. Daly jsme si okruh do 150 kilometrů, jezdíme hlavně západní Čechy a Středočeský kraj. Nejraději se vracíme do Mariánských Lázní nebo Kynžvartu,“ konstatuje.
