Nováček a benjamínek akce pro osm vyvolených si hned ve druhém zápase zajistil postup do semifinále. Po Rusovi Medveděvovi zdolal Němce Zvereva a vylepšil si letošní bilanci s borci z Top 10 na 7-8.
„Je to velice naplňující a uspokojující. Cítím obrovskou úlevu, když opadne všechen tlak. Když se na kurtu projeví silná vůle a snaha dostat se do stavu soustředění hraničícího s nirvánou,“ prohlásil před reportéry. „Je báječné, když dokážete porazit takové hráče, přičemž ze sebe vydáte to nejlepší. Tato vítězství znamenají víc než jiná. Je fajn je mít v portfoliu.“
Pařížské slzy, londýnský vztek
Snad žádný špičkový tenista nedává v rozhovorech tak často nahlédnout do své mysli. Nemaskuje své smutky ani radosti. V roce 2019 zažil obojí ve štědrých dávkách.
Ve třetím kole Australian Open přemohl Švýcara Federera a nejen v jeho rodné zemi se rozpoutalo sportovní šílenství.
Jásal po triumfu nad Španělem Nadalem v semifinále v Madridu.
Postavil se do čela smečky dravců, kteří mají konečně svrhnout krutovládu tria Federer, Nadal, Djokovič. Leč poté utrpěl dvě kruté rány.
V osmifinále Roland Garros podlehl v epické bitvě Švýcaru Wawrinkovi. O lecčems svědčí výsledek 6:7, 7:5, 4:6, 6:3, 6:8, doba jejího trvání - pět hodin a devět minut, nebo slzy valící se z Řekových očí po poslední výměně.
Zdrcující dopad porážky vylíčil barvitě sám Tsitsipas: „Nejhorší pocit ze všech. Těžko jsem ho zvládal, vždyť jsem po zápase už dlouho nebrečel. Nic podobného jsem nezažil. Jsem hrozně zklamaný. Nikdo by nechtěl být na mém místě.“
Pařížský nezdar mu v hlavě strašil měsíce a neblaze se projevil na jeho následných výkonech.
Přispěl k pádu tenisového Ikara, který na Wimbledonu s Italem Fabbianem i US Open s Rusem Rubljovem prohrál hned v prvním kole.
V Londýně působil zlomeně a opět od srdce spustil: „Byl jsem ztracený. Už na tréninku se mi nedařilo, bál jsem se, že na turnaji vyhořím. Byl jsem na sebe tak naštvaný, že jsem rozmlátil raketu, což nikdy nedělám. Lidé ode mne čekají velké věci, podporují mě, fandí mi. Je zničující, když všechno zkazím.“
Jeho vystoupení, společně s podobně upřímnou zpovědí jiného wimbledonského ztroskotance Zvereva, přimělo Federera k hlášce: „Je lepší před setkáním s novináři pár hodin počkat, dát si extra sprchu, nechat slzy v šatně.“
Jako by někdo umřel
Třebaže Tsitsipas jeho výrok četl a pochopil, úplně se nezměnil.
„Nebudu reagovat jako ve Wimbledonu, to je jediná věc, kterou vím jistě,“ zahájil tiskovku po vyřazení v New Yorku.
Ale po několika minutách opět ukázal, že vyjadřování v suchých frázích není jeho styl: „Po Paříži jsem byl vyřízený, jako by někdo umřel. Pořád zkouším tu porážku vymazat z paměti. Učím se, že jsou horší věci než prohrané zápasy. Potřebuju být psychicky odolnější, takové věci mě nesmějí brzdit.“
Stefanos Tsitsipas ve čtvrtfinále turnaje v Šanghaji.
Po Roland Garros se objevil na osmi podnicích, z nichž šestkrát narazil už v úvodním utkání.
Teprve v říjnu v Číně se jedenadvacetiletý dlouhovlasý idol oklepal. V Pekingu se prosmýkl až do finále, ve čtvrtfinále v Šanghaji vyřadil Djokoviče. Z nešťastníka, který v příboji událostí polykal andělíčky, se zase dostal na šťastnou vlnu.
A na ATP Finals v Londýně zatím exceluje v roli antického hrdiny udatně bojujícího se sportovními bohy. „Z každého mače proti Rogerovi, Rafovi nebo Novakovi se můžu něco naučit. Vždy cítím zvláštní motivaci. Sledoval jsem je v televizi. Chtěl jsem se jim postavit. A když jdu na kurt, plní se mi dávné sny. Chci se předvést.“
Našlápnuto má náramně.
