Sedmadvacetiletý Jakub. Hokejový reprezentant, jenž si zahrál na dvou šampionátech, se letos po premiérové sezoně v NHL laskal se Stanley Cupem – nejcennější grál, který lze mezi mantinely získat.
O čtyři roky mladší Markéta. Jedna z nejtalentovanějších českých házenkářek, která na posledním mistrovství světa pomohla reprezentaci k nejlepšímu výsledku v historii samostatné země (čtvrtfinále).
Seznamte se – Jeřábkovi. Jeden z nejpozoruhodnějších sourozeneckých párů v současném českém sportu, který má sport v DNA. „Nic jiného jsme dělat nemohli,“ usměje se Jeřábková.
Otec Jaroslav kopal první ligu a maminka Romana závodně běhala.
Uvažovali jste, čím byste byli, kdybyste nevyrůstali ve sportovní rodině?
Jakub Jeřábek: Vůbec! Nic mě nenapadá. Kdyby to nebyl hokej, byl by to jiný sport. Ale všichni si ze mě dělají srandu, že docela rád vařím. Možná bych byl kuchař nebo měl restauraci.
Markéta Jeřábková: Po kariéře sepíše určitě knížku nebo nějaké recepty! (usměje se) Ale jinak i já jsem celý život měla jen házenou. Kamarádi po škole měli jiné zájmy, ale já šla na trénink a moc si nedovedu představit, co bych dělala.
Markéta Jeřábková v reprezentačním dresu
Jak se povedlo rodičům vychovat dva reprezentanty?
MJ: To by byla otázka spíš na ně. Ale myslím, že nad námi drželi nějaký bič. Troufnu si říct, že nebyli milí, spíš přísnější. Ale k něčemu to bylo.
JJ: A nesmíme zapomínat ani na prarodiče nebo strejdy. Rodiče ale mají největší podíl. Jejich pohledy na sport byly hodně odlišné a kolikrát si v autě po cestě domů říkali, že snad každý byl na jiném zápase.
MJ: To byly hádky! Kvůli nim jsme se doma nebyli schopni bavit mezi sebou třeba dva dny. V den zápasu a po něm nebylo možné konverzovat jinak než o sportu. Mamka nás většinou před taťkou, který byl přísnější, bránila. A my s bráchou jsme se jeden druhého spíš zastávali.
Jakub JeřábekNarodil se 12. května 1991. V extralize hrál za Plzeň, s níž v roce 2013 slavil titul. Předloni odešel do KHL, uplynulý rok strávil v NHL, kde vyhlíží nový kontrakt. |
Dovedli rodiče jako bývalí sportovci přimhouřit oči, když jste museli plnit školní povinnosti?
JJ: Doma to bylo nastavené tak, že táta byl na sport. Chtěl, abychom něco dokázali. A mamina nás na střední hlídala, abychom byli pořádní, neflákali to a měli nějaké vzdělání.
MJ: Taky říkala: Udělejte maturitu a pak se zblázněte! (směje se)
JJ: Vybral jsem si sportovní gympl v Plzni, od třetího ročníku to bylo docela těžké, ráno jsem trénoval s áčkem. Předtím, nebo potom jsem chodil do školy. Bylo to náročné, ale byli na mě hodní a dalo se to zvládnout. A ségra potom taky nastoupila na sportovní gympl.
Takže jste jí ve škole vyšlapal cestičku?
JJ: Trošku asi jo. Jen nevím, jestli s tím budeš souhlasit.
MJ: To určitě! Musela jsem si to šlapat sama, třeťák a čtvrťák jsem už studovala dálkově, protože jsem hrála v Mostě. Chodila jsem tam jen v pondělí.
Jakuba jako staršího sourozence ale jinak obdivujete, ne?
MJ: Na bráchovi si cením klid, možná bych to nazvala životní nadhled. Určitě byl pro mě vzorem. Vždycky jsem mu chtěla jako mladší šlapat na paty a dohánět ho. Byl pro mě takovým idolem, ale ve spoustě věcí jsme si hodně podobní.
Obránce Washingtonu Jakub Jeřábek se pokouší zastavit Liase Anderssona z New York Rangers, který si najíždí před brankáře Philippa Grubauera.
Co vy byste si vzal od Markéty?
JJ: Ségra se dokáže pro rodinu rozdat. A na hřišti se mi líbí, jak je nekompromisní. Nevím, jestli mi to chybí, kolikrát v hokeji na to nemáte příležitost, protože se to odvíjí od času na ledě. Ale když je ségra na hřišti skoro celý zápas a daří se jí, je fakt nekompromisní.
MJ: Možná že má brácha v určitých chvílích menší sebevědomí než já. Když k něčemu přičuchnu, jdu si za tím a neohlížím se doprava doleva. Brácha zase víc dokáže udržet nervy, dokáže se se situací poprat.
Markéta Jeřábková8. února oslavila 22. narozeniny. Poslední čtyři roky střílela blonďatá spojka góly za interligový Most. V létě přestoupila do maďarského Érdu. |
Kdybyste se měli poměřit v nějakém „neutrálním“ sportu, kdo by zvítězil?
MJ: Já bych ho porazila ve všem! (usměje se) Ale ne, Kuba je starší a chlap, asi bych nevyhrála v žádném zápase. Hodně dobře mu jde tenis, který se mi líbí. Možná mě o trochu víc baví běhání.
To jsou geny po mamince.
MJ: Mamku obdivuju, že běhala jako blázen kolečka. Běhání bez balonu mi nic neříká.
Trénovali jste někdy jako rodina společně?
JJ: Po dlouhé době jsme letos byli s našimi na dovolené, ségra vzala přítele a já přítelkyni. I když jsem měl dva týdny po sezoně a chtěl jsem mít volno, byl jsem se se ségrou dvakrát třikrát proběhnout a zaposilovat si.
MJ: Když jsme byli menší, tak táta dřel bráchu z kůže. Když byl starší a hrával už v Plzni za áčko, zkoušel to na mě. Ale bylo to spíš takové, že jsme si šli o Vánocích zaběhat nebo zacvičit. Zase tak náročný na mě nebyl.
Mlč a makej, říkal si. Teď Jeřábek v NHL vyhlíží nový klub |
Uplynulá sezona byla pro vás průlomová. Náhoda?
JJ: Kdybych předtím neměl povedenou sezonu v Rusku, do Ameriky bych nešel. Ale jo, nějakým způsobem to průlomové bylo a bude se nám dařit dál.
MJ: Předchozí mohla být taky zlomová. Brácha odešel do KHL, my jsme měli evropský šampionát ve Švédsku. Vždy se něco najde. Je dobré, že každá sezona byla lepší než ta předchozí.
Takže kam až to váš sourozenec může dotáhnout?
JJ: Ségru trápilo koleno, ale když bude zdravá, může být jednou z nejlepších hráček v jakémkoli týmu. Navíc nabere zkušenosti.
MJ: Tam, kde je brácha teď, se může minimálně nějaký pátek udržet. Je jen otázka, aby dostal příležitost, jako ji dostávají třeba čeští kluci v KHL. Co já vidím, horší určitě není. Možná je i lepší. Ale tak to vidí oči jeho sestry. (směje se).
