Odborníci se shodují na tom, že asi dva tisíce let starý safírový prsten byl majetkem římského císaře Caliguly. Ten římské říši začal vládnout v roce 37 našeho letopočtu. Jen o čtyři roky později však byl brutálně zavražděn.
Na přední straně prstenu, který je kombinací drahokamu a zlatého vnitřního kroužku, je vyrytý portrét jeho čtvrté ženy Caesonie. O ní se říká, že byla tak krásná, že ji císař nechával předvádět nahou před svými přáteli. Když Caesonia zjistila, že její muž zemřel, vrahům údajně sama nastavila krk, aby ji zabili také.
Caligulův safírový prsten je součástí takzvané sbírky z Marlborough, kolekce přibližně osmi set kusů klenotů, které mnoho let shromažďovala knížata tohoto rodu. Do dražby však půjde zhruba jen osmdesát kusů z původní sbírky, jaký je osud těch zbývajících, není jasné.
Vyvolávací cena jednotlivých položek sbírky se pohybuje od 5 do 500 tisíc liber (145 tisíc do 14,5 milionu Kč), ale jak je z dražeb podobných předmětů zvykem, konečná cena může být i o několik řádů vyšší. Caligulův prsten je jejím vrcholem. Jakmile byly zveřejněny zprávy o dražbě sbírky, zájemci z celého světa dali okamžitě najevo, že si událost nenechají ujít.
„Prsten je vrcholem sbírky z Marlborough. Je celý vyroben ze safíru a podobných horolitů existuje na světě jen pár. My si myslíme, že je to jednoznačně nejvzácnější kus svého druhu,“ řekl šéf klenotnictví Wartski Kieran McCarthy.
„Jsme přesvědčeni, že zavražděnému císaři Caligulovi skutečně patřil, neboť zobrazuje jeho poslední ženu Caesonii,“ uzavřel McCarthy.
Historie jednoho prstenu
Caligulův safírový prsten byl od roku 1637 do roku 1762 v majetku vévody z Arundelu (město v západním Sussexu), později se stal součástí rozsáhlé sbírky, kterou se koncem 18. a na počátku 19. století podařilo shromáždit Georgi Spencerovi, čtvrtému hraběti z Marlborough a prapradědečkovi princezny Diany. Po rodovém sídle pak nese svoje jméno.
V roce 1875 byl však John Winston Spencer Churchill, sedmý hrabě z Marlborough a dědeček Winstona Churchilla, nucen celou sbírku prodat, aby zaplatil náklady na opravu svého rodinného sídla paláce Blenheim nedaleko Oxfordu. Celou sbírku klenotů posléze koupil finančník David Bromilow z britského Leicestershiru za sumu tehdejších 35 tisíc liber, ceně odpovídající 2,2 milionům dnešních liber (asi 72 milionů Kč).
Caligulův prsten se posléze ze sbírky oddělil, když ho Bromilowova dcera v roce 1899 vydražila v aukčním domě Christie’s v Londýně a klenot získal obchodník s uměním Julius Goldsmith. Co se s ním dělo dál, není jasné až do roku 1971, kdy se znovuobjevil v dražbě, a to za pouhých 750 liber.
Caligulův prsten se následně stal součástí nejmenované francouzské sbírky klenotů, teprve až poté ho získalo již zmíněné londýnské klenotnictví. To je mimochodem držitelem dvou královských certifikátů a dodává šperky jak královně Alžbětě, tak i princi z Walesu Charlesovi.
Caligula – symbol zhýralosti
Život římského císaře Caliguly byl snad ještě pestřejší než osudy jeho prstenu. Svou vládou i nevázaným životním stylem si ve své době udělal spoustu nepřátel. Nejen oni mu nemohli odpustit především drancování státní pokladny za účelem uspokojování vlastních, často zvrhlých potřeb. O císaři se říkalo, že udržoval incestní sexuální styky s vlastními sestrami i ženami svých spojenců. Rád se prý doslova koupal v mincích, v octu nechával rozpouštět drahokamy a tyto roztoky pak pil.
I Caligulova poslední žena Caesonia byla prý pochybné pověsti. Nezapomenutelným způsobem ji ztvárnila britská herečka Helen Mirrenová v historicko-erotickém dramatu Caligula z roku 1979. Film dodnes patří (nejen) kvůli svým otevřeným sexuálním scénám k jednomu z nejkontroverznějších snímků dějin světové kinematografie.
Londýnské Klenotnictví Wartski dražené klenoty před aukcí od 1. do 7. října 2019 vystavuje na své adrese St. James’s v Londýně. Výstava nese název Multum in Parvo, což latinsky znamená volně přeloženo Tolik v málu.
