Vítková po štafetě biatlonistek: Byla to loterie, závod hodně o štěstí

Pchjongčchang (Od našeho zpravodaje) - Převzala štafetu na patnáctém místě, jen dvakrát dobíjela, zaznamenala pátý nejlepší čas úseku, ale bylo už pozdě. Na víc než na konečnou dvanáctou příčku českých biatlonistek ani povedený výkon Veroniky Vítkové nestačil.

Jak se vám vybíhalo z patnácté pozice?
Nebylo to úplně jednoduché, na druhou stranu jsem si říkala, že dneska se to vepředu hodně měnilo, byla tam poryvy, chybovalo se. Kdyby ty chyby jiných přišly i na čtvrtém úseku, dalo se s tím ještě něco udělat. Ale ty chyby nepřišly.

Štafeta biatlonistek

Zpravodajství ze závodu

Šlo o nejhorší podmínky za celou olympiádu?
To nejde říct, byly srovnatelné s tím, co jsme zažili na jejím začátku. Taková loterie.

Jste mnohem zkušenější než další členky týmu, co se obtížných podmínek týče. Dalo se Jessice Jislové a Markétě Davidové před startem něco poradit?
Ani moc ne. Bylo to i hodně o štěstí, bohužel to v tom dnešním větru nezvládly. Ale chybovaly i ostatní, nedá se jim nic vyčítat.

Byla ta zároveň i štafeta ve stylu „všechno je možné“, když zlato mají Bělorusky?
Určitě se mohlo stát cokoliv. Švédky s Francouzkami tu potvrdily roli medailových kandidátů, ale Německo je bez medaile, s čímž se rozhodně nepočítalo. Dneska to vážně byla loterie.

Vaše slepená pažba byla zcela v pořádku?
Úplně stejná jako předtím, jen má takové lehké jizvy.

Po smíšené štafetě vás pořádně vzalo, co se s ní stalo.
To jsem byla v šoku. Že v cíli rozmlátím pažbu, bych nikdy nevěřila.

Když se celkově ohlédnete za vaší olympiádou, jaká byla?
Můžu být jen spokojená. Vyjela jsem si svoji první velkou olympijskou medaili. Pak se i v dalších závodech dalo bojovat vysoko, bohužel jsem si to vždycky nějakou ranou odstřelila. Ale to je biatlon, já jsem ráda, že mám svoji medaili.

V součtu časů ze všech individuálních závodů jste na těchto hrách pátou nejúspěšnější biatlonistkou světa.
To asi není špatný.

Už jste to letos naznačila, ale myslíte si, že to dnes byl opravdu váš poslední olympijský závod kariéry? Nic vás nezviklá?
Myslím, že už čtyři roky nevydržím. Ale stát se může cokoliv.

Co by se muselo stát?
Těžko se to hodnotí. Určitě bude záležet na zdraví. Možná to rozhodování půjde od sezony k sezoně, těžko říct.

Každopádně vaše poslední sezona by to letos být neměla, že?
To asi ne.

Jak se vám bude dojíždět sezona současná?
Určitě bych se chtěla udržet v celkové první desítce Světového poháru. Ale uvidíme, jak to bude s námi a s posledními závody. Forma je, pořád můžu bojovat o hezké umístění.

Spekuluje se, že by Češi na pohárové finále do Ťumeně nemuseli odletět. Co si o tom myslíte?
K tomu se nechci vyjadřovat.

Na co se teď nejvíc těšíte domů?
Na Máru (přítele) se těším, neviděli jsme se skoro od Vánoc, když nepočítám tři hodiny v lednu v Anterselvě. Budu teď doma před dalšími závody týden. Ježíš, tak dlouhou dobu už jsem doma nebyla, ani nepamatuju.