„Když jsem přišel, spousta lidí bylo nešťastných. Mysleli si, že to tady všechno zničím,“ uvědomuje si maličký šikula s dělovou ránou: „To mě štvalo nejvíc, protože se psalo, že jsem rozbíječ kabiny. V životě jsem s nikým v žádném týmu neměl konflikt. Nejsem gauner.“
Ale při přestupu z tureckého Fenerbahce do Česka vás provázela špatná pověst. Proč?
Bylo to hodně přifouklé. Od určité doby mě slovenská média začala úplně bombardovat, tak jsem se rozhodl, že s novináři nebudu vůbec mluvit. Jenže pak mi dávali sežrat úplně všechno. Přiznávám, nadělal jsem pár ptákovin, ale kdo je ve dvaceti letech andílek? Věci, které se napsaly potom, byly často úplně vymyšlené.
Sparta vs. SlaviaOnline přenos z utkání od 17 hodin |
Jakou největší lež jste si o sobě přečetl?
Určitě o té v uvozovkách party v letadle, která se měla odehrát, když jsem o dovolené letěl s kamarády na víkend ke mně do Istanbulu. To byly neskutečné věci: že jsme tam prý cestující tahali za vlasy, že jsme zvraceli... Přitom já v letadle potkal nějaké Turky, kteří mě poznali, a celou cestu jsem si s nimi vzadu povídal. Novináři napsali, že to byla party.
Co ještě?
O dovolené jsme šli s kamarády z diskotéky, všude paparazziové, kameramani. Jeden fotograf mi dal objektiv přímo před tvář. Jdi dál, nefoť mě, povídám mu. A na internetu druhý den vyšla skandální zpráva, že jsem ho napadl. Přitom tam všude byly kamery, takže kdyby se něco skutečně stalo, určitě byste to našli na YouTube. A teď si vzpomínám ještě na jeden extrém, kterému už jsem se musel smát.
Ano?
Když do Fenerbahce přišel Michal Kadlec, byli jsme u mě doma a koupali se v bazénu. Říkám mu: Skočím do vody salto, natoč mě! On to natočil, já si dal video na Instagram a druhý den jsem četl v novinách: Stochův další skandál - takhle skáče do vody! To byly neuvěřitelné věci.
Teď na nás působíte jako kliďas. Změnil jste se, když se vám loni v březnu narodil syn Tobias?
Samozřejmě, je to teď úplně něco jiného. Mám v sobě víc zodpovědnosti, už si nemůžu dělat, co chci. Změnilo se toho dost, určitě k lepšímu. Snažíme se Tobiase vychovat co nejlépe a doufám, že z něj vyroste dobrý člověk. Třeba i dobrý fotbalista.
Z vás ho rodiče taky chtěli mít?
Já odmala kopal do všeho možného, tak se táta rozhodl, že mě vezme na fotbal. Sám byl motokrosový závodník, možná chtěl, abych na něj navázal, ale mamka to zatrhla. Koketoval jsem i s hokejem, ale nakonec jsem zůstal u fotbalu a asi to bylo správné rozhodnutí.
Už jako kluk jste měl v noze takovou ránu?
Hodně jsem to trénoval. Nejvíc v Holandsku, když jsem z Chelsea hostoval v Twente, pak i v Turecku. Děkuju zpravidla mladým gólmanům, že se mnou zůstávali po tréninku, protože na prázdnou bránu mě to nikdy nebavilo.
Povězte, radši pálíte z kroku, nebo z běhu?
Z kroku, když si míč můžu připravit. Kouzlo je v tom, že mám malou nohu, velikost šest a půl. Když míč dobře trefím, přímo na střed, tak strašně zaplave. To se gólmanům vůbec nelíbí.
Výhodu máte v tom, že umíte dát ránu oběma nohama.
To tak jen vypadá, pravou mám o hodně silnější. Levačkou jsem už dal dost gólů, ale musím na ní ještě pracovat. Je dobře, že ji občas umím správně použít.
Jako dřív Lubomír Moravčík, rodák z Nitry jako vy.
No jo, ale on měl obě nohy úplně stejně kvalitní. Nevím, jestli někdy existoval jiný hráč, který z jedné strany kopl roh pravačkou a z druhé stejně dobře levačkou. Známe se osobně, Lubo mě trénoval v mládežnických reprezentacích a trochu si ho ještě pamatuju i jako hráče. Když končil kariéru a já jsem odcházel do Anglie, vyšlo dévédéčko se všemi jeho góly. Koupil jsem si ho a koukal na něj každý den.
Jak se s vámi rodiče loučili, když jste v šestnácti mizel do Anglie?
Radit mi moc nemohli, sami nic takového nezažili. Tak jen říkali, abych se držel a kdyby něco, ať zavolám. Byl to obrovský skok, z Nitry do Chelsea, to byl jiný svět. Já navíc neuměl ani slovo anglicky, takže první tři čtyři měsíce byly extrémně náročné. Se dvěma spoluhráči z Finska a Švýcarska nás dali do anglické rodiny, která nám pomohla začlenit se. Když jsem začal mluvit, bylo všechno v pohodě.
Co chybělo, abyste se v Chelsea prosadil víc?
Myslím, že na to, že mi bylo osmnáct, to nebylo špatné. Odehrál jsem pět zápasů. Celou třetí sezonu jsem byl s áčkem, cestoval jsem i na Ligu mistrů, byl to obrovský zážitek. Ale potom byl ideální čas jít někam hostovat a v Twente mi všechno parádně sedlo. Získali jsme historický titul, v Evropské lize se mi povedly zápasy s Fenerbahce, díky tomu jsem tam pak přestoupil.
A zažil úspěšné roky, dokonce jste dostal od FIFA Puskásovu cenu za nejhezčí gól roku.
Doteď mi to často připomínají turečtí fanoušci. Úplní blázni, na Instagramu mi pořád píšou, posílají videa, označují mě v nich. Možná jsem tu cenu vyhrál díky nim, dostal jsem asi tři miliony hlasů.
Díky tomu jste si užil slavnostní ceremoniál v Curychu po boku všech hvězd. Zážitek?
Úžasný! A já tam navíc letěl s tím, že nevím, jestli jsem vyhrál - až během večera ukončili hlasování. Vedle mě seděli Neymar s Falcaem, se kterými jsem o cenu bojoval, a nevěděli jsme, co a jak. Když vyhlásili moje jméno, byl jsem neskutečně nervózní. Neměl jsem nic připraveného, snad jsem ani nedýchal.
Neymar s Falcaem gratulovali?
Mám pocit, že ne. Ale pamatuju si, že za mnou přišel trenér Guardiola a povídá: Blahopřeju, krásný gól! Toho jsem si vážil.
To nahrává myšlence, že jste teď mohl být dál než v české lize.
Když si vezmu zpětně, co všechno jsem s fotbalem zažil, myslím, že mám úspěšnou kariéru. Určitě je pro mě lepší být teď ve Slavii, než kdybych zůstal ve Fenerbahce, kde mě prezident klubu úplně odpálil. Řekl mi, že když neodejdu, budu trénovat sám - to by byl ztracený rok. Takhle pravidelně hraju, a i když vám někdo o české lize třeba řekne, že to není nic moc, z mého pohledu je strašně náročná. Určitě radši hraju tady o titul, než kdybych měl třeba v Německu kopat o záchranu.
Takže ve Slavii jste úplně spokojený?
Na české a slovenské poměry je to velkoklub. Všechno tu funguje bezvadně, fanoušci jsou skvělí, doma i venku na nás chodí dost lidí. A ještě je tu skvělá parta. V zahraničí to tak nebývá, každý si žije po svém, po tréninku hned domů. Jste víc spoluhráči než kamarádi. Tady je to něco úplně jiného.
Slávistický záložník Miroslav Stoch se protahuje při tréninku v Kodani.
Jak se těšíte na derby? V tom jarním jste dal první gól za Slavii a vaše výkony pak šly nahoru.
Byl to pro mě úžasný zápas i proto, že se hrálo na narozeniny našeho syna. A ještě jsem dal gól, takže jsem mu ho mohl věnovat. Jen ten průběh byl divoký, prohrávali jsme 0:3, něco jsme si řekli v kabině, pak vyjdeme ven... A hřiště bylo celé bílé! Říkal jsem si: Fíha, to už asi neotočíme. Ale na sněhu jsme aspoň vyrovnali.
Co vy a reprezentace? Prozradíte, co se stalo v letadle cestou z Eura 2016 mezi vámi a trenérem Kozákem? Pak jste skončil.
To s dovolením nechci rozebírat.
Teď tým převzal český kouč Pavel Hapal a chce vás zpět. Těšíte se?
Jasně! Už mi to chybělo, v reprezentaci je výborná parta. Když mě trenér nominuje, bude to pro mě fakt speciální. Tím spíš, že se hraje s Českem a u nás v Edenu.
Vezmou váš návrat fanoušci?
Mám signály, že většina je ráda, že se vracím. Vždycky budou někteří proti, je to na nich. Ale když je někdo Slovák, měl by přece reprezentaci podporovat za každé situace.
A ve Slavii po sezoně zůstanete? V červnu vám končí smlouva.
Nějaké rozhovory už proběhly, uvidíme. Nejradši bych se teď soustředil jen na fotbal. Co bude, bude. Času na rozhodnutí mám dost.
