Když před necelými dvěma a půl roky přebíral áčko Realu po odvolaném Rafaelu Benítezovi, mnohým to připadalo jako příliš velký skok z rezervní Castilly. Vždyť šlo o Zidanův první velký trenérský džob.
Ukázalo se, že vedení učinilo až nečekaně geniální rozhodnutí.
Zidane byl legendou už jako hráč a nesmrtelnost získal i jako kouč. S Realem vyhrál za krátkou dobu devět trofejí, což je druhý nejlepší počin v historii madridského velkoklubu. Úspěšnější byl jen Miguel Muňoz, jenž během čtrnácti let (1960-74) získal čtrnáct rozličných pohárů.
S tím posledním slavil Zidane před pouhými pěti dny, s Realem vyhrál Ligu mistrů potřetí za sebou. Jaké byly jeho vítězné večery v této soutěži?
Nejslavnější. Velkolepý, fantastický, přenádherný. Ten gól snad zná každý fotbalový fanoušek. Real hrál v květnu 2002 vyrovnanou partii s překvapivým finalistou Leverkusenem. Vedl díky Raúlovi, nedlouho na to vyrovnáním podtrhl svižný úvod zápasu Lúcio.
Těsně před poločasem ale Zidane ukázal svou genialitu.
Na hranici vápna k němu z výšky padal centr Roberta Carlose, francouzský záložník s pětkou na zádech napřáhl a svou slabší levačkou poslal balon do bližšího horního rohu. Nechytatelná střela patří mezi nejhezčí góly v historii Ligy mistrů, Realu tehdy zajistila vítězství 2:1 a Zidane poprvé zvedal nad hlavu slavný pohár.
Nejvyrovnanější. A také Zidanovo první finále Ligy mistrů v roli trenéra. Real vedl teprve pár měsíců, přesto s ním došel tak daleko. Podruhé za tři roky tam na hráče v typických bílých dresech čekal městský rival Atlético.
A Real ho na konci května 2016 podruhé porazil. Neměl to ale snadné – sice byl lepší v prvním poločase a vedl díky gólu kapitána Sergia Ramose, po změně stran se ale Atlético zlepšilo. Po penaltové ráně Antoine Griezmanna se třáslo břevno, Real se bránil, těsný náskok ale kvůli Yannicku Carrascovi neudržel a o vítězi nakonec rozhodovaly za stavu 1:1 až penalty. Tu nejdůležitější proměnil v předposlední sérii Cristiano Ronaldo.
A Zidane se stal sedmým mužem, který Ligu mistrů ovládl jako hráč i jako trenér. „O tomhle okamžiku jsem snil,“ řekl přesně 145 dní poté, co Real převzal jako hlavní kouč.
Nejgólovější. Až nečekaně snadno Real Madrid jako první tým v novodobé historii obhájil triumf v Lize mistrů. Pár dnů předtím ho Zidane dovedl ke španělskému titulu, pak – na začátku června 2017 – ve finále proti Juventusu zkompletoval double.
Po vyrovnaném prvním poločase, v němž na Ronaldovu trefu zareagoval božskou střelou přes hlavu Mario Mandžukič, patřilo druhé dějství jen Realu.
Soupeře téměř k ničemu nepustil, sám po hodině hry dvakrát udeřil. K celkově dvanáctému vítězství v nejlepší fotbalové klubové soutěži světa nasměrovali Real Casemiro s Ronaldem, v závěru upravil na konečných 4:1 střídající Marco Asensio.
Nejšťastnější. Třetí evropský triumf za sebou, čtvrtý z posledních pěti sezon. Real proti Liverpoolu znovu přepisoval historii.
Za to, že vyhrál 3:1, vděčil i obřím chybám soupeřova brankáře Lorise Kariuse. Ten španělskému klubu doslova daroval první a třetí branku – napřed trefil výhozem do nohy Karima Benzemu, pak mezi rukama propustil dalekonosnou střelu střídajícího Garetha Balea.
Velšský náhradník byl finálovým hrdinou, dvacet minut před třetím gólem famózními nůžkami vrátil Realu vedení. Okamžitě se nabídlo srovnání se slavnou Zidanovou trefou.
„Cristianův gól, Baleův a můj, to jsou tři góly, které se navždy zapíšou do historie,“ neopomenul Zidane ani Ronaldův akrobatický zásah ze čtvrtfinále proti Juventusu. Tři triumfy v Lize mistrů mají kromě něj na kontě jen další dva trenéři Bob Paisley a Carlo Ancelotti, ani jeden z nich k nim nedošel v řadě jako Zidane.
Bezprostředně po finále označil svůj tým za mimořádný, pár dní na to se rozhodl, že mužstvo potřebuje změnu.
