Nebývá zvykem, aby se tak malé zemi jako Česko dostávalo v Turecku takové pozornosti jako nyní. Na zadržení a následné propuštění Sáliha Muslima, bývalého spolupředsedy syrskokurdské strany PYD, kterou Turecko považuje za teroristickou, okamžitě zareagovala turecká vládní místa a odrazily se i ve všech tureckých médiích.
Samozřejmě v příslušném stylistickém odstínění podle vztahu daného média k turecké vládě. Od expresivního označování zadrženého jako pohlavára teroristické organizace u těch provládních až po neutrální označení „lídr strany PYD“ u těch ještě opozičních.
Všude jsou citována vyjádření tureckého velvyslance v Praze o dopadu na česko-turecké vztahy, prohlášení turecké vlády a ministerstva zahraničí.
Propuštění Sáliha Muslima je prý v naprostém rozporu s mezinárodním právem, odporuje evropské úmluvě o vydávání zločinců. Česko tím mělo ukázat, že boj proti terorismu nemyslí vážně, neboť nechává teroristy „volně pobíhat“. Musí snad zaplatit smrtí svých občanů, aby uvalilo vazbu na „zuřivého“ teroristu, který má na svědomí stovky životů?
Podobná rétorika provází i stanoviska jiných zemí EU, která se Turecku nelíbí. Například to, že země EU udělují azyl tzv. pučistům proti režimu prezidenta Erdoğana či nezasahování proti kurdským demonstracím. Vleklou politickou roztržku vyvolalo rozhodnutí Nizozemska nepovolit tureckým ministrům vést na svém území mezi tamějšími Turky volební agitaci ve prospěch Erdoğana.
Na narušení vztahů nemá nikdo zájem
Zvláštní kapitolu tvoří stanovisko zákonodárců evropských zemí k arménské genocidě, kterou Turecko odmítá takto uznávat. K evropským parlamentům, které uznaly vyvražďování Arménů během první světové války v Turecku jako genocidu, se nedávno přidal i parlament český, podobný postoj zaujal dokonce i prezident Zeman.
Stejně jako v jiných zemích se u nás v tomto případě podařilo roztržku vyřešit poukazem na odlišnost vlády a parlamentu. V našem případě bylo také poukázáno na velmi dobré vzájemné vztahy. Ty skutečně od jejich navázání téměř před sto lety nebyly vážně narušeny.
Sálih Muslim: Turecká vláda se mě snaží umlčet |
Podobně jako u jiných zemí EU, proti jejichž jednání vznášelo Turecko výše uvedené námitky, ani v případě Česka nejspíš k narušení vzájemných vztahů zejména na ekonomické úrovni nedojde. Obě země na tom nemají zájem.
Vzájemné ekonomické aktivity i objem vzájemného obchodu jsou poměrně významné. Česko bylo v minulosti dodavatelem úspěšných energetických celků, v současné době staví v Istanbulu depo jedné z linek tamějšího metra, zúčastní se i výstavby metra v Ankaře.
U nás působí řada menších tureckých firem, turecká diaspora v Česku byť nepočetná je velmi aktivní, na našem trhu se úspěšně uplatňuje turecké spotřební zboží. Pro Turecko máme význam i jako členská země EU a součást schengenského prostoru.
