Přívozy fungovaly na Vltavě od nepaměti. Než se v roce 1172 dostavěl Juditin most, nejstarší kamenný most v českých zemích, představovaly jediný způsob přepravy z jednoho břehu na druhý. O takovou lukrativní živnost byl velký zájem, k jejímu provozování však bylo zapotřebí získat právo přívozu.
Fotogalerie |
Až v 50. letech 19. století se o přívozy začaly starat obce, které je pronajímaly soukromníkům, například v Holešovicích převážel rybář Karel Vaňha, otec vyhlášeného pražského restauratéra Jindřicha Vaňhy. Po roce 1948 se přívozy postupně rušily, především kvůli zbudování dostatečného množství mostů i změně trávení volného času.
Lidé už nekorzovali podél vody ani nenavštěvovali nábřežní hospůdky, restaurace ani lázně. Poslední přívoz v centru Prahy fungoval u Občanské plovárny do roku 1950, nejdéle sloužil přívoz Sedlec-Zámky (mezi Roztoky a Trojou), do roku 1991. Pak už se nenašel nový převozník.
Návrat lodí na Vltavu
V roce 2014 si v Černošicích u Prahy splnil sen Zdeněk Bergman. Vybudoval přístaviště na Berounce a zprovoznil přes ni přívoz z Kazína do Mokropsů (letos je přerušený, protože Berounka byla vyřazena ze seznamu vodních cest).
V dětství chtěl být archeologem a námořníkem, v dospělosti se stal tak trochu obojím. „Vyrůstal jsem na chatě u Velkého rybníka u Karlových Varů, jeden děda byl rybář a učitel, druhý architekt. Stavěl jsem si různé vodní stavby a přístaviště, jezdil jsem na plachetnici třídy Mlok a s dědou rybařil,“ vypráví Zdeněk Bergman.
Ve 14 letech ho vzali na Střední průmyslovou školu stavební v Dušní ulici na Starém Městě pražském, kde vystudoval vodohospodářství. Ocitl se tak přímo v srdci Starého Města, a protože ho prarodiče naučili zájmu o historii, byl okamžitě okouzlen.
„V místech střední školy byl první hrob Jana Nepomuckého, patrona mostů na celém světě, kněží, zpovědníků, lodníků a vůbec všech lidí od vody. To mě zaujalo a začal jsem pátrat po jeho osudu dál,“ pokračuje Zdeněk Bergman.
Lásku k historii, vodě a lodím spojil v unikátním projektu Pražské Benátky. V roce 1993 začal provozovat přívoz na Vltavě u Karlova mostu a na vodním kanále Čertovka.
Navrhl plán vyhlídkové patentní lodi Vodouch, která odpovídá do všech detailů lodím z konce 19. století, které kdysi pluly po Vltavě. Například veškeré kování je mosazné, okna se otvírají stažením řemene, v zimě se v nich topí dřevem.
Součástí Muzea Karlova mostu je i kavárna se stylovým barokním posezením a výzdobou oslavující sv. Jana Nepomuckého a řeku Vltavu. Artefakty neustále přibývají podle toho, jak je Zdeněk Bergman objevuje.
Dnes má Zdeněk Bergman sedm lodí typu Vodouch, jednu větší salonní rychloloď Nepomuk s originálním funkčním švýcarským motorem Sulzer z roku 1929 a několik otevřených lodních člunů a převozních prámů, na kterých vozí turisty i místní přes vodu i na projížďky s výkladem o Praze.
„Praha má tak impozantní historii, že dokáže vždy překvapit. Schválně, víte, čím je zajímavý Staroměstský jez?“ ptá se Zdeněk Bergman v místě před Karlovým mostem.
„Byl postavený dřív než most samotný kvůli mlýnům a splavnění Vltavy. Karel IV. na něm nechal udělat vorovou propust, šlajsnu, pro plavbu vorů a její šířkou zavedl dodnes platný rozměr pro vodní cestu a zároveň uložil tomu, kdo vybuduje překážku na vodní cestě, ji zdarma přeplavovat. Všechny lodě jsou široké podle ní,“ ukazuje Zdeněk Bergman na kamennou stěnu vystupující z vody.
Jak se bydlí na Malé StraněPůvab utajených dvorků   |
Jeho flotila kotví v přístavišti pod posledním dochovaným obloukem Juditina mostu pod Křižovnickým náměstím pod dohledem Bradáče, reliéfu ve zdi měřícím stav vody při povodních, a na původním kotvišti u Alšova nábřeží u Platnéřské ulice.
Vchází se do něj úzkým schodištěm - čapadlem, kterým hostinští ještě na konci 19. století vtahovali ledy z Vltavy do sklepení na chlazení piva. Vystoupit však můžete z lodi i v Čertovce nebo pod Mánesovým mostem na místě bývalé řetězové lávky s pěkným výhledem na Rudolfinum.
„Prahu miluju a z vody mi připadá nejkrásnější. Zvlášť v zimě, když zapadá sněhem, ztiší se a zvýrazní se její barokní tvář. I proto navrhuji lodě podle historických plavidel, aby její cennou architekturu podtrhly,“ vypráví Zdeněk Bergman.
S Janem Nepomuckým v srdci
Kotviště pod Karlovým mostem si Zdeněk Bergman nevybral náhodou. Nalézá se v blízkosti kláštera Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, což byl první český řád potvrzený v roce 1252 papežem a jeho mniši vyzdvihli z vody umučeného Jana Nepomuckého (v roce 1393). Na stejném místě dnes kotví salonní rychloloď Nepomuk a konají se tam k uctění světcovy památky každoročně již více než tři sta let Svatojánské slavnosti Navalis.
V roce 1729 byl za své skutky svatořečen, ale už při zahájení procesu svatořečení v roce 1715 se na jeho počest konaly první Svatojánské vodní slavnosti s koncertem na lodi.
Malá Strana
|
Oslavy pořádal Řád křižovníků s červeným srdcem 15. května, v předvečer svátku sv. Jana a Zdeněk Bergman se je rozhodl při příležitosti 280. výročí svatořečení sv. Jana obnovit.
Navalis – z italského označení lodní hudby – se konají letos v obnovené tradici pojedenácté a těšit se můžete na benátské gondoly i unikátní halštatské lodě, podle kterých stavěli ty své Benátčané.
V budově křižovníků má Zdeněk Bergman kanceláře, domů tak chodí po Karlově mostě. Když zjistil, že tento architektonický skvost nemá své muzeum, založil ho. Pořádá zde i krátkodobé výstavy a zajímavé akce, často se svými přáteli z Malé Strany a Starého Města.
„Malá Strana je svět sám pro sebe. Od vidění se všichni známe, často se potkáváme na stejných místech, fenoménem je kavárna U Zavěšenýho kafe, je to vlastně hospoda s magickou uměleckou atmosférou. Loretánská 13 je už její třetí adresa. Na ochozu terasy je umístěna socha Jana Nepomuckého,“ vypráví Zdeněk Bergman.
Rád chodí i na svařák do bistra Bruncvík nebo do hospody U Glaubiců, kde je výčepní Martin, „který to pivo vyloženě hejčká“. Ryby nakupuje v rybárně naproti kostelu sv. Mikuláše v Karmelitské.
„Bydlení to není pro každého, byty jsou nevelké, s malými okny a nízkými stropy, často v domě bez výtahu, ale veškeré nepohodlí vyváží atmosféra. Podle feng-šuej zde vyvěrá čakra inspirace a já to tak silně vnímám,“ usmívá se Zdeněk Bergman a ukazuje nám sochu sv. Jana Nepomuckého ve Šporkově ulici, která končí třípatrovým domem s unikátní symbolikou Boha Otce, Ducha svatého a Syna na fasádě.
Zdeněk Bergman (48)Narodil se v Karlových Varech, do Prahy přišel kvůli studiu střední průmyslové školy stavební a už zůstal. V roce 1989 nastoupil na obor univerzální vodohospodář na ČVUT, ale v roce 1993 začal vozit turisty na lodičkách do Čertovky a postupně vybudoval firmu Pražské Benátky, specializující se na vyhlídkové plavby. Rád staví přístaviště (jen na Vltavě jich zbudoval 18) a navrhuje plavidla podle historických pramenů. Výjimku tvoří loď Hermes, která slouží jako ubytovna pro lidi bez domova. Je předsedou Vševltavského spolku, má tři děti. |
Pravý duch Malé Strany stále existuje
23. června 2018 |
