Česká biatlonistka Veronika Vítková před vytrvalostním závodem v Ruhpoldingu

Česká biatlonistka Veronika Vítková před vytrvalostním závodem v Ruhpoldingu | foto: Český biatlon, Petr Slavík

Jak Češi vylezli z koše. O Vítkové na vlně a zahánění biatlonových chmur

  • 4
Ruhpolding (Od našeho zpravodaje) - Ruhpolding hlásí v neděli vyprodáno. V areálu hučí 25 tisíc diváků. O vítězství v hromadném závodě biatlonistek se v posledním kole rvou velikánky Kaisa Mäkäräinenová a Laura Dahlmeierová. A jen kousek za nimi se průběžně čtvrtá Veronika Vítková přibližuje ke třetí Kanaďance Crawfordové.

Šéftrenér Ondřej Rybář stojí u trati jen 500 metrů před cílem a vidí, že Crawfordová si už hrábla ke dnu sil. „Zkus ten hyblík vyskákat, drž frekvenci,“ křičí na Vítkovou.

Křičí na ni marně.

„Jela jsem v transu a neslyšela ani slovo,“ prozradí později Vítková.

Už je takřka za Kanaďankou, přesto pořád mezi nimi zeje mezera. Zkusím napálit cílovou rovinku, ale asi už to nevyjde, na chvíli zapochybuje 29letá Češka.

Kouč Zdeněk Vítek utíká ze střelnice k hrazení, na kraj cílové rovinky a povzbuzuje: „Pojď, Verčo, dáš ji!“

A ono se to povede!

14.ledna 2018 v 15:41, příspěvek archivován: 15.ledna 2018 v 10:24

Jo, pojď, to dáš, uděláš jí! Trenér Zdeněk Vítek na kraji cílové rovinky, když se Veronika Vítková rvala o 3. místo s Kanaďankou Crawfordovou. Povedlo se. https://t.co/kTO2t49UkG

Deset metrů před cílem je Vítková vedle Crawfordové, frekvenci má větší a Kanaďanku předjíždí. Vymrští ruku k nebi, končí třetí, jen čtyři vteřiny za Mäkäräinenovou a Dahlmeierovou, a zřítí se na zem jako podťatá.

„Jsem strašně šťastná. Forma stoupá,“ celá září.

Dobrá nálada se do českého týmu biatlonistů navrátila.

Atmosféra nebyla zdravá

Jiná scéna: Ondřej Moravec drží u střelnice mikrofon a snaží se o rozhovor s Michalem Krčmářem. Jeden si druhého dobírají, třikrát musí začít znovu, protože se zase rozchechtají.

Týmový fotograf Petr Slavík to vše natáčí a vypráví, jak v prosinci tým raději upustil od vtipných videí, která dříve na Facebooku servíroval fanouškům ze zákulisí reprezentace.

Nebyla na ně správná atmosféra.

„Nedokázali bychom se na ně uvolnit,“ říká Krčmář.

Ten prosincový čas byl šedivý a chmurný. „Na všechny z nás doléhala nervozita,“ vzpomíná Moravec. „Trenéři byli nervózní z výsledků týmu i z problémů a debat kolem Gábiny. Ona je takovou osobností, že bylo logické, když se i nás na ni lidé občas ptali. Ale bylo toho všeho moc. Atmosféra v týmu nebyla zdravá.“

Od neustálých diskusí, co bude dál s Gabrielou Koukalovou, se nikdo z nich nedokázal odblokovat. „Spousta lidí z týmu si pak mohla připadat, že český biatlon je najednou jen o Gábině,“ popisuje Krčmář. „Já to sice takhle necítím, ale některým může takový pocit nahlodat sebevědomí. A závody jsou často o těchto detailech.“

Neveselé období umocňovaly velmi průměrné výsledky. Maximem mužů bylo před Vánocemi 22. místo. S výjimkou pookřávající Vítkové se všichni reprezentanti oproti minulé sezoně zhoršili.

Vyčerpaný český biatlonista Michal Šlesingr v cíli stíhacího závodu v...

KDE JE FORMA? V prosinci ji hledal i Michal Šlesingr.

„Byli jsme v koši,“ stručně, leč výstižně popisuje předvánoční čas Michal Šlesingr, jehož pocity ještě přibarvily přetížené vazy v koleně.

„Citelně jsme vnímali, že náš český systém je zvenčí napadaný, že je označován za nefunkční, za překonanou cestu, že fanoušci vyhazujou trenéry,“ připomene Krčmář.

Moravec nazval prosinec začarovaným kruhem.

Bylo nutné z něj vystoupit.

„Na to, abyste si v takové situaci vyčistili hlavu, vám ale nepomůže, když si zahrajete na PlayStationu,“ prohodí s úsměvem Krčmář.

Měl vlastní recept.

Svému podvědomí se snažil ulehčit absolutní důvěrou v trenéry. „Vyhodnotil jsem si to v prosinci tak, že když je zatím v útlumu celý tým, jde o systémovou věc – a že trenéři dobře vědí, co dělají, stejně jako v minulosti. Jakmile jsem si to takhle zdůvodnil, přestal jsem se ve výsledcích psychicky utápět.“

Pomohlo narušení stereotypu

O Vánocích pohlédl Krčmář na tréninkový plán, který jim Rybář a spol. na svátky vypsali, a pocítil nad ním uspokojení: Jo, přesně tohle potřebujeme dělat.

„Totálně jsem se s tím plánem ztotožnil. Vyloženě mě bavilo trénovat, co je tam napsané,“ říká. Oceňuje, že Rybář ani v době prosincové kritiky neuhnul z předem vytyčené cesty.

Moravec sám sebe uklidňoval, že do přípravy vstoupil po infekci jater se zpožděním, proto se rozjíždí pomaleji, přesto zároveň cítil, že musí narušit stereotypy. Ze začarovaného kruhu vykročil o Vánocích tréninkem mimo tým v Hochfilzenu.

„Vystoupil jsem tak ze stále stejného prostředí,“ vysvětluje. „V Rakousku jsem trénoval to samé, co bych trénoval, kdybych zůstal s týmem, ale organizoval jsem si vše sám. Což mi pomohlo.“

Po Novém roce konečně přišla vytoužená medailová umístění a přibývaly výsledky v Top 10. „Byla to úleva,“ říká Krčmář.

ČESKÁ RADOST. Ondřej Moravec (vpravo) slaví spolu s Michalem Krčmářem druhé a páté místo z vytrvalostního závodu.

Přesně tohle potřebovali.

1. Ujištění, že jejich trénink opravdu vede správným směrem.

2. Co nejrychlejší návrat do popředí výsledkových listin.

3. Dořešení dohadů okolo olympijského startu Koukalové.

„Čekali jsme na závod, po němž si řekneme: Jo, ono to zase půjde. Dokud nepřicházel, bylo to psychicky náročné,“ tvrdí Šlesingr.

Vítková zkraje ledna v Oberhofu zátku odšpuntovala a pozdvihla Čechy poprvé v zimě na pohárové stupně vítězů.

Moravec ji další týden následoval.

„O Vánocích jsme si uvědomili, co je pro nás stěžejní a na co se musíme zaměřit. Oberhof byl pak obratem minimálně o 90 stupňů,“ komentuje Rybář.

DO POSLEDNÍCH SIL. Vyčerpané závodnice leží v cíli a vydýchávají dramatický finiš. Mez nimi i Veronika Vítková.

Vítková: Vezu se na vlně

Právě na Veronice Vítkové je nyní nejvíce patrné, co s ní první vzedmutí provádí.

„Povedl se mi jeden závod a od té doby se vezu na vlně,“ raduje se. „Hlava dělá moc. Teď vím, že jsem schopná dobře zastřílet a že mohu s těmi nejlepšími i jezdit na trati. Rázem mi připadá všechno o pořádný kus jednodušší.“

Trenér Zdeněk Vítek stojí u trati v Ruhpoldingu, na které se před chvílí tak statečně rvala, a ve tváři má výraz velmi spokojeného muže.
„Vždycky to ve Verče bylo. Jen měla loni zlej rok,“ připomíná.

14.ledna 2018 v 19:21, příspěvek archivován: 15.ledna 2018 v 10:27

Ve velmi vybrané společnosti na tiskovce v Ruhpoldingu: Laura Dahlmeier, Kaisa Mäkäräinen - a Veronika Vítková. Vezu se teď na vlně, povídala. https://t.co/PEjd7cTXQe

Silné trio českých mužů Moravec, Krčmář, Šlesingr už opět kolektivně atakuje pozice v Top 10. Naposledy na ně vystoupal v hromadném závodě osmý Šlesingr, jen desetiny vzdálen od pátého místa. „Že je pokaždé v závodě nejlepší někdo jiný z těch tří našich kluků, je jen dobře,“ soudí jejich kouč Michael Málek.

Ženy už mají doladěnou i sestavu olympijské štafety. Kvarteto Jislová, Davidová, Puskarčíková, Vítková doběhlo v sobotu šesté.

Jistě, nejde o souvislou šňůru medailových umístění jako v minulosti v podání Gabriely Koukalové. Ale podstatné je, že už zase přicházejí.

Atmosféra v týmu se prozářila. S nadsázkou řečeno, Češi vylezli z koše.

„Ta pochmurná nálada byla v prosinci nakažlivá a přenášela se z jednoho na druhého,“ uvědomuje si Šlesingr. „Tak teď bychom měli přenášet tu pozitivní.“

Pokaždé, když si biatlonisté pustí v televizi stanici Eurosport, číslo v horním rohu obrazovky jim odpočítává čas do her v Pchjongčchangu.

Odhalením medailí, které budou symbolem her v Pchjongčchangu, byla olympiáda...

UŽ SE TO BLÍŽÍ. Medaile pro olympijské medailisty jsou nachystané.

Zbývá posledních 25 dnů.

„Už je to vážně blízko,“ říká Krčmář.

Najednou jim však i to číslo připadá mnohem sympatičtější než ještě před měsícem.


Program biatlonové sezony 2024/2025

Světový pohár v biatlonu v sezoně 2024/2025 začne 30. listopadu ve finském Kontiolahti. O poslední body pak biatlonisté zabojují 23. března 2025 v Oslu. Pro české fanoušky je klíčový především 6. březen, kdy začnou klání v Novém Městě na Moravě.

25. 11. 2023 - 17. 3. 2024 (výsledky závodů)

24. 11. 2024 - 23. 3. 2025 (program závodů)