Steffan Aquarone, který kandiduje za liberální demokraty ve hrabství Norfolk, při kampani zaklepal na dveře jednoho domu. Otevřel mu „gentleman“, který se však nechoval „úplně gentlemansky“. Muž totiž Aquaronovi řekl, že jej zastřelí, pokud se stane členem britského parlamentu.
„Docela to mnou otřáslo“ přiznal Aquarone, který incident nahlásil policii. Muž se mu později omluvil.
Podle listu The Washington Post to není ojedinělý případ. Více kandidátů ze všech politických táborů uvádí, že se setkávají s neobvykle nepřátelskou atmosférou, která reflektuje ostré názorové rozdělení země.
Vůbec poprvé ve volební kampani britská policie vydala bezpečností pravidla pro kandidáty. V je nabádá, aby během kampaně nechodili sami a ihned zpravili příslušné orgány o jakýchkoliv výhrůžkách.
Policie jimi reaguje na vraždu labouristické političky Jo Coxové, která byla zabita několik dní před konáním referenda o brexitu v roce 2016. Podle některých britských médií agresivní tón kampaně měl podíl na vraždě spáchané neonacistickým zastáncem odchodu EU z Británie. Coxová naopak chtěla, aby Británie v bloku zůstala.
„Skutečně bylo potřeba, abychom se z toho poučili, a přesto, o tři a půl roku později si myslím, že prostředí je dokonce více toxické,“ sdělila listu The New York Times Rachel Reevesová, labouristická kandidátka z Leedsu, která je od roku 2010 v britském parlamentu. Přiznává, že je v současnosti „poněkud více zdrženlivější“ v uvádění toho, kam v rámci kampaně půjde.
Nejen labouristé si stěžují na sílící napětí v britské společnosti. Konzervativní politička Andrea Jenkynsová z Leedsu byla na sociálních sítích označena za špatnou matku a její emailová schránka je plná zpráv, ve kterých ji pisatelé hrozí sexuálním násilím.
Coxová byla nadějí labouristů, rvala se za syrské děti i Británii v EU |
Sestra Coxové, Kim Leadbeaterová, řekla listu The Washington Post, že poté, co její sestra zemřela, politici slíbili, že se budou chovat lépe, ale to nevydrželo dlouho a během posledních tří let se to postupně zhoršilo. „Mnoho politiků přede mnou plakalo,“ tvrdí Leadbeaterová, podle níž se řada z nich setkala s hrozbami smrti či znásilnění.
Jen za rok 2017 policie obdržela zprávy o 111 kriminálních hrozbách. V roce 2018 jich bylo 242.
Obavy mají hlavně ženy
Ačkoliv se s výhrůžkami setkávají i muži, jsou to ženy, zvláštěpak ty jiné než bílé barvy pleti, které jsou jejich hlavními terči. Podle lidskoprávní organizace Amnesty International Diane Abbottová, první zákonodárkyně černé pleti v britském parlamentu, obdržela takřka polovinu všech výhružných tweetů poslaných ženským poslankyním během obecných voleb v roce 2017.
Diane Abbottová
Nepřátelská atmosféra značným dílem přispěla k tomu, že více než padesát poslanců, z toho osmnáct žen, uvedlo, že nebude v nadcházejících volbách, které proběhnou 12. prosince, dále kandidovat. V současnosti ženy tvoří 32 % britského parlamentu.
Podle stanice BBC se rekordní počet žen, 1 124 z 3 322 registrovaných kandidátů, chystá bojovat v předčasných parlamentních volbách. Existují však obavy, že nadávky a hrozby zaměřené proti kandidátkám je nakonec odradí, stejně jako potenciální nové kandidátky.
Rozdělená společnost
Obě hlavní britské politické strany, konzervativci a labouristé, se z vyhrocené atmosféry obviňují navzájem. Podle labouristů je zvláště vinen britský premiér Boris Johnson, který o odpůrcích Brexitu mluvil jako o zrádcích lidu. Podle konzervativců naopak k růstu nenávistivé atmosféře přispívá příklon labouristů doleva.
Američany děsí rozdělení společnosti. Obávají se i nové občanské války |
Podle říjnového průzkumu z univerzit v Cardiffu a Edinburghu si 71 % Angličanů myslí, že násilí vůči je poslancům je cena, kterou stojí za to zaplatit, aby Británie odešla z EU. Pro 56 % Angličanů násilí proti politikům je odůvodnitelné, pokud se jím docílí setrvání Británie v EU.
Podle think tanku Demos však ve skutečnosti britská veřejnost není tak rozdělená, jak by se mohlo zdát. V řadě témat, např. co se týče klimatických změn či roli vlády v zdravotnictví, mají Britové podobné názory.
Ve své studii Demos tvrdí, že v případě konfliktních témat, jako je Brexit či migrace, je britská veřejnost rozdělena, neboť se nedokáže shodnout na základních faktech. Obě strany debaty pracují s jinou verzí politické reality a jsou dokonce neochotní přijmout nová fakta, pokud jsou v rozporu s jejich dosavadní vírou.
