Příbram, která je v tabulce druhá o pět bodů před třetím Hradcem, už osm druholigových zápasů za sebou neprohrála. Po sedmi výhrách ztratila body až před týdnem, kdy o vítězství na Olympii Praha přišla v nastaveném čase.
Zažil jste už něco podobného?
Zažil, ale jen jednou. Hned v první sezoně ve Skotsku. Zato to tehdy bylo parádní. Přišel jsem do Hearts (Heart of Midlothian, klub z Edinburghu - pozn. autor), začali sezonu a prvních osm zápasů jsme vyhráli. Poslední byl doma nad Glasgow Rangers, v dalších dvou jsme remizovali a pak jsme přidali ještě dvě výhry. Mně se dařilo i střelecky, v prvních sedmi zápasech jsem dal po gólu, což se tam snad nikomu nepodařilo. Až proti Rangers rozhodl Roman Bednář, který tam se mnou tehdy hrál.
A něco podobného někde jinde?
Možná v Hradci Králové, když jsme v roce 2001 postupovali s trenérem Uličným do první ligy.
Když tohle pomineme, skotskou šňůru osmi výher jste si málem mohl o víkendu vyrovnat s Příbramí, ale domácí Olympia Praha v poslední minutě vyrovnala a vy jste remizovali 2:2. Jak nepříjemná byla ta ztráta?
Hlavně škoda, že jsme si to takhle pokazili na konci. když se hraje o postup, tak by se to stávat nemělo. Olympia hrála velmi dobře, šla do vedení, ale my jsme skóre otočili. Pak jsme měli šance na to, abychom definitivně rozhodli, jenomže místo toho v závěru přišel vlastně nepovedený centr domácích a byl z toho vyrovnávací gól. Možná nám chybělo i trochu potřebného štěstí jako v některých minulých zápasech.
Přesto dál držíte sérii osmi utkání bez porážky a díky tomu i jasně druhou příčku. Přitom úvod sezony nebyl ze strany Příbrami valný. Kdy se to podle vás zlomilo?
Na jejím začátku jsme měli prakticky nový tým, všechno si teprve sedalo. Třeba pro některé mladé kluky to byly i první ligové zápasy mezi muži. Pak jsme ale uprostřed podzimu zvládli zápasy právě s Hradcem, s Českými Budějovicemi a s Opavou, tedy s mužstvy, o kterých se vědělo, že chtějí být nahoře. Tím se to zlomilo a začali jsme se dostávat do pozice, v kterou jsme před začátkem sezony tajně doufali.
Mluvíte zřejmě o pozici postupové.
Teď už to můžeme říct na rovinu, postoupit chceme.
Máte k tomu velmi blízko a když dnes zvládnete zápas s Hradce, bude to skoro jisté. Berete to také tak?
Přímo takhle ne. Jsme vděční za naši pozici a koukáme na nejbližší utkání, což je právě teď Hradec. Ještě je před námi dost kol a ve hře dost bodů, ale výhra by nám dodala klid.
Jak k ní chcete dojít?
Myslím si, že se budeme pokoušet o to, co nám přináší úspěchy. Hradec jsme sledovali, o jeho slabinách víme, ale bude to spíš záležet na tom, jak budeme hrát my. A my chceme vždycky hrát aktivně, soupeře napadat, vytvářet si šance. Jsme ofenzivní tým, chceme dávat góly.
V Hradci jste prošel mládežnickou základnou a na přelomu tisíciletí nakoukl do velkého fotbalu. Na bývalé spoluhráče asi už moc ale nenarazíte.
Je tam snad jen Karel Podhajský, ale jako trenér brankářů. Pak tam byl do loňska Pavel Černý, i když já hrál s jeho tátou. (smích)
Příští rok vám bude čtyřicet, troufl byste si v případě postupu ještě na první ligu?
Vyhlásil jsem už, že končím, ale to říkám už tři roky. Pak se nám loni narodila dvojčata, přišla šance hrát za Příbram a jsem nadmíru spokojený. Jak trénujeme, jak hrajeme, má to smysl. Asi bych si troufl, ale teď tak daleko nekoukám.
