„Od chvíle, co se mi narodily děti, se slz nebojím. Ale děkuju všem fanouškům, jak tleskali. Svíralo se mi hrdlo a měl jsem aspoň příležitost si na chvíli odfouknout. A snad jsem tu řeč, kterou si Filip zasloužil, zvládnul na úrovni,“ svěřil se pak 41letý Karel Nocar.
Stejně jako Jícha plzeňský rodák, jeho letitý spoluhráč z české házenkářské reprezentace, někdejší vynikající levé křídlo.
Přiznejte, viděl jste Filipa někdy takhle dojatého?
Musím říci, že nikdy v životě. Jsem moc rád, že jsem toho mohl být součástí a do určité míry pomohl celé organizaci. V uvozovkách, všichni jsme si dali za cíl to Filipovi udělat těžké. A myslím, že se nám to povedlo. Byl jsem mu nablízku a jeho dojetí jsem měl z první dobré.
V čem byl Jícha jako házenkář výjimečný?
Ve svém nastavení. Myslím, že v určitém věku se rozhodl, že bude nejlepší na světě, a dokázal si za tím jít. K tomu měl velký talent, ale ten sám o sobě nestačí. Je spousta hráčů, kteří mají stejný, ale Filip měl tu obrovskou vůli dotáhnout to až na střechu světa. Nikdy neuhnul z cesty.
Kdy mu na ní bylo nejhůř?
Pozor, nebyla vždy jednoduchá. Jsou tam zranění, zklamání z porážek. Než Ligu mistrů vyhrál, dvakrát zažil s Kielem finálovou hořkost proti španělskému Ciudad Real. Hrozně ho to bolelo. Přitom vždycky měli po prvním zápase soupeře na lopatě, ale odvetu nezvládli. Ale i to je projev velkých šampionů - z porážek vytěžit maximum.
Bude stejně úspěšný jako kouč?
To nedokážu odhadnout. Ale bude opakovat stejný vzorec, dá do toho úplně všechno. Přišla mu do cesty neuvěřitelná příležitost. Z hráče se stát koučem v takovém mančaftu, jakým je Kiel. Jestli se to někomu v minulosti povedlo, pak jedině Talantu Dujšebajevovi, nejlepšímu házenkáři světa 1994 a 1996 a současnému trenéru polských Kielců. V Ciudadu Real prožil fantastickou kariéru a se stejným týmem pak byl úspěšný i jako kouč. Filipovi přeju jen to nejlepší, má před sebou pole možností a budoucnost ukáže, co na něj jako trenér poskládá.
Co jste říkal návštěvě na jeho rozlučce? Na zimní stadion v Plzni přišlo přes pět tisíc lidí.
Kluci z Německa říkali, že tam by na Filipa možná přišlo i 20 tisíc lidí. Ale na české poměry a s tím, jakou tady má házená pozici, se povedlo něco výjimečného a fantastického. Jsem hrdý, že v Čechách jsme něco takového dokázali zrealizovat.
