Jihokorejský prezident Mun Če-in by mohl už někdy v průběhu letošního roku podniknout historický výlet do Pchjongjangu, aby si potřásl rukou s Kim Čong-unem, diktátorem země, která ještě před pár týdny hrozila Soulu jaderným útokem.
Z úst severokorejských představitelů znějí na adresu Jihu nebývalá slova chvály. Zdá se, že diplomacie, nastartovaná mezi oběma korejskými státy v souvislosti se zimní olympiádou, dokáže pravé divy.
Jsme však opravdu svědky zásadního obratu v jedné z nejnebezpečnějších končin světa? Vedle pochopitelné euforie mnoha lidí se v posledních dnech začíná prosazovat realističtější pohled. A to i u samotného Mun Če-ina, jinak velkého stoupence smíření s komunistickým Severem.
V prvé řadě mnozí – včetně Washingtonu – varují, že proces oteplování nabral až nepřirozeně rychlé tempo. Řada analytiků také poukazuje na to, že je příliš jednostranný, že Pchjongjang za vstřícnost (a peníze) z Jihu nenabízí nic konkrétního na oplátku. Spojenci, tedy zejména Spojené státy a Jižní Korea, chtějí v prvé řadě slyšet, že Sever je ochoten jednat o svém jaderném programu, což je naprosto stěžejní problém. Nic takového však z Pchjongjangu nezaznělo ani náznakem.
„Na summit nespěchám“
Na brzdy proto začal nenápadně šlapat i jihokorejský prezident, když naznačil, že na summit s Kim Čong-unem nebude spěchat. „Existují velká očekávání a naše srdce se zdají být netrpělivá. Doufáme však, že naše úsilí o zapojení Severní Koreje do olympijských her povede také k jejímu dialogu se Spojenými státy a k případné denuklerizaci,“ uvedl pro agenturu AP. Jeho mluvčí později dodal, že před schůzkou je potřeba „vytvořit ty správné podmínky“. Že by se měly týkat jaderného odzbrojení Severní Koreje, je nasnadě.
Američané dávali diplomaticky najevo jisté rozčarování nad „naivním“ a „nepříliš moudrým“ sbližováním Soulu se všehoschopným diktátorem. Alespoň navenek však do procesu nezasahovali.
Soulad mezi USA a Jižní Koreou byl však hodně brzy obnoven. Nyní Jihokorejci naznačují, že bez oficiální účasti Američanů na jednání vlak dál pojede jen stěží.
„Existuje potřeba rozhovorů mezi Spojenými státy a Severní Koreou,“ řekl jasně Mun Če-in. To je tedy nyní zřejmě největší překážka.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa dala v tomto smyslu najevo potenciálně významnou vstřícnost. Ústy viceprezidenta Mikea Pence vyslovila souhlas s rozhovory se Severní Koreou bez předchozích podmínek.
Nástin rodící se diplomatické cesty je tedy následující: USA a jejich spojenci budou nadále pokračovat v rozsáhlém tlaku na severokorejský režim, dokud neudělá jasný krok k opuštění svého jaderného programu. Nicméně Američané jsou nyní ochotni při udržování maximálního tlaku s KLDR současně i jednat. Je tu však jedna nesmírně důležitá neznámá: Jak se zachová nevypočitatelný Kim Čong-un?
Možná mu už došlo, že jeho záměr vrazit klín mezi dlouholeté spojence Washington a Soul nevyšel a hodí veškeré sbližování (jež by pro něj bylo ekonomicky nesmírně výhodné) přes palubu. Nedělní reakce Pchjongjangu na zostření amerických sankcí by tomu nasvědčovala. „Blokádu ze strany USA budou Severokorejci považovat za válečný akt,“ uvedla státní agentura KCNA.
Na druhé straně však Severokorejci hladoví, sankce devastují jejich chatrnou ekonomiku. To by hovořilo spíše pro jednání.
První významný test dalšího vývoje nastane už za pár týdnů. Američané a Jihokorejci kvůli olympiádě odložili každoroční manévry, na něž Pchjongjang dosud vždy reagoval s extrémním nepřátelstvím, neboť je považuje za přípravu invaze do Severní Koreje. Nebudou-li zrušeny, proběhnout by měly právě v polovině března.
