Za ta dlouhá léta se na stadionu nic výrazně nezměnilo, ale když se nyní osmatřicetiletý Skácel v pondělí v podvečer po dlouhých letech na ligový zápas do Hradce vrátil, právě se nachomýtl k začátku bourání jedné z jeho tribun.
Měl tak poslední možnost si na něm ještě v jeho staré podobě zahrát a s Příbramí nad domácím Hradcem 2:0 zvítězit. „Pátral jsem, jak to s Hradcem bylo, ale od té doby jsem tady opravdu nehrál. Pamatuji, že jsem jednou dával na Strahově gól za Slavii Martinu Svobodovi, ale v Hradci jsem jako soupeř poprvé,“ vypravuje zkušený fotbalista, který za těch patnáct let prošel řadou fotbalových štací, z velké většiny zahraničních.
Rudolf Skácel● Osmatřicetiletý fotbalista, který se narodil v Trutnově, od svých čtrnácti let hrál v Hradci Králové. |
Hradce jste se tedy dočkal, ale nového stadionu ještě ne, byť se dnes začalo alespoň bourat.
Těžko říct, jestli mám věřit, že už se konečně začne i stavět. Trochu mě mrzí, že se to za těch skoro dvacet let nepovedlo, a je mi líto hlavně lidí. I proto, že si myslím, že na fotbal by se v Hradci chodilo. S Karlem Pitákem jsme si vždycky říkali, že si na novém ještě zahrajeme a že se třeba i vrátíme. My už končíme, ale bohužel pořád se ještě nekoplo. Myslím si, že dokud nový stadion nebude, nemá Hradec v lize co dělat.
Ze starého stadionu jste si asi odvezl příjemný zážitek, Hradec jste porazili. Jste spokojen?
Určitě, pro nás to je důležité vítězství. Hlavně proto, že jsme předtím doma prohráli s Olympií. Přitom jsme hráli na jednu branku, přesto jsme tři body lacino ztratili. Možná nás to ještě bude mrzet, proto jsme v Hradci potřebovali za každou cenu vyhrát. Abychom se dotáhli na čelo a neměli na něj velkou díru.
Co o vašem vítězství v Hradci rozhodlo?
Podle mě naše soustředění na zápas, po dlouhé době jsme nedělali chyby. Hradec jsme díky tomu do ničeho nepustili a navíc jsme dvěma góly velice rychle rozhodli. Pak jsme se snažili dobře bránit, chtěli jsme hrát na brejky, víc držet míč a ještě nějaký gól přidat. To se nám bohužel nepodařilo, ale dobře jsme hráli dozadu.
Po horším začátku sezony jdete v tabulce nahoru, jak zatím z pohledu Příbrami hodnotíte sezonu?
Začátek poznamenaly velké letní změny. Přišel nový trenér a spousta nových hráčů. Trenér má nějakou vizi, ale tu bohužel nejde uskutečnit přes noc. Ideálně nám nevyšel začátek, teď se zlepšujeme a doufám, že to tak půjde dál a že to bude lepší a lepší. Myslím, že teď už hrajeme docela hezký fotbal a náročný, že to má hlavu a patu a že půjdeme nahoru.
Jak se v Příbrami jako jeden z nejzkušenějších hráčů cítíte?
Jsme mladý tým, občas děláme chyby a jsme za to trestaní. V Hradci jsme to ale odehráli poctivě, odbojovali jsme to. Asi to nebyl úplně krásný fotbal, ale my jsme potřebovali tři body. Teď už si to užívám, máme výborné mladé hráče, třeba Bastian, náš malý Mireček (Ayong, který v Hradci vstřelil první gól - pozn. autor, se hodně zlepšuje. Mladí jsou talentovaní a půjdou nahoru, máme kvalitního trenéra.
V minulých měsících o vás nebylo v Česku moc slyšet, jak jste se vůbec v Příbrami objevil?
Už jsem vlastně končil, měl jsem nějaké plány co dál, chtěli jsme už udělat větší změny v našem životě, ale v posledních měsících se nám život trochu převrátil.
Čím se vám převrátil tak, že hrajete dál?
Konec kariéry oddálila dvojčátka, která jsme čekali. Před měsícem se nám narodily dvě holčičky. Proto jsme se rozhodli ty změny taky oddálit a mimo jiné dál zůstat v Praze. Do toho přišla nabídka Příbrami.
Jak bylo těžké jí kývnout?
Nebylo, bral jsem to, protože jsem vždycky hrál tam, kde mě chtějí a kde to má smysl. Nikdy jsem se nikam necpal a beru to jako poslední sezonu, kterou si chci užít.
Bude poslední, i když Příbram postoupí?
Raději nebudu nic říkat, protože plány se často mění. Vidím ji ale jako poslední, i proto si užívám každý den a každý trénink.
