Když čeští medailisté přišli do tiskového střediska, zástupce federace spustil: „Tohle není tisková konference po štafetě, ale po sprintu mužů.“ Rozesmál celý sál, včetně tří Čechů-medailistů, kteří seděli za stolem a vyprávěli o nevídaném závodě. A při odpovědích dál bavili sebe i přítomné reportéry.
Tři Češi na medailových pozicích, to je kromě domácího mistrovství nejspíš unikát. Zažili jste někdy něco takového?
Krčmář: Já osobně určitě ne. Pro mě je to první seniorské mistrovství světa. Je to každopádně krásný. Prožil jsem takové dva závody dneska – jednak ten svůj a jednak potom v cíli, kdy jsem sledoval, jak dojede Ukrajinec Kilčyckyj, očima jsem tlačil Tomáše Krupčíka na bednu. Když to pak klaplo, vykřikl jsme všichni v cíli. O to je to krásnější, že jsme tady všichni tři.
Tomáši, kdy jste uvěřil, že budete třetí? Ještě po druhé střelbě jste byl na čtvrté pozici.
Krupčík: S klukama jsme sledovali mezičasy, viděli jsme celý průběh posledního kola a tam bylo vidět, že zpomaluje. Na posledním mezičase byl ještě, tuším, čtyři sekundy přede mnou. Moc jsem tomu tedy nevěřil, ale když to pak dopadlo, tak radost byla ohromná.
Krčmář: Já jsem tomu věřil, protože jsem viděl cílovou rovinku Tomáše i cílovou rovinku Vitalije. A myslím, že byl rozdíl i dvou tří vteřin. Bylo vidět, že Ukrajinec toho měl už plné zuby, zato Tomáš suprově zafinišoval.
Ondro, měl jste informace během závodu, že mezi vámi a Michalem Krčmářem je malý rozdíl?
Moravec: Hlásili mi to, na trati jsem věděl odstupy. Prostě někdy je i lepší startovat vzadu, ale Michal má závěry strašně silné, to jsem věděl, že to s ním bude hodně těžké.
Nakonec byl rozdíl v cíli tři desetiny - ve prospěch Krčmáře.
Moravec: Je to na pokoji, to se toleruje. Já už jsem to párkrát zažil. Po sprintu je ještě stíhačka, na vytrvalostním závodě to ale mrzí mnohem víc.
Při nedělní stíhačce mu to vrátíte?
Moravec: Mám čtyři položky, kdy bude příležitost si to s ním rozdat, tak to třeba budou zase pěkné závody.
Tři medaile, je radost trojnásobná?
Moravec: Abych řekl pravdu, tak já jsem Tomáše vůbec neviděl. Byl jsem po dojezdu v buňce a pak jsem se šel vyjet. Ale slyšel jsem, když dojel Ukrajinec, tak gratuloval Tomáš Sýkora, a to jsem tedy nevěřil, co se tady děje. Já pořád přemýšlím, jestli se tohle někdy stalo. Pamatuji si, že jsme byli dva na bedně, ale to bylo na nějakém letním juniorském mistrovství světa. Tohle je tedy hodně unikátní. Myslím, že se to možná zapíše do historie. Třeba už se to nikdy nebude opakovat. Pro nás neskutečný úspěch, navíc doma.
Co se takhle sejít na tiskové konferenci i v prosinci při světovém poháru na sněhu?
Krčmář: To zase buďme na zemi.
Moravec: Asi bych se vrátil zpátky na zem.
Myšleno s nadsázkou samozřejmě.
Moravec: Ne, jasně, rozumím. Pokud se tady potkáme, tak to by bylo něco neskutečného. Ty závody ale budou probíhat asi maličko jinak.
Nepochybně. Jak velkou váhu tedy přikládáte medailím, když tu chybí velké hvězdy z Německa, Norska, Francie i dalších zemí?
Krčmář: Váha se těžko posuzuje. Já bych to asi hodnotil tak, že jsme spokojeni s výkonem, který jsme tady předvedli. Pár jmen tady je, která se pohybují výš během zimy, takže člověk ví, že je na dobré cestě. Ale hlavně já jsem už před šampionátem řekl, že chci mít dobrý pocit ze sebe a ze svých výkonů. Perfektně jsme všichni tři stříleli dneska, na trati to je jeden den tak, jeden onak, přeci jen jsme v plné přípravě. Čili asi bych se nebavil o váze medailí, ale je to povzbuzení v přípravě, že i po závodním zatížení jsme schopni střílet nuly.
Moravec těsně po dojetí do cíle říkal, že na něj u trati diváci křičeli: Chceme slyšet hymnu! Hymna tedy zazněla, zazpívali jste si?
Krčmář: U mě věděli, že jsem druhý, takže na mě křičeli: Šlapej, šlapej, chceme medaili! Já jsem byl celou dobu za Ondrou, šest sedm vteřin. Možná vteřinu před stojkou, ale pak byl rozdíl větší. Proto na mě asi křičeli, ať to udržím na bedně. Ale vážně, ta podpora? Musím smeknout. Říkal jsem, že když dorazí tři tisíce diváků, tak to bude pěkné. Když pět, tak krásné. A mám pocit, že dorazilo ještě víc (podle organizátorů šest tisíc). Ale hlavně i na trati byli fanoušci, nejen na stadionu. Člověka to dvakrát tak zmáčkne a myslím, že to je obrovské plus i co se týče tréninku, člověk se tady vydá. Klobouk dolů před nimi.
Hned druhý den po sprintu vás čeká stíhačka, ale přesto, bude oslava?
Moravec: Nemyslím si úplně, že bude oslava. Asi by to tomu slušelo, ale v pátek jsme se vrátili skoro v devět večer. Člověk než se nají... Je to škoda, ale asi nic velkého nebude. Možná nějaké šampaňské by mohlo padnout, tohle by si to asi zasloužilo.
Krčmář: Když u nás abstinují i trenéři, takže to je fakt složité.
Moravec: U nás je tohle velké tabu. Nevidím to na nic bujarého.
Tomáši, proženete zítra své dva české kolegy?
Krupčík: V každém závodě se člověk snaží dotáhnout dopředu, i když dvacet vteřin je docela dost. Myslím, že se všechno zamíchá hned na první střelbě - a pak se uvidí. V biatlonu moc nejde spolupracovat, každý jede tak jako tak za sebe. Budu se snažit k nim dotáhnout, ale uvidíme, jak to dopadne.
Mimochodem, řekl vám někdo, že mistrovství republiky je až za týden?
Krčmář: Zdenda (Vítek) nám říkal, že nebudeme muset, příští týden máme volno.
