Zazpíval si na nejvyšším stupínku národní hymnu, načež se vydal k téměř zaplněným tribunám novoměstské Vysočina Areny. Na Ondřeje Moravce čekala dcera Rozárka, kterou políbil a podělil se o radost ze zlaté medaile. Následně mezi novináři pronesl: „Moc hezké momenty. Ani jsem nečekal, že přijde tolik lidí.“
Letní MS: zlato pro Vítkovou a Moravce plus další české medaile |
Povězte, špičkoval jste se s Michalem Krčmářem v sobotu na pokoji? Říkal jste mu, ať vás ve stíhačce pustí na čelo?
Prakticky jsme to nerozebírali, ani taktiku. Jediné, co jsme si řekli před závodem, je, že nepojedu první, ačkoli jsme startovali ve stejný čas. První kolo odtáhl Michal, pak jsme si to prohodili. Taktika vyplynula ze závodu. Nebylo proč taktizovat mezi sebou, my bychom stejně zbytečně ztráceli. Ve sjezdech člověk vydělává, získává velkou rychlost. Navíc myslím, že měl Michal i horší lyže. Když jsem jel první, tak jsem cítil, že mě tlačí, ale tlačí mě daleko později a s daleko menší razancí. Naopak když jsem byl za ním já, vnímal jsem, že ho dojíždím o hodně rychleji. Bohužel se to stává, že je rozdíl v lyžích. O závodě ale na pokoji nepadlo ani slovo.
Byl to záměr?
Jsme spolu na pokoji už několik let a ani jindy se o závodech nebavíme, maximálně zhodnotíme, jak to probíhalo. Že bychom se ale domlouvali dopředu na taktice, to neprobíhá skoro nikdy. A vlastně ani nevím, jestli se někdy stalo, abychom takhle jeli za sebou stíhačku. Možná v masovém závodě, ale to je úplně jiný závod.
Oslavili jste v sobotu tři medaile z mužského sprintu, který ovládli Češi?
Vůbec nic neproběhlo, až jsem byl trochu zklamaný. Ani žádné šampaňské. Trenéři tam seděli, nic. Najedli jsme se - a šli spát. A nevím, co se dělo, ale nějak jsem nemohl spát. Až do soboty jsem tady spal nezvykle dobře, ale v neděli to bylo trápení. Nevím, jestli jsem byl ve stresu. Každopádně oslava by tomu asi slušela. Nicméně se potvrdilo to, co jsme předpovídali po sprintu: Nic asi nebude. A taky že nebylo.
Není letošní šampionát hozenou rukavicí pro Němce a další, aby se příštího mistrovství světa na kolečkových lyžích účastnili?
Němci nepřijedou určitě, mají doma tříkolový šampionát, který rozhoduje o složení A-týmu na zimu. Ale co se týče ostatních států, tak je to škoda. Neříkám, že by tady musely být hvězdy, to je složité. Ale alespoň část týmu, kdyby přijela, to by tomu slušelo. Neříkám, když je to daleko, třeba v Rusku nebo jinde na východě, ale tohle místo znají, vědí, jaké to je, navíc se tady jezdí Světový pohár, a to si myslím, že hraje taky svoji roli. Člověk si tady může vyzkoušet prostředí. Střelba před těmihle fanoušky? Ano, u Němců je tohle asi standard, ale pochybuji, že třeba Italové, Slovinci nebo Rakušané doma mají něco takového. Viděl jsem obrázky francouzských šampionátů, tam tedy chodí také poměrně hodně fanoušků, přesto si myslím, že to je škoda. Nikdo tady z těch silných států nestartoval. Závody by pak byly o něčem jiném. Uvidíme do budoucna, třeba se to změní, ale úplně to neočekávám.
Získal jste snad už sedmnáctou medaili na letním šampionátu. Považujete se za specialistu?
Já jsem většinu medailí nasbíral v juniorech a ještě v biatlonu, který ani nebyl v této podobě, byl to normální běh se střelbou. Před lety se ani na kolečkových lyžích nejezdilo, tohle začalo tuším až v roce 2006. Asi bych to nějak nepřeceňoval. Měli jsme předtím neskutečně silný tým v krosu, pamatuji si jedno mistrovství, jeli jsme zrovna na Slovensku, závodili v juniorech, ale my bychom byli schopni to vyhrát i v chlapech. Medaile se sbíraly relativně snadno. Pak se na to týmy začaly specializovat, Rusové měli extra tým vyloženě z atletů, dokonce to tam běhali i Uzbekistánci, ti stříleli za pět a nechávali to. Potom ten sport úplně ztratil smysl, začaly se jezdit jen závody na kolečkách. Nějakou váhu to má, medaile z Ťumeně, kde jsem bral taky zlato ve sprintu, to jsou závody, kde startují podobní lidi jako tady, a pokud vyhrajete, tak to nějaká známka kvality je. Řekl bych to ale asi takhle: léto zimu nedělá.
Očekával jste, že v neděli přijde na letní biatlon osm a půl tisíc diváků?
Jako upřímně? Myslel jsem si, že přijde tak čtyři pět tisíc, ale to, co bylo v neděli, klobouk dolů před fanoušky. Je vidět, že sport táhne, což je pro nás neskutečně dobře. Já už nejsem nejmladší. Pamatuji, že jsem tady závodil i na prvním letním mistrovství světa před sedmi lety, a jestli tady bylo dvě stě diváků, tak to možná přeháním. To už tady vlastně byla aréna, v tu dobu biatlon ale zdaleka ještě nebyl tak populární. Za to divákům nezbývá nic jiného než poděkovat. Pro mě je to něco speciálního. Opravdu, když si tím člověk projde, že ještě před lety biatlon nikoho moc nezajímal a najednou v zimě závody sleduje skoro milion diváků u televize, je to super. Navíc když je toho člověk součástí, tak to zahřeje.
Naznačil letní šampionát něco o zimě, nebo se z toho nedá příliš vycházet?
Já jsem měl třeba loni v létě obrovské zdravotní problémy, prakticky celou přípravu jsem nemohl trénovat. Letos musím zaklepat, všechno probíhá diametrálně odlišně ve smyslu, že vše funguje. Pro mě to rozhodně vzpruha je a věřím tomu, že bych v zimě mohl být silný, jako tomu bylo dva tři roky zpátky. Na druhou stranu to nemusí znamenat nic. Ale vnitřně pro sebe vidím, že zase můžu trénovat jako dřív, vydržím to a jsem schopen to pak prodat v závodech. Pro mě to tedy do jisté míry ukazatel je. Šampionát se nám povedl i z pohledu týmu. Je vidět, že změny, které nastaly, zřejmě míří dobrým směrem, že jsme schopni se vypořádat s takovými závody i po psychické stránce. Opravdu není jednoduché tady závodit. A čím více závodů tady jedete, tím lépe. Pak v zimě to bude asi ještě o dva levely výš. Je dobré si to vyzkoušet, a pokud to člověk zvládne, tak dobře pro něj, protože se na to může spolehnout v zimě a může mu to pomoct.
