Důvodů, proč cvičit, není nikdy dost. A vědci přinášejí další, fyzická aktivita...

Důvodů, proč cvičit, není nikdy dost. A vědci přinášejí další, fyzická aktivita prospívá našemu mozku. | foto: Profimedia.cz

Buďte chytřejší. Cvičení vám dá výkonnější mozek, tvrdí studie

  • 13
Nejde o nafouknutý hrudník a bicepsy. A nejde ani jen o větší sílu, odolnější klouby, silnější kosti. Cvičení vám též zbystří mozek, říká aktuální studie. A další dodává, že je též zabijákem deprese.

Práce vědců z australského Black Dog Institute se přitom pyšní tím, že je vůbec nejrozsáhlejším výzkumem o vztahu mezi cvičením a mentálním zdravím, který kdy vznikl. V hledáčku měla 34 tisíc obyvatel Norska a sledovala je po celých jedenáct let. Týden co týden vědcům dobrovolníci referovali o tom, jak dlouho cvičili, s jakou intenzitou a jak se duševně cítili, zda na sobě pozorovali známky deprese nebo úzkosti.

Výsledky, které vydal magazín American Journal of Psychiatry, jsou jednoznačné – a optimistické. Dokládají, že před epizodickými depresemi ochrání záplavou endorfinů byť jen hodina cvičení týdně. A navíc, nemusí to být aerobní aktivita, symptomy depresí na sobě pozorovali méně než chroničtí lenoši i lidé, kteří si za aktivitu zvolili například dlouhé procházky středním tempem.

Cvičte se Školou síly

Škola síly vás naučí správně se hýbat a zesílit.

V našem cyklu Škola síly jsme vás provedli od úplných začátků, jejichž cílem je „resetovat“ tělo, které dlouho zahálelo sedavým způsobem života, přes posilování s vlastní vahou až po cviky s kettlebell a velkou činkou.

Autoři výzkumu shrnují, že odpůrci cvičení z řad respondentů měli o 44 procent vyšší riziko, že se u nich deprese objeví, než jejich kolegové, kteří cvičili hodinu až dvě týdně. A že kdyby lidé věnovali cvičení hodinu týdně, bylo by to prevencí 12 procent případů depresí.

„Již nějaký čas víme, že cvičení hraje roli při léčbě symptomů depresí. Teď jsme však byli poprvé schopni kvantifikovat preventivní potenciál fyzické aktivity, pokud jde o snížení budoucí míry deprese,“ uvedl Samuel Harvey z autorského týmu.

A samozřejmě, protože i vědci ví, že lidé ocení snadná řešení, Harvey dodává: „Zjištění jsou vzrušující proto, že dokazují, že významnou ochranu proti depresi mohou zaručit i relativně malé dávky fyzické aktivity, od jedné hodiny týdně.“ Popravdě však přiznává, že mezi cvičením a úzkostmi studie stejnou souvztažnost nenalezla.

Server Business Insider přitom dodává příklady několika výzkumů, které přínosy cvičení ve vztahu k duševnímu zdraví přinesly ještě před australskou studií. Patří mezi ně například práce z British Journal of Sports Medicine, která se týkala pacientů trpících vážnými depresemi. Její autoři je vyslali chodit na pás, na pouhých třicet minut, zato však po deset dní. Na závěr experimentu mohli konstatovat, že i tak mírná aktivita „byla dostatečná k tomu, aby vyprodukovala klinicky relevantní a statisticky významné snížení deprese“.

Aktuální studie z magazínu Journal of Physical Therapy Science poté naznačuje, že aerobní cvičení pomáhá redukovat hladiny tělesných stresových hormonů, jako je kortizol a adrenalin.

„Běžecké“ buňky jsou větší a lepší

Jiná nová studie, zveřejněná v magazínu Scientific Reports, přínosy cvičení prozkoumává z neurologického hlediska. List The New York Times jí uvádí vysvětlením, že lidský mozek, stejně jako mozek většiny zvířat, není statický, ale vyvíjí se. Procesem zvaným neurogeneze vznikají nové neurony, vytvářejí se nová nervová spojení. Ví se přitom, že neurogenezi je možné ovlivnit, například cvičením.

Cvičením proti Alzheimerově chorobě

Stačí mírná intenzita, ale důležitá je dennodenní pravidelnost. Takové cvičení se vám odvděčí mnoha zdravotními benefity. Mezi ně patří i ochrana vašeho mozku proti Alzheimerově nemoci. Jako brnění přitom funguje cvičení i u lidí, kteří mají k nemoci genetické dispozice, i u těch, kteří jí již trpí.

„Mnohé studie prokázaly, že mozky laboratorních hlodavců, kteří byli fyzicky aktivní, produkují dvakrát až třikrát větší počet nových buněk než ti hlodavci, kteří byli bez pohybu,“ shrnuje The New York Times.

Dosud však nebylo známo, zda se ony nové buňky, jejichž produkci cvičení podporuje, nějak liší od nových neuronů v mozcích neaktivních jedinců.

Odpovědět se na to pokusila právě studie ze Scientific Reports. K ruce si její autoři vzali myší samce, kterým injekcí podali substance, které dokážou sledovat nově vytvořené neurony a nově vybudované synapse a spojení. Polovině myší poté dopřáli běh v kole, druhé polovině byl nařízen klidový režim. Poté se vědci podívali, co se hlodavcům děje uvnitř lebek.

Hlodavčí cvičenci měli, a to již vědci zaznamenali bez překvapení, mnohem více nových buněk, třebaže měli za sebou jen týden řízených běhů. Jenže nové neurony též vypadaly jinak, a to již objevné zjištění bylo. Byly větší, dozrávaly mnohem rychleji a byly mnohem lépe integrované do mozkového systému, s více napojeními do částí mozku, které se podílejí na prostorové a jiné paměti.

A lišily se ještě v jednom ohledu, ukázaly se být méně reaktivní na neurochemické podněty. Byly klidnější a méně náchylné ke vzruchům než nové neurony v mozcích zahálčivých hlodavců.

U tohoto zjištění však práce končí a štafetový kolík předává studie dalším. Vědci neví, co odlišnost v buněčné struktuře a spojení uvnitř mozku znamená pro jeho funkce. Je však dokladem, že mozkové buňky vyprodukované v podmínkách fyzické aktivity jsou nejen kvantitativně odlišné, ale nesou též odlišné kvalitativní rysy. A že se ony rysy projeví velmi rychle poté, co jedinec cvičení podstoupí.

Pokud však jde o paměť, mluví studie jasnou řečí. Odhalila, že se nové buňky fyzicky aktivních myší propojují s částmi mozku, které zodpovídají právě za paměť. To dává šanci, že by mohly hrát roli při poškozeních dotyčných partií například ztrátou paměti nebo demencí.

I tato studie tak dává za pravdu blogu Harvard Medical School, který říká, že cvičení „je klíčem ke zdravé hlavě stejně jako ke zdravému srdci“.