Když brněnští celníci dostali zprávu, že někdo nabízí podezřele levnou naftu, okamžitě zpozorněli. Záhy zjistili, že do obřích daňových podvodů jsou zapojeny desítky firem po celém Česku.
Psal se rok 1993 a oni byli na stopě zločinu, jemuž se dodnes říká loupež století. Bizarní na něm bylo, že vše probíhalo s posvěcením státu. Na konci kauzy, při níž se nafta „zázračně“ měnila na lehké topné oleje a zpět, byla škoda zhruba 100 miliard korun.
30 let svobody: kauzy a aféryTřicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády |
„Daňový únik na jedné cisterně byl 500 tisíc korun. Mluvilo se o 120 tisících cisteren, tedy o tom, že státu uniklo v kauze LTO šedesát miliard,“ vzpomínal později bývalý brněnský celní pátrač Čestmír Vintr, jenž začal machinace s lehkými topnými oleji vyšetřovat.
Jenže motorová nafta se podle něj nedostávala na naše území jen po železnici a silnici, ale i ropovodem vybudovaným tajně státy Varšavské smlouvy.
Princip podvodu byl jednoduchý. Využíval toho, že podle tehdejších českých zákonů se ropný produkt danil podle toho, jak se nazýval. Rozdíl mezi lehkým topným olejem a motorovou naftou byl přitom obrovský – za olej se na rozdíl od nafty neplatila spotřební daň, DPH bylo jen 5 procent. Přepočteno na peníze – rozdíl v dani mezi LTO a naftou byl postupně 10 až 14 korun za kilogram. Podvodníci proto nechávali naftu papírově převádět na olej a daň místo do státní kasy šla do jejich kapes.
V praxi to chodilo tak, že v cisternách z Ukrajiny a Maďarska do Česka proudila nafta deklarovaná jako nedaněný lehký topný olej. V Česku se vytvořil řetězec smluvených a často fiktivních firem, které si komoditu přeprodávaly, až nastrčený „bílý kůň“ papírově změnil LTO na naftu. Firma skončila, „bílý kůň“ zmizel a komodita už oficiálně jako nafta se rozvážela po benzinkách.
Vítěz z Harvardu: Koženého slibu o desetinásobku uvěřily tisíce lidí |
Podvodníci postupně své aktivity rozšiřovali. Fiktivně vyváželi naftu za hranice a nechali si vyplácet od státu vratku DPH. Jedna cisterna mohla účetně (nikoli skutečně) vyrazit za hranice i několikrát.
Někteří obchodníci dokonce naftu pančovali, aby vydělali ještě víc. Nekvalitní palivo pak spotřebitelům zadřelo motory, doplatily na to třeba doly na Ostravsku, zemědělci i autobusový dopravce.
Vazby na tehdejší politiky
Pátrací tým celníků narážel na neochotu politiků z ministerstva vnitra, financí a průmyslu a obchodu důsledně objasnit špinavé obchody. Celníci přicházeli na provázanost obchodníků s LTO s tehdejšími politiky, jejich manželkami a nejbližšími spolupracovníky.
Zřídily se také tři policejní týmy, i jejich snaha však většinou troskotala na stanovisku úřadů, že obchodníci vlastně jednají tak, jak jim umožňují zákony. Vyšetřování vyšumělo, týmy se rozpustily.
„Navštěvovala jsem tehdy často ministerstvo financí a setkala jsem se tam prvně s protimluvem ‚legální daňové úniky‘,“ vzpomínala po letech novinářka Jana Lorencová, která se kauze detailně věnovala. „Stát nikdy od obchodníků s nezdaněnou naftou peníze nevybral, v několika případech sice byla nakonec vyměřena, ale nikdy nebyla vybraná,“ dodala.
Rudá záře. Při poslední tajné akci StB zmizely desítky tun spisů |
Tak to chodilo do poloviny 90. let, než stát změnil daňové zákony tak, aby se za LTO i naftu platila vyšší daň, a ten, kdo prokázal, že ropný produkt skutečně využil k topení, tomu stát daň vracel. Navíc se olej začal barvit dočervena, aby se na první pohled odlišil od nafty.
Obrovské zisky obchodníků provázely mafiánské praktiky, vraždy nepohodlných lidí, výbuchy nastražených náloží. Lidé zapletení do vražd skončili ve vězení, stejně jako drobnější obchodníci. Ti hlavní nebyli nikdy potrestáni a zisky jim zůstaly.