Než se stal ozdobou kopřivnické expozice, zažil automobil řadu peripetií. „Trvalo nám deset let, než se jej podařilo získat,“ vzpomíná někdejší ředitel tatrováckého muzea Karel Rosenkranz.
Když se rozpovídá, posluchač má dojem, že se potkal s živou encyklopedií dějin kopřivnické automobilky. Není divu, Karel Rosenkranz strávil ve funkci ředitele Technického muzea Tatra několik desetiletí a o vozech z Kopřivnice napsal i řadu knih.
Na začátku byla náhoda. Rosenkranz v druhé polovině šedesátých let, tehdy ještě jako pracovník odbytu, procházel šanony s korespondencí.
„Narazil jsem přitom na dopis psaný rukou a azbukou. Napsal ho do Tatry nějaký inženýr Gradov s tím, že má ten tatraplán doma a že by ho rád vyměnil za některý ze současných ojetých ruských automobilů, aby měl na to náhradní díly. Protože do toho tatraplánu se nedá dát žádný současný náhradní motor. Začala korespondence, která trvala deset roků až do roku 1976,“ vyprávěl Rosenkranz.
Vůz ze skladu darů
Auto původně leželo odloženo v jednom ze skladů darů pro Stalina, poté jej dostala k používání moskevská infekční klinika a nakonec inženýr Gradov, jako přídavek k udělenému státnímu vyznamenání.
„Jezdil s ním do doby, než mu došly náhradní díly, a pak napsal do Československa,“ uvedl Rosenkranz. Tehdejší podnikový ředitel Miroslav Kopec nakonec podle něj navrhl: „Tohle auto musíme dostat domů. Dáme mu nějakou šestsettrojku a bude pohoda.“
„A tak v roce 1976 vezl jeden náš hoch do Moskvy Tatru 603, aby auta vyměnil. Jenže na Ukrajině uprostřed polní cesty předjížděl náklaďák a ten mu bez blinkru odbočil doleva a očesal mu celou pravou stranu. Auto muselo zpátky do fabriky,“ líčil Rosenkranz.
„Naštěstí pak byla v Moskvě přehlídka československé automobilové techniky, a tak jsme toho využili. Šestsettrojku jsme naložili na náklaďák a dovezli do Ruska a s Gradovem jsme ji vyměnili. Stalinův tatraplán jsme přivezli do Kopřivnice a opravili. Dokonce absolvoval rally Vídeň–Kopřivnice a dodnes občas někam vyjede,“ pokračoval bývalý ředitel muzea.
Do sbírek muzea přispěl i maršál Jeremenko, jenž za svůj podíl při osvobozování severní Moravy dostal darem vůz Tatra 87. „Když jednou přijel do muzea na návštěvu, ptal jsem se ho, jestli pořád ten vůz má. A on, že jo, že ho má v garáži, že si od něj občas půjčí klíčky jeho vnuk a prohání se po Moskvě, protože to bylo pořád dost rychlé auto. A jestli chceme, že nám to auto daruje,“ vzpomněl Rosenkranz.
