V derby, během nějž se v Kúdelovi každou chvílí střídaly emoce.
Nadšení, když na kolenou klouzal k sektoru slávistických fanoušků, aby oslavil vedoucí gól zápasu. „Nita si na to sáhl, ale když jsem viděl, že je balon kousek za lajnou, byl jsem v euforii,“ popisoval přesnou hlavičku.
Zmar, když Sparta v závěru první půle otočila skóre na 2:1. Navíc z penalty, kterou sudí Ardeleanu nařídil po Traorého ruce, jíž předcházel Kúdelův faul a střela Stancia z volného přímého kopu. „Dvě laciné branky...“ utrousil zklamaně.
Sparta vs. Slavia- derby skončilo 2:2 |
Frustrace - z občasných soubojů se středopolařem Kangou: „Jak to říct slušně... Přijde mi, že takový hráč by mohl být trochu nad věcí a přitvrdit. Bylo to od něho alibistické. Spoléhá na fauly, pořád dopředu padal. Ať jde do souboje čelem a postaví se k tomu! Pořád čeká, že mu rozhodčí některé fauly připísknou.“
Smutek, protože premiérové derby kvůli zranění nedohrál, střídat musel už v 52. minutě. Přesto ochotně přišel mezi novináře po utkání do mixzóny. „Jak na tom jsem? Rád bych věděl, zda budu fit na čtvrtek proti Kodani, ale zatím nedokážu říct.“
Kdyby v Evropské lize hrát nemohl, pro Slavii by šlo o velkou ztrátu. Kúdela se v posledních měsících vypracoval v oporu, od šestého kola v Teplicích, kde mimochodem vstřelil jeden ze tří gólů v sešívaném dresu, na stopera nikoho nepustil. Vyhovovala mu spolupráce s Ngadeem, vysloužil si pozvánku do národního týmu.
Konečně začal ukazovat, proč ho Slavia v zimě přivedla. Na jaře toho moc neodehrál, nastupoval spíš sporadicky. Ani začátek aktuálního ročníku na zásadní zvrat nevypadal, přednost měli konkurenti - Deli, případně Pokorný.
Jedenatřicetiletý obránce nepříjemnou situaci zvládal s klidem, věřil, že příležitost dostane. „Nebyl jsem zapšklý, naštvaný nebo uražený. Neměl jsem důvod,“ vyprávěl na nedávném reprezentačním srazu. „Připravoval jsem se, pracoval jsem a čekal jsem, až ta šance přijde.“
Přišla a Kúdela ji využil. Bylo jasné, že dokud se Slavii bude dařit, bude hrát - pokud trenéři opravdu nemusejí, do fungující defenzívy zpravidla nezasahují.
Proto nepřekvapilo, že do nedělní bitvy o Prahu vyběhl v základní sestavě. A pikantní pro něj nebyla, ač ve Spartě před více než devíti lety působil.
„Větší náboj to pro mě nemělo, moje angažmá ve Spartě už je hodně staré. Extra motivace nebyla potřeba, hráli jsme největší zápas v republice,“ řekl.
A jestli byl nakonec s výsledkem specifického duelu spokojený?
„Pocity mám smíšené. Mám radost, že jsme dokázali aspoň vyrovnat, tady jsme si prohrát nezasloužili. A neprohráli jsme. Po tom průběhu musíme bod brát.“
