Za sedm let práce a díky péči celé rodiny Hupkových se ruina bývalého šlechtického sídla změnila k nepoznání. Nejstarší část bývalého zámečku se opět pyšní novou střechou a okny. Podařilo se obnovit věž včetně zastřešení a vyklidit sklepy od nánosů hlíny a kamenů. Historický objekt se tak po letech opět nadechuje k novému životu.
„Loni jsme poprvé otevřeli dveře a pozvali lidi z okolí, aby se přišli podívat, co to tu vlastně děláme,“ vypráví František Hupka.
„Bylo to u příležitosti 480. výročí od první zmínky o zámečku. U té příležitosti jsme také nechali vyrazit pamětní medaile. Na jedné straně je vidět, jak vypadal původní gotický zámek v roce 1537. A na druhé straně pak je vyobrazena jeho současná podoba,“ uvádí Hupka s tím, že při pátrání po původní podobě zámku, který pochází z období před rokem 1537, pomohl stařičký obraz z kostela v Podhradí, na němž tehdejší autor zámeček zachytil.
Na řadu nyní přijdou stropy i střecha
Pro současný stav pak posloužila fotografie Romana Knedlíka, který postup záchranných prací dokumentuje. „Bylo to překvapivé, ale jednodenní zpřístupnění zámku přilákalo více než čtyři stovky lidí. Mohli zde kromě již hotových místností vidět i předměty, které jsme našli při kopání, i nejrůznější řemeslné artefakty. Akci zpestřila výstava krajek, které se v tomto regionu kdysi vyráběly,“ říká Hupka.
Letos by chtěli majitelé staticky zajistit další část zámečku, která je nestabilní a potřebuje odborný zásah. Pokud se to podaří, v plánu je dokončit stropy a poté zakrýt další kus stavby střechou. Právě na statické zajištění by chtěli majitelé čerpat dotaci z Karlovarského kraje ve výši 200 tisíc korun.
Pokud s žádostí uspějí a podporu získají, slíbili částkou 40 tisíc korun pomoci i zastupitelé města Aš. „Zbytek nákladů půjde za námi. Podle mých zkušeností však nejsou v této době největším problémem peníze, ale dostatek řemeslníků. Tady na Ašsku je jich kritický nedostatek. Musím je často hledat třeba až v Karlových Varech nebo Plzni. A to pak stavbu prodražuje,“ stýská si Hupka.
Opravovat historickou stavbu není jednoduché. Jak sám František Hupka přiznává, už několikrát měl období, kdy se nešel na zámek ani podívat. Pak ale zjistil, že mu fyzická práce chybí. „Shodím oblek a vezmu do ruky lopatu. Neznám nic lepšího. Je to ohromný relax. A co mě žene dál? Touha něco svýma rukama ovlivnit, něco udělat. Zanechat po sobě něco dalším generacím,“ dodává a na otázku, kdy asi tak bude hotovo, se smíchem odpoví: „Já s oblibou říkám, že do Vánoc. Ale do kterých, to se teprve uvidí.“
Zedtwitzové byli významnou šlechtickou rodinou, která vlastnila v Ašském výběžku rozsáhlé majetky. Pravděpodobně založili i hrádek v Kopaninách, o němž se v dobových listinách poprvé píše v roce 1537. Je zde také zmínka, že v roce 1678 byl hrad přestavěn a rozšířen.
Posledními majiteli zámečku byli Franz Josef von Zedtwitz a jeho syn Franz Xaver Zedtwitz, přírodovědec, spisovatel a novinář, který padl v roce 1942 u Sevastopolu. Zámek byl vyvlastněn v roce 1945 a svěřen do správy státnímu statku. Od té doby chátral. Od roku 2010 je zřícenina zámku kulturní památkou.
