Když někdo zaleze až před vlastní pokutové území, bývá s ním otravná, únavná lopota, která si žádá trpělivost. O tom se v sobotu mohli opět přesvědčit pardubičtí fotbalisté, kteří se na trávníku Pod Vinicí postavili Vítkovicím.
Chyběly snad už jen obléhací stroje. Pardubičtí se snažili proniknout do velkého vápna hostí všemi možnými způsoby - a i když se jim to v několika případech povedlo, soupeř z ryze defenzivní taktiky neslevoval ani za nepříznivého stavu. Nepředstíral, že by přijel hrát fotbal. Nic na tom nemění ani první minuty obou poločasů, které domácí trochu prospali a balon několikrát nepříjemně proletěl kolem jejich brány.
„Soupeř hrál organizovaně z hlubšího bloku a pro nás nebylo úplně jednoduché se do něj dostat. Zaplaťpánbůh, že tam přišel opravdu dobrý balon od Adama Fouska a že se Michal Petráň střelecky probudil, protože v přípravě nedal ani jeden gól. To nám hodně pomohlo,“ komentoval trenér Pardubic Jiří Krejčí pro další vývoj klíčový moment z 11. minuty.
Obranná mašinerie Vítkovic po něm pracovala opět naplno, přestože podle jejich trenéra Jiřího Balcárka postrádala patřičnou kvalitu.
Zpravodajstvíz 1. kola FNL |
„Před sezonou jsme chtěli získat čtyři pět hráčů z prvoligových týmů, které jsme měli téměř dohodnuté, ale zatím se je přivést nepodařilo. Oddaluje se to, bez nich nebudeme mít šanci získávat body. Jsme si toho vědomi jak já, tak vedení klubu. Věříme, že pak budeme konkurenceschopní a budeme hrát vyrovnané zápasy,“ řekl Balcárek.
Tlak Pardubic byl i tak dlouhou dobu platonický.
„Chtěl jsem, abychom hru roztrhali náběhy za obranu. I když balon třeba nedostanete, donutíte soupeře, aby natahoval hřiště, a vzniká tam prostor na průnikové přihrávky. Ale chápu, že když se hraje do bloku, kluci nechtějí balon jen tak zkazit, aby se neotevřelo nějaké okénko na brejk. Asi se všichni dívali na mistrovství světa... Ztráty se rovnají běhání ‚bazénů‘ nazpátek,“ uvedl trenér Krejčí.
Nezabíraly ani řídké střelecké pokusy z dálky, Šejvlův letěl vysoko nad a Kovářova rána po odraženém balonu neměla razanci ani žádoucí směr.
„Když jste v 9 lidech na 25 metrech, ani prostoru na střelu tolik není. Ale samozřejmě, že to je recept, i hra po stranách. My trenéři to dobře víme; na hřišti už však naše pokyny musejí provést hráči,“ uvedl k tomu trenér Krejčí.
Na druhý gól se čekalo až do 57. minuty. Obránce Čelůstka si na pravé straně postavil balon k přímému kopu a jeho centr zapadl bez teče k zadní tyči. „V prvním poločase se mu standardky přitom vůbec nedařily. Pro brankáře vážně není jednoduché, když tam před ním přeběhnou hráči. Ztratí se mu balon,“ řekl kouč Krejčí.
Čelůstka nedlouho poté ještě posadil míč znovu na hlavu Petráně a bylo hotovo. Zbytečná obdržená branka po chybě obrany i gólmana Knoblocha už pro domácí nepředstavovala vážnější komplikaci.
Petráň zahnal dvěma góly pech z přípravyZa celou přípravu, šest přátelských zápasů, se pardubický útočník Michal Petráň do černého netrefil ani jednou. Ale jeho pověst kanonýra dlouho netrpěla. Když konečně o něco šlo, rozvlnil síť hned dvakrát! Pokaždé hlavou, pokaždé po milimetrovém centru. Na první gól v sobotním duelu s Vítkovicemi, jejž Pardubice vyhrály 3:1, mu přihrál záložník Fousek, na druhý bek Čelůstka. „Ukazoval jsem jim, že tam jsem ve vápně jeden na jednoho, krásně mě viděli a já už si jenom naskočil na míč a uklidil ho do brány. Musím jim poděkovat,“ uvedl blonďatý forvard. Mimochodem - v proměňování gólovek byl tentokrát stoprocentní, v j iné šanci ho diváci Pod Vinicí neviděli. „Doufám, že tahle produktivita vydrží co nejdéle, bude to jen dobře pro mě i pro tým. Od útočníka se góly čekají,“ glosoval Petráň. Kromě vlastní úspěšné koncovky jej pochopitelně těšil i výsledek, výjimečný v tom, že úvodní kola se v uplynulých letech Pardubicím moc nedařila. „Většinou jsme je hráli venku a prohrávali - teď jsme snad po pěti letech začali doma. Že jsme to s Vítkovicemi zvládli, nám ohromně psychicky pomůže. Sice nám nevyšly začátky poločasů, ale pak jsme se rozehráli a soupeře prakticky k ničemu nepustili. Snad vyhrajeme i v pátek v Jihlavě (od 18 hodin) a budeme takhle pokračovat,“ přál si Petráň. |
