A Barbora Strýcová se vrátila do školních let. „Tam jsem si na ruku psala taháky a úkoly, které musím udělat,“ baví se. Na Roland Garros zjišťuje vychytávky: „Propiskou se to rozmaže, to je blbý. Tak jsem vykoumala, že fixou to vydrží déle. Ale zase jste si toho všimli!“
I tahle Kotyzova specialita jí posunula k životnímu výsledku na Roland Garros, ve 4. kole tu ještě nebyla. Jaká to podoba s loňskem, kdy kameramani zachytili úhledně popsané papíry v rukou Karolíny Plíškové. Tehdy ji vedl stejný kouč a po dlouho až nepřátelském vztahu Plíškové k antuce najednou dokráčela do semifinále. „David píše hezky. Abych to přečetla, musí se snažit,“ líčila tehdy rozverně.
Jiný rok, jiná hráčka. A zase to funguje. „Potřebovala jsem si připomenout nějaké věty, tak jsem si rozložila á čtyřku,“ smála se Strýcová; kromě „taháku“ na hřbetu ruky předvedla i tuhle klasičtější čtenářskou disciplínu.
Páteční derby Strýcová vs. Siniaková |
Může to celé vypadat jako drobný detail, ale ty nejlepší mozaiky se přece skládají i z titěrností.
„Na hlavě pracuju. Věci mám napsané na papíře, tak jsem si řekla: Proč to mít v báglu, když to můžu mít na ruce,“ popisuje Strýcová. „Je to impulz. Asi nevyhrává zápasy, ale je to změna. Tak si to zkouším připomínat častěji.“
Už v mači proti krajance Siniakové šlo o dost. A v nedělním osmifinále s Kazaškou Putincevovou důležitost ještě poroste.
„Nervy pracují. Jde o to, aby měla v hlavě nějakou strukturu, když se potřebuje uklidnit. Emoce má výrazné,“ vysvětluje Kotyza. „Mohlo jí to pomoci. S Katkou obě vědí, co od sebe můžou čekat. Obě vědí, že tam je šance. Což je může znervóznět ještě víc než fakt, že hrají třetí kolo grandslamu.“
Roland Garros 2018Příloha iDNES.cz |
Byť se u dam o věku psát nesluší, u Strýcové udělejme výjimku. Je jí 32 let, hlavní soutěž v Paříži absolvuje podvanácté. A hle: životní jízda. „Bára je mazák už jen tím, jak dlouho hraje. Dařilo se jí v Austrálii a ve Wimbledonu, tady pro ni statistika nebyla moc příznivá. Jsem za ni rád,“ řekl Kotyza.
Místo brzkých odjezdů už si Strýcová vytipovává oblíbené restaurace a kavárny. Bydlí kousek od areálu, ve vyzkoušeném hotelu v příjemných kulisách 16. pařížského obvodu; na kurty může pěšky. „Ale ještě se mi to nepovedlo. To David chodí každý den. Asi trochu potřebuje vychodit nervozitu,“ mrkne.
Kdyby náhodou popadla ji samotnou, stačí se podívat na ruku.
