Legendární fotbalový brankář pražské Sparty Jaromír Blažek stál připravený čelit sérii penalt... Na první pohled nic zvláštního, podobných situací zažil během své kariéry šestačtyřicetiletý bývalý reprezentant celou řadu. Tentokrát si však míč stavěl na značku pokutového kopu hokejový gólman Calgary Flames David Rittich.
„Jednalo se o sázku, která se zrodila někdy minulý týden, když jsem byl na dovolené na Maltě,“ prozradil Blažek. „Odjel jsem tam i se svým kamarádem Zdeňkem Strofem, který v Jihlavě vlastní fitcentra, a všechno tohle vlastně vymyslel právě on,“ dodal brankář, který svoji kariéru zakončil v FC Vysočina Jihlava.
Můžete prozradit, co konkrétně bylo předmětem sázky?
David chodí ke Zdeňkovi do fitka trénovat a ti dva se domluvili, že za každý gól, který mi David z penalty dá, zaplatí Zdeněk tisíc korun. A naopak, když se netrefí, bude platit David. S tím, že vybrané peníze se pak věnují na dobrou věc. Celkem šlo o deset pokusů.
A jak to dopadlo?
Myslím, že David vyhrál 6:4.
Takže mu to šlo celkem dobře...
No, ono u fotbalových penalt je to tak, že brankář je na tom hůř.
Každopádně bylo vidět, že jste se u toho oba dobře bavili. Souhlasíte?
Určitě. Já jsem se s Davidem moc rád seznámil. Doteď jsem ho znal jen z televize a z novin. Viděli jsme se úplně poprvé a musím říct, že je to velmi sympatický člověk.
Došlo i na nějaké hecování?
Samozřejmě. A taky jsem mu hned po penaltách řekl: Ty člověče, co bys řekl, kdybych se na tebe zajel podívat do Calgary. (směje se) A jak reagoval?
Uvidíme, třeba se něco takového udá. (usmívá se) Účastníte se podobných akcí, jaká byla nyní v Puklicích, rád?
Baví mě to. Chodím hrát se starou gardou Sparty často a teď přes léto je takových zápasů strašná spousta. Hned příští víkend hrajeme někde dokonce dvakrát. Musím říct, že jsem si to v Puklicích užil.
Po delší době jste zase chytal na Vysočině. Mimochodem, jak vzpomínáte na své působení v FC Vysočina?
Strávil jsem v Jihlavě čtyři roky (2011 až 2015 – pozn. red.) a mám na tu dobu jen nejlepší vzpomínky. Postoupili jsme do první ligy a vlastně celou dobu, co jsem tam byl, jsme ji i hráli. Navíc potom jsem začal ve Vysočině i trénovat.
Odpočinul jste si od hektické Prahy?
Přesně tak, Jihlava je mnohem klidnější. Jediné, co mi úplně nesedělo, bylo počasí. Ale to je prostě Vysočina. A člověk si časem zvykne.
Sledoval jste letošní snahu jihlavského týmu o návrat do nejvyšší domácí soutěže? Hlavně haló, které kolem klubu vzniklo po baráži s Karvinou?
Sledoval, ale jako haló kolem baráže... (chvilku váhá) Bohužel tak to někdy bývá. Nedá se s tím nic dělat.
Pořád jste ještě s někým z Jihlavy v kontaktu?
Zůstal tam vlastně už jen Petr Tlustý a taky brankář Luděk Vejmola, který tam byl už se mnou a s Hanušem. Jinak tam skoro nikdo není. Občas do Jihlavy ještě zajedu, ale už jen právě za Zdeňkem Štrofem.
Pojďme se chvilku věnovat současnosti. Vy jste ve vedení futsalové Sparty Praha, která letos získala domácí titul...
Zatím nám plány vycházejí. Měli jsme takovou dvouletku, přičemž první rok jsme brali tak, že je potřeba se nastartovat a druhý bojovat o titul. A to se povedlo. Jsme za to moc rádi. Teď se 4. července losuje Champions League, tak jsme zvědaví, jak dopadneme.
A ještě pořád také stíháte chytat za Újezd nad Lesy?
Jasně. Letos jsme znovu postoupili do tramvajové ligy, tedy do pražského přeboru, takže budeme hrát zase o stupínek výš. (usmívá se).
Jinými slovy za sebou máte povedenou sezonu...
Dá se to tak říct. I když já si nestěžuju ani na roky předtím. Pořád něco dělám a jsem spokojený. Kdybych totiž nic nedělal, tak bych se zbláznil. (směje se).
Bylo vidět, že chytat umí a vždy to uměl Hokejový brankář David Rittich při fotbalové exhibici. Je známý tím, že nesnáší porážky. Jakékoli! Třeba i jen při tréninku nebo při hře. Hokejový brankář David Rittich však zároveň má rád výzvy a sázky. A tak nebylo divu, že jednu takovou přijal a postavil se v penaltovém duelu tváří v tvář fotbalovému brankáři Jaromíru Blažkovi. „To víte, že jsem obavy měl,“ přiznává Rittich. „V pátek jsem si vzal balon a šel jsem si penalty natrénovat. Říkal jsem si: on chytal za Spartu, v nároďáku, v Německu... A já sotva kopnu do balonu,“ usmívá se. „Tak jsem si to šel vyzkoušet, abych aspoň věděl, kam se mi kope lépe.“ Příprava pomohla. Z deseti pokusů legendárního gólmana šestkrát překonal. „Porazil jsem ho,“ hlásil spokojeně. „Za stavu 6:3 jsem si říkal, že už to raději kopnu vedle, aby z toho měl dobrý pocit i on.“ Rittich by se nebránil ani případné odvetě na ledě. „Můžeme to zkusit,“ přemýšlí. „Určitě bych se cítil lépe v bráně, když by na mě jezdil Jarda nájezdy.“ Pro hráče, který sedmkrát vyhrál nejvyšší domácí fotbalovou soutěž, má Rittich slova uznání. „Má toho za sebou opravdu hodně a jsou věci, které se nezapomínají. Bylo vidět, že to má furt v sobě. Chytat umí a vždycky uměl.“ Důležitější než sportovní výkon byl fakt, že se podařilo vybrat i zajímavou částku. „Pro rodinu Filových z Komárovic jsme získali skoro 25 tisíc,“ prozradil Rittich. „My jsme dali tu část, kterou jsme měli podle pravidel sázky domluvenou. A zároveň jsme obešli lidi kolem fotbalového hřiště, u kterých se vybralo dalších 15 tisíc. Kloubouk dolů před nimi, že sáhli do peněženky a pomohli dobré věci.“ Rodina Filových před dvěma lety zažila tragickou událost. Profesionální dřevorubec přišel při nehodě během kácení stromu o dceru, současně zraněná manželka skončila na invalidním vozíku. |
