Do města už rok předtím zajížděl nacista Konrad Henlein, jenž pak v květnu 1945 spáchal sebevraždu jako válečný zločinec. V letech 1937 a 1938 ale zažíval svoje vrcholné období, zvyšoval svou moc. Vystoupil třeba v dnešním jihlavském Dělnickém domě.
V červnu roku 1938 se jeho Sudetoněmecká strana stala v jihlavských volbách nejsilnější. Přesto nezískala potřebnou většinu v zastupitelstvu. A tak si hned henleinovci stěžovali na sčítání hlasů.
Napětí v ulicích bylo patrné na první pohled. Na některé ploty někdo psal výzvy: Pověste Henleina! A sochu Jana Husa na dnešním náměstí Svobody někdo z opačného tábora pomaloval v květnu 1938 hákovými kříži. I to bylo součástí předvolební kampaně v tom roce.
Husova socha nakonec v Jihlavě nevydržela a po německém tlaku musela z náměstí pryč. Dnes stojí u Hlinska. Před volbami 1938 se také střetli na náměstí čeští a němečtí mladíci, kteří měli natažené bílé podkolenky. Češi jim je postříkali inkoustem.
Do vazby putovaly desítky německých přívrženců Hitlera
Už v létě před 80 lety bylo běžné, že se někteří Němci v ulicích zdravili zdviženou pravicí a psali útočná hesla na jihlavské obchody židovských obyvatel.
I proto zažila Jihlava 4. září 1938 velkou demonstraci proti nacismu a na podporu míru. Pořadatelem byly české politické strany a němečtí sociální demokraté. Brzy následovala všeobecná mobilizace.
„Hned o den později, 24. září, bylo zatčeno 26 jihlavských Němců a putovali do vazby. Někteří další prchli do Německa,“ popsal badatel a spisovatel Ladislav Vilímek.
České úřady pak vydaly příkaz, aby se německým obyvatelům zabavila rádia. Měli tak přijít o možnost poslouchat nenávistné a burcující projevy svých krajanů. Ještě den před mnichovskou dohodou bylo ve Vyskytné zatčeno dalších devět přívrženců Adolfa Hitlera.
Po mnichovské dohodě držely úřady nepřetržité služby
Situace se prudce obrátila po událostech v Mnichově 29. a 30. září, kde představitelé evropských mocností nechali Sudety napospas Hitlerovi. Řada jihlavských Němců jásala. Samozřejmě nejen proto, že dostali zpátky svoje radiopřijímače.
Hned poslední zářijový den začala z města prchat část židovského obyvatelstva. V Jihlavě se proto nedostávalo nákladních automobilů, byl o ně velký zájem.
„A mohli se vrátit Němci, kteří během září utekli do Německa,“ doplnil Vilímek. Byli to třeba ti, kteří se vyhýbali mobilizaci.
Po mnichovské dohodě v roce 1938 přijížděli na Vysočinu zoufalí lidé ze zabraných území v pohraničí. V Jihlavě na radnici drželi úředníci i vedení města nepřetržitou službu. Poskytovali uprchlíkům první pomoc ve formě ubytování například v tělocvičnách.
I když se nacisté na Jihlavsku těšili, že je zde navštíví Adolf Hitler, nedočkali se. A tak je aspoň povzbudilo, že byl ve Znojmě. Řečnil tam odpoledne 26. října 1938.
Předtím přijel zvláštním vlakem a prohlédl si i československé opevnění. Po odjezdu ze Znojma přespal ve vlaku na rakouské straně Dyje v Laa an der Thaya. Následující den zamířil do Mikulova. Nejen Znojmo a Jihlavu pak čekalo několik temných let.
