Smrt šestnáctiletého Miroslava Beránka 10. září 1968 přibližuje atmosféru okupované Prahy tři týdny po zahájení vojenské intervence. Ani tehdy se ještě neuklidnily vzbouřené emoce, ani tehdy ještě nebylo na ulicích bezpečno.
Miroslav Beránek, kterého zavraždil opilý ruský voják Rudněv v Opletalově ulici v Praze.
Příběh je nejen o bezohlednosti sovětské vojenské mašinerie a nevypočitatelnosti jednání sovětských vojáků, ale i o bezmoci československých úřadů.
Miroslav Beránek se narodil 8. března 1952 v Kolíně. Po základní škole nastoupil v Praze učební obor tiskař-chemigrafik v nakladatelství Lidová demokracie. Bydlel na učňovském internátu národního podniku Svoboda na tehdejším Gorkého náměstí (dnes Senovážné). Výborně se učil a získal prvenství v soutěži o nejlepšího učně Československé republiky. Měl spoustu zájmů, věnoval se několika sportům a neobvyklému koníčku, kaktusářství. Stejně jako naprostá většina jeho spoluobčanů byl proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy.
Dne 10. září 1968 šel s kamarády po sedmé hodině večerní pražskou Opletalovou ulicí. Přestože uplynuly již téměř tři týdny od vpádu okupačních jednotek, lidé stále diskutovali se sovětskými vojáky. Pokoušeli se jim vysvětlovat nesmyslnost vojenské intervence. V jednom hloučku na chodníku naproti ústí Jeruzalémské ulice se zastavil i Miroslav Beránek a bavil se se sovětským vojákem Rudněvem.
TankocachingJak na to Na celkem 21 míst spjatých s tragickými událostmi srpna 1968 rozmístili autoři hry Tankocaching unikátní schránky, keše (od anglického slova geocache) s příběhy ze srpnové invaze. V každé ukryté schránce najdou hráči jeden popis jedné události, který se ve dnech invaze převážně sovětských vojsk, v dané lokalitě odehrál. Hra, která je unikátní verzí oblíbeného Geocachingu, začíná 14.8.2018. Seznam míst, kde jsou kešky umístěny, bude postupně, vždy po sedmi lokalitách, uveřejněn v tomto článku. Pro první nálezce je připraveno malé překvapení v podobě malého modelu tanku a prázdná USB paměť. V některých keškách však z důvodu nedostatku místa ani jeden z výše uvedených dárků nenajdete. Pokud nám však jako první nálezce keše napíšete na adresu tanky@technet.cz a doložíte odlovení, cenu vám rádi předáme. Výhru (tank a USB flešku) získává ten, kdo nám jako první napíše, rozhoduje čas přijetí e-mailu. Je možné, že někdo keš odloví, ale o výhru mít zájem nebude. Teoreticky tak mají šanci i další nálezci v pořadí. Speciální odměna za selfie! Když nám navíc jako první pošlete z místa objevu selfíčko (na adresu tanky@technet.cz) s nalezenou keškou, máme pro vás v redakci další drobné překvapení. Tankocaching pro vás pořádá redakce Technet.cz ve spolupráci se společností Fujitsu Technology Solutions. Autorem odborných textů je historik PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. z Vojenského historického ústavu Praha.  |
Rok předtím navštívil se školou Sovětský svaz a docela dobře mluvil rusky. Dokonce si s vrstevníky v SSSR dopisoval. S opilým Rudněvem prý nejprve diskutovali o kvalitě piva, ale pak se podle svědků diskuse vyhrotila. Beránek Rudněva označil za okupanta. Rudněv náhle vytasil pistoli a vyhrkl: „Tak mě tedy zastřel!“ Zmatený učeň zvedl ruce a pomalu couval. Rudněv náhle pistoli přiložil k Beránkově hrudi a jednou vystřelil.
Mladík upadl na zem. Kolem náhodou projížděl ve svém osobním automobilu MUDr. Bohuslav Coufal, který dal zraněnému první pomoc a odvezl ho do nejbližší nemocnice na Karlově náměstí. Stav postřeleného učně byl beznadějný. Smrtelnému zranění podlehl večer ve 22:10 aniž nabyl vědomí. Nebyla naděje udržet jej při životě, přestože se o to chirurgové pokusili okamžitou operací.
Vrah Rudněv po výstřelu rozrazil kolemstojící a rozběhl se Jeruzalémskou ulicí, následován ostatními sovětskými vojáky. Někteří z nich začali ze samopalů střílet kolem sebe a jen zázrakem nikoho dalšího na ulici nezasáhli. Drama pokračovalo.
Ozbrojení vojáci vpadli na Gorkého náměstí do internátu, kde opět stříleli. Na chodbě zatkli čtyři mladé chlapce, které s sebou pod hlavněmi samopalů odvlekli na komandaturu v Haštalské ulici. Jednoho z učňů, Rudolfa Onderku, přitom dokonce nesmyslně označili za pachatele střelby na Miroslava Beránka. Onderka přitom na místě činu vůbec nebyl.
Do Opletalovy ulice vyrazila výjezdová skupina Veřejné bezpečnosti. Kriminalisté na místě zajistili nábojnici ráže 9 milimetrů a další později našli na dvoře internátu. Policejní znalec určil, že smrtící projektil byl vypálen z automatické pistole Stečkin, používané pouze příslušníky Sovětské armády.
Druhý projektil z internátu pocházel ze sovětské pistole Makarov. Zástupce náčelníka Městské správy VB Praha podplukovník Menoušek se obrátil na sovětského generála Klujeva s požadavkem na vyslechnutí sovětských svědků a především propuštění neoprávněně zadržovaných československých občanů. Klujev to rázně odmítl s tím, že prý nyní platí sovětské zákony a on že Veřejnou bezpečnost poslouchat nebude. Navíc začal tvrdit, že byl prý postřelen i sovětský voják, což je podstatně důležitější než zastřelení učně.
Vražedná zbraňSovětská automatická pistole Stečkin APS se zásobníkem na dvacet nábojů ráže devět milimetrů umožňovala střelbu jednotlivě i v dávkách. Dlouhé pouzdro bylo možno připojit k pažbě pistole a vytvořit tak nástavnou pažbu pro opření o rameno. Pistolí byli vybavováni vyšší velitelé a velitelé tanků a obrněných vozidel. Pistolí stejného typu zastřelil 22. září sovětský zběh Alexejčuk poblíž Košic majitele chaty Jána Bajtoše. |
Když se však kriminalisté ptali na jméno postřeleného vojáka, sovětský generál postupně uvedl několik odlišných jmen a odmítl sdělit, kde se domněle postřelený nachází. Podplukovník Menoušek i operační důstojník Městské správy VB major Klaus později do hlášení uvedli, že sovětský velitel s nimi jednal arogantně, nedůstojným a neuvěřitelně ponižujícím způsobem. Podobně sovětský generál reagoval na návštěvu dozorového prokurátora. Zopakoval, že v Československu nyní platí sovětské zákony, věc si vyšetří sám a de facto státního zástupce vyhodil. Vyšetřovatel SNB přesto zahájil úkony trestního řízení pro ublížení na zdraví a nařídil pitvu zastřeleného Miroslava Beránka. Případ pak řešila sovětská justice. Podle kusých informací měl Rudněva v říjnu 1968 nakonec sovětský vojenský soud odsoudit ke třem letům odnětí svobody.
V Kolíně vyvolala smrt mladého Miroslava Beránka rozhořčení a vlnu solidarity s rodinou. Na pohřeb 16. září přišly davy občanů. Věnce poslali dokonce i prezident Svoboda, vláda a vedení KSČ. Zveřejňování informací o zločinech okupačních vojsk bylo zakázáno jako protisovětská propaganda.
V roce 1969 uspořádal místní šermířský oddíl, jehož byl zastřelený členem, Memoriál Miroslava Beránka. Další ročníky však již za tehdejší vnitropolitické situace povoleny nebyly. Během husákovské normalizace na Beránkově hrobě místní obyvatelé potají zapalovali svíčky a kladli květiny.
Nikdy nepotrestané zločinyVražda Miroslava Beránka se odehrála ještě dlouho před přijetím „Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu Sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky“ 16. října 1968. Zločiny spáchané do té doby příslušníky okupačních vojsk zpravidla nebyly potrestány. Velitelé okupačních vojsk své podřízené většinou chránili. Přes skandální průběh vyšetřování v Beránkové případu přece jen k potrestání došlo. Od 21. srpna 1968 do 25. června 1991 zahynulo v souvislosti s vojenskou intervencí a následnou okupací Československa 425 lidí. Drtivá většina z nich, 338, se stala oběťmi autonehod. Z celkem 64 vražd, které spáchali sovětští vojáci nebo příslušníci dalších armád států Varšavské smlouvy se 50 z nich událo v krátkém období od srpna do prosince 1968. |
