„Měl jsem reprezentaci jako cíl pro tuto sezonu, ale jsem překvapený, že pozvánka přišla už tak brzy,“ říká dvacetiletý útočník Nicolas Werbik.
A třiadvacetiletý obránce Lukáš Buchta přidává: „Vždycky jsem byl hráč, který na sobě makal, takže jsem doufal, že to jednou přijde. Teď musím být pokorný a ukázat, že jsem dobrý hokejista i člověk.“
Nemá cenu si nic nalhávat, o obou nejspíš drtivá většina veřejnosti neměla do pondělního reprezentačního povolání „ahnung“. Přesto už nyní mají za sebou zajímavé kariéry. Tak třeba tu Werbikovu svým způsobem naplánoval otec ještě před jeho narozením. „Když byl táta v mém věku, taky odjel do Ameriky. Říkal, že to pro něj byla krásná zkušenost, a tak mi dal americké křestní jméno, protože chtěl, abych taky jel do Ameriky a hrál tam hokej.“
Před třemi lety skutečně odešel do kanadské (a následně americké) juniorky. Dokonale se naučil jazyk, hokejově i lidsky se posunul. Teď už ale toužil po profesionální kariéře mezi muži, a když se ozval rodný Zlín, kývl na návrat. I proto může doufat, že ho v sezoně Říha třeba před turnajem EHT zase povolá „do zbraně“.
To Buchta je jiný případ. Zatímco jindy musí svaz o uvolnění hráčů žádat klubové manažery, Buchta si svolení odjet na reprezentační kemp musel vyprosit sám u děkana a profesorů na univerzitě v Nebrasce. „Díky tomu, že mám dobré známky, mě uvolnili. Kdybych je neměl, tak přes to nejede vlak.“
Lukáš Buchta
Bylo mu osmnáct, když mu Zlín nabízel smlouvu, jenže on necítil, že by zájem byl až tak silný. V tom se potkal s Andrejem Šustrem, známým hokejovým studentem, který to z univerzity dotáhl až do NHL, a jeho vyprávění Buchtu zaujalo. „Já chtěl jít na školu, ale kdybych zůstal v Česku, tak by to nešlo. Hrát hokej a chodit na vysokou na nejlepší úrovni nejde. Já jsem ale člověk, který chtěl být vždycky nejlepší, takže Amerika byla jediný směr.“
A když následně viděl naživo zápas americké univerzitní ligy NCAA, který byl podle jeho slov dvakrát rychlejší než extraliga, měl jasno. Po roce v juniorce skutečně získal stipendium a teď už čtvrtým rokem v Omaze studuje finance. Byť se ho Zlín pravidelně pokouší zlanařit zpět, on odpovídá: „Vidím, že se tam zlepšuji hokejově i jako osobnost. To vzdělání nezahodím.“
Manažer Nedvěd: Chtěli jsme i Pastrňáka a Jaškina, ale kemp je pozdě |
Patří mezi tři nejlepší beky týmu a ve škole mezi premianty, neboť si drží průměr známek 3,95, přičemž 4 je nejvyšší hodnocení. Také proto – ač není profesionálem – si vlastně hokejem vydělává. Stipendium totiž pokrývá náklady na studium i hokej. „Jsou to neskutečné peníze. Poplatky za školu stojí 35 tisíc dolarů za rok. V Americe jsou drahé knížky, koleje, platí nám i výstroj a letenky. Může to dělat tak 75 až 80 tisíc dolarů za rok,“ počítá Buchta. „Vážím si toho, protože jsem vyrůstal v chudých poměrech.“
Ač univerzitní liga možná v tuzemsku nemá takový zvuk, roky je základnou pro americké výběry na šampionátech juniorů. Bohaté univerzity navíc najímají renomované trenéry. Tak třeba Buchtu vede Paul Jerrard, který ještě minulou sezonu dělal asistenta v Calgary Flames. Další z trenérů, Dave Noël-Bernier, zase vypomáhal v Detroit Red Wings. Z univerzitních soutěží lze prorazit i do NHL. Koneckonců s Buchtou ještě v pátek, než se vydal na kemp do Česka, trénoval Jake Guentzel. Studoval na stejné škole, teď hraje s Crosbym v Pittsburghu.
Má Buchta šanci na NHL jako jeho někdejší vzor Šustr? „Uvidíme, jaká bude tato sezona,“ poví.
Čeká ho poslední rok studia, po něm se prý teprve rozhodne, zda číslem 1 zůstane sport, či zda se jeho profesí stane byznys. „Když se mi bude dařit v hokeji, budu hrát dál. Kdybych se náhodou zranil, mám zpátečku.“
