Petr dopadl mnohem hůře. „Když se podle očkovacího průkazu zjistilo, že se Petrova fenka jmenuje Gustáv, tedy stejně jako tehdejší prezident a předseda Ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustáv Husák, šel bratr za hanobení státu do vězení,“ vzpomíná senior Pavel Mrhálek z Karlových Varů.
Původně jsem chtěl začít rozhovor o tom, jak jste jako radioamatér přišel za socialismu o vysílačku, na které jste dělal spojení do celého světa odrazem signálu od Měsíce. K tomu se ještě dostaneme. Vyrazila mně ale dech slova o tom, že váš starší sourozenec doplatil na jméno své fenky Gustáv v očkovacím průkazu. Jak to všechno začalo?
Tím, že se bratrův očkovací průkaz dostal do nepovolaných rukou. V průkazu bylo uvedené jméno fenky Gustáv. Úředníci chápali, že lidé dávají svým zvířatům nejrůznější jména. Podivovali se ale, že je v očkovacím průkazu napsáno Gustáv s čárkou nad „a“. Bylo to totiž křestní jméno tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka. Očkovací průkaz zůstal na úřadu a komunistický režim na bratra hledal další věci. Zjistilo se tak na základě stížnosti ze školy, že Petr napsal do žákovské knížky svých dětí: Zakazuji jim vstoupit do Pionýra jakožto do zločinecké organizace. Tím prý ohrožoval jejich socialistickou výchovu.
Režimu se hodilo k potrestání i rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Bratr si totiž nad topný kanál dálkového rozvodu tepla, jako spousta dalších lidí v okolí, postavil u svého domku skleník. Bylo to veřejné tajemství, jenže jediný potrestaný byl můj bratr. Přitížilo mu také jeho krédo, že socialismus je stejně nebezpečný jako nacionální socialismus.
Jak se mohlo něco rozkrádat z kanálu, který byl neporušený?
Tím socialistickým majetkem bylo teplo, které z potrubí ohřívalo ve skleníku půdu. Když se to všechno sečetlo, tak soud potrestal Petra podle paragrafu 118 patnácti měsíci nepodmíněně. Petr tak šel sedět do věznice ve Vykmanově u Ostrova. Doma dětem řekl, že musí na vojenské cvičení. Vrátil se z něj po osmi měsících. Když chtěl po sametové revoluci podnikat a zažádal si o živnostenský list, tak jej jako trestaný člověk nedostal. A to kvůli tomu, že ještě platil paragraf o hanobení státu. Aby to nebylo všechno, tak při práci ve věznici přišel na obráběcím stroji o palec na ruce. A do třetice všeho zlého, bratrovo manželství skončilo kvůli věznění rozvodem.
Vám oproti bratrovi „jen“ zabavili vysílačku a odebrali koncesi na vysílání na radioamatérských pásmech, podobně jako spoustě dalších radioamatérů, kteří byli po srpnové okupaci v roce 1968 z hlediska tehdejšího režimu politicky nespolehliví. Jak to začalo?
Jednomu člověku ze sousedství nedaly spát moje antény na střeše. Měl jsem směrovou anténu typu Yagi na krátké vlny, anténu dlouhý drát a hlavně parabolu o průměru tři metry. Tento člověk, agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Ježek, jak jsem později zjistil, mne udal, že jako člen protistátní skupiny navazuji spojení s imperialisty. Parabola, kterou jsem si vyrobil na koleně z pletiva pro králíkárnu, mu byla náramně podezřelá. Nějak se k němu totiž doneslo, že z paraboly míří můj signál na Měsíc. Od jeho povrchu se odrazí a vrací se na Zemi, kde jej mohou zachytit radioamatéři. Podmínkou je vybavení příslušnou technikou, která umí přijímat signály v radioamatérském mikrovlnném pásmu 10 gigahertz. Udavač byl současně mým vedoucím na podniku. Zasloužil se také o to, že jsem musel odejít z dálkového studia na vysoké škole.
Co bylo dál?
Všechno šlo rychle. Musel jsem na tehdejším telekomunikačním úřadu vrátit licenci, která mne opravňovala mít doma vysílačku a vysílat. A bylo hotovo. Odevzdal jsem i všechny vysílačky. Jen antény mně na střeše zůstaly. Podobných případů bylo více. Kolega radioamatér Tomáš, s kterým jsme mikrovlnný přijímač a vysílač pro spojení odrazem od Měsíce vyrobili, měl na krátkých vlnách spojení s radioamatérem na Západě. Kontrolní odposlechová služba jej v éteru slyšela, jak se kriticky vyjádřil o Československé republice.
Opravdu nemohl nikdo vaše spojení odrazem od Měsíce odposlouchávat? Vždyť Státní bezpečnost měla na tehdejší dobu špičkovou techniku. Četl jsem například o skryté vysílačce v deštníku.
Od obsluhy speciálního radiovozu, který kontroloval a zaměřoval radioamatéry i pirátské vysílačky, jsem se dozvěděl, že estébáci neměli k dispozici přijímač, na kterém by mne mohli na mikrovlnách odposlouchávat. Potvrdil mi to krátce po sametové revoluci pracovník odposlechové služby.
Po listopadu 1989 dostala spousta radioamatérů koncesi na vysílání zpátky. Vrátil jste se také ke svému koníčku?
Po sametové revoluci kamarádovi Tomášovi koncesi obnovili, já jsem o to nepožádal. Doma proto byli moc rádi, že jsem přestal po nocích vysedávat u rádia. Teď máme s manželkou Hankou společný koníček. Jsme členy karlovarského Klubu českých turistů.
