„Jsem za to rád a hlavně jsem rád, že to takhle dopadlo,“ vypravoval jedenatřicetiletý brankář po utkání s Vítkovicemi, v němž Hradec s ním v sestavě vyhrál 2:0.
Tento výsledek je pro Lindra také symbolický, nulu v ligovém duelu totiž vychytal poprvé přesně po čtyřech letech a jednom dni!
Přitom právě o tuto radost mohl přijít hned v úvodu duelu, v němž Hradec toužil konečně zastavit sérii šesti druholigových utkání bez výhry. Už v 6. minutě totiž Vítkovice předvedly rychlou, pohlednou akci, na jejímž konci byla střela Mišinského. Lindr neměl šanci zasáhnout, ale měl štěstí.
Čekání skončilo, naděje žijeTéměř dva měsíce trvající nepříjemné období, kdy maximálním bodovým ziskem byl v ligovém zápase bod, hradeckým fotbalistům skončilo. Soupeře z Vítkovic porazili 2:0 a znovu oživili naději zakončit podzim mezi druholigovou elitou. Na druhou, ještě postupovou příčku, nyní ztrácejí šest bodů. „Není to málo, ale když jsme postupovali před dvěma lety, tak jsme v jednu chvíli ztráceli i víc,“ uvedl hradecký útočník Jan Pázler, který k dlouho očekávanému vítězství hradeckého týmu přispěl tím nejdůležitějším. V prvním poločase vstřelil gól, svůj jedenáctý v této sezoně. „Hodně se o něj zasloužil Filip Zorvan, který míč u brankové čáry vybojoval, já jsem pak byl včas na správném místě,“ poznamenal kanonýr nejen Hradce, ale i celé soutěže. Pro Pázlera to totiž byl jedenáctý gól v tomto druholigovém ročníku. Hradec neměl cestu za výhrou vůbec jednoduchou. Do desáté minuty zápasu totiž musel přežít obrovskou šanci soupeře, když Mišinského střela skončila na břevně hradecké branky. „Stálo při nás štěstí, ale pak jsme konečně teprve podruhé v této sezoně šli doma do vedení,“ řekl trenér hradeckého týmu Karel Havlíček. Krátce poté přišel i o zkušeného záložníka Jirsáka, který musel kvůli zranění kotníku odstoupit. „Tohle nám moc nepomohlo, navíc zhruba po hodině hry se na hráčích asi projevilo, že jsme předtím sehráli během dvou týdnů pět zápasů,“ poznamenal trenér. |
„Už jsem se mohl jen modlit. Naštěstí Láďa Mišinský to asi netrefil úplně ideálně a míč skončil na břevně. Kdybychom dostali gól, zase bychom prohrávali jako první, což nás tuhle sezonu doprovází,“ popsal Lindr pro něj asi nejtěžší chvilku celého utkání.
Ve zbytku zápasu se Lindr na štěstí zdaleka tak spoléhat už nemusel. Hradec šel velmi záhy do vedení, pak sice soupeř z dolní poloviny tabulky, který po příchodu nového trenéra svá tři poslední utkání vyhrál, v některých pasážích nepříjemně dotíral, vyloženou šanci si už nevypracoval.
„Na našem výkonu bylo znát, že nejsme v pohodě, což bylo nejvíc vidět na kombinaci. Na druhé straně kluci hráli výborně dozadu, kromě toho jednoho břevna Vítkovice moc do šance nepustili, což byl základ,“ vysvětloval zkušený hradecký brankář, „naštěstí jsme konečně po delší době v zápase dali první gól my, což nám strašně pomohlo.“
Hradec i díky Lindrovi vedení udržel a v závěru ho ještě pojistil druhou brankou. Byla z toho výhra, v ligové soutěži první od začátku září. „Tohle čekání bylo hodně dlouhé,“ připustil gólman, který, i když nechytal, patří v hradecké kabině k jejím výrazným osobám, „i když to období nebylo příjemné, snažil jsem se být veskrze pozitivní,“ když se týmu nedaří, nemají nějaké negace velkou cenu.“
Trpělivost s týmem a se svým brankářským osudem se Lindrovi vyplatily. „Jsem rád hlavně za výhru, ale i za to, že jsem v lize konečně chytal doma, bylo to po strašně dlouhé době,“ přiznal. Lindr se z hradecké branky vytratil po sezoně 2013/2014. O následující totiž kompletně přišel kvůli zranění a v dalších byl dvojkou nejprve za Tomášem Koubkem a poté za Radimem Ottmarem.
Když mu před týdnem dali trenéři přednost před Ottmarem, byla z toho v Ústí nad Labem minela v rozehrávce a hloupý gól. „Moje chyba a týden do dalšího zápasu byl dlouhý,“ připustil Lindr.
